Patent Společenství je tvrdým oříškem k rozlousknutí

Jednání o patentu Společenství probíhají od roku 1975, a zdá se, že budou probíhat ještě dlouho. Německo si ochranu duševního vlastnictví vybralo jako jednu z priorit pro své předsednictví Evropské unie a neuspělo. Nesplněných očekávání bylo více. Článek děkana Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně senátora Jiřího Zlatušky v TT 11/2008 naznačuje, že i u nás existují značně rozdílné názory na tuto problematiku. Evropské patenty, vydávané Evropským patentovým úřadem v Mnichově (EPO – European Patent Office), nejsou patenty automaticky platné v celé Evropě. Složitost evropského patentového systému je dána jeho historií. EPO vznikl v roce 1973 jako mezivládní instituce. Ze 7 zakládajících členů, naše republika byla mezi nimi, se jeho působnost postupně rozšířila na současných 31 států. Některé státy nejsou členy Evropské unie. EPO funguje jako jakési okénko podatelny. Vynálezce odevzdá svou žádost a jejího vyřízení se ujme někdo ze 6500 úředníků. Značné úsilí se vynaloží na zkoumání, zda srovnatelný vynález již byl v minulosti patentován nebo uveřejněn jakýmkoliv způsobem. Dále musí vynález splňovat tři základní podmínky: novost, neobvyklost (projev vynálezecké aktivity) a potenciál k průmyslovému využití. Patent se vyhlásí ve třech oficiálních jazycích EPO – němčině, francouzštině a angličtině. Ovšem pro praktické uplatnění patentové ochrany v určitém státě je nezbytné jeho uznání příslušným národním patentovým úřadem. Všechny spory se pak řídí národními právy. Během více než 30 roků činnosti EPO bylo vydáno přes 800 000 evropských patentů. Od roku 2004 rychle narůstá počet žádostí. Je to zřejmě dáno také tím, že evropský patentový systém prokázal svou kvalitu ochrany v případě sporu. Na druhé straně proces vydání trvá dlouho, je drahý a příliš složitý. Přezkoumání žádosti trvá průměrně 44 měsíců, zatímco v Japonsku 31 měsíců a v USA 27 měsíců. Ale „práce kvapná, málo platná“. Z patentů vydaných EPO jsou u soudů napadena necelá 3 %. U japonských a amerických patentů je toto číslo 10krát větší. Přihláška patentu ve 13 nejfrekventovanějších státech v zóně působnosti EPO stojí vynálezce průměrně 39 675 eur, zatímco v USA 9856 eur a v Japonsku 5541 eur. Cena překladů do 8 jazyků (některé země užívají stejné jazyky) představuje v Evropě zhruba třetinu uvedené částky, ale náklady prudce rostou, když se požaduje ochrana ve všech 31 členských zemích EPO, kde se užívá 23 oficiálních jazyků. Problémy vznikají také při řešení sporů. Patent izraelské společnost Epilady byl chráněn podle několika evropských jurisdikcí. Ve sporech s konkurenty jej uhájila v Německu, Nizozemsku a Itálii, ale spor prohrála v Británii a v Rakousku. To ilustruje nedostatek právní jistoty, která je základním předpokladem jednotnosti evropského vnitřního trhu. Reforma patentového systému se stala pro Evropskou unii nezbytností. Patent je jakousi přidanou hodnotou vynálezu a odhaduje se, že přispěla v období roků 1994 až 1996 k hodnotě HDP 1 % a tento podíl vzrostl v období 2000 až 2002 na 1,16 %. Pro ekonomy je počet vlastněných patentů ukazatelem dynamiky ekonomiky. Tento ukazatel není pro Evropu příznivý. Vykazuje na 1 mil. obyvatel jen 33 triádních patentů (platí v Evropě, USA a v Japonsku). V Japonsku je tento ukazatel 48 a v USA 102. Evropská výkonnost v počtu patentových přihlášek se dlouhodobě zhoršuje. Slabost Evropy v inovacích má více příčin, včetně negativního názoru průmyslu na systém patentování. Bez reformy patentového systému hrozí, že lisabonská strategie, principiálně ohrožovaná také nedostatečným financováním výzkumu a vývoje, zůstane jen zbožným přáním. V této chmurné diagnóze se s členskými státy Evropská komise a EPO shodnou. Ale dohody o konkrétní podobě patentu Společenství se nedaří dosáhnout. Obě instituce EK i EPO od roku 1999 zvýšily úsilí k dosažení pokroku. Určitým posunem v tomto směru byly na počátku roku 2000 jednak Londýnský protokol, navrhující redukci počtu jazyků k popisu vynálezu na tři (němčina, francouzština a angličtina), jednak dohoda o řešení patentových sporů (EPLA – European Patent Litigation Agreement), tvořící právní základ pro Evropský patentový soud. Oba projekty uvázly v džungli unijní demokracie. V roce 2003 Evropská rada, nejvyšší orgán EU, schválila Společný politický přístup, ale tento kompromisní text napadl průmysl i patentové úřady členských států. Překonat požadavek na překlad popisu, obvykle jde asi o 16 stránek textu a překlad výhrad v průměru zabírajících čtyři strany, do všech oficiálních jazyků užívaných v EU, se dosud nepodařilo. A navrhovaný systém centralizované jurisdikce se nelíbí také malým a středním organizacím. Ve stanovisku pro Evropský parlament v dubnu 2007 shrnula Komise své názory na tyto problémy a doplnila je kalkulacemi. Podle Společného politického přístupu by se na průměrných nákladech zrušením překladu patentu do všech 23 oficiálních jazyků EU mohlo ušetřit 43 %. To je ovšem značně méně než možných 95 % úspor, které by se dosáhly, kdyby se překládaly pouze výhrady, a to jen do tří oficiálních jazyků EPO. Je to však podstatně větší úspora než podle Londýnského protokolu, který průměrné náklady překladu snižuje o 29 %. Zastánce evropské mnohojazyčnosti tato čísla však asi nepřesvědčí. V záležitosti jurisdikce nabízí Komise kompromis mezi dvěma protilehlými řešeními. Buď odložit vytvoření jurisdikce pro řešení sporů o budoucích patentech Společenství a podporovat projekt EPLA, nebo vytvořit jednotnou soudní strukturu se schopností soudit jak spory o Evropské patenty, tak patenty Společenství, ovšem s rizikem směšování mezinárodního práva s právem Společenství. Míč je nyní na straně Rady Evropské unie a Evropského parlamentu. Ale politický impulz ke zvládnutí monstra patentu Společenství byl Evropskou komisí dán. Stranu připravil: /šu/