Pasivní domy šetří energii, v zimě se v nich netopí, v létě jsou krásně chladivé

Přesvědčivé efekty výstavby a užití pasivních domů si technicky vyspělé státy EU uvědomily už před léty. Jejich přínos pro úspory energie a snížení CO2 byly rovněž jedním z témat lednového stavebního veletrhu DEBAU v Essenu. Zvláštní charakteristikou tohoto typu domů je, že v nich takřka netřeba topit. Pasivní standard je vhodný nejen pro rodinné domy, ale také pro obytné a průmyslové budovy. Pasivní koncepci lze uplatnit i při modernizacích. V současné době je v SRN, Rakousku a ve Švýcarsku už přes 8000 pasivních domů. „Naše koncepce nabízí obrovský potenciál,“ tvrdí Wolfgang Feist, profesor stavební fyziky a vedoucí Institutu pasivních domů v Darmstadtu. Myšlenka pasivního domu spojuje nejsmysluplnější zdroj využívání energie – energetickou účinnost. Osobitou vlastností pasivního domu je v podstatě konstantní vnitřní teplota, a to po celý rok. Vnitřní teplota se mění jen poznenáhlu. Při vypnutém topení klesá v zimě přes den, kdy nesvítí slunce, o méně než 0,5 0C. Všechny zdi a podlahy mají stejnou teplotu. Platí to rovněž pro sklep, pokud leží uvnitř termického pláště. „Studené“ zdi či podlahy neexistují. Tvorba plísní je podle mluvčího Institutu pasivních domů zcela vyloučena. Naopak: kritici soudí, že za vysokých letních teplot by se pasivní dům mohl stát tepelnou pastí. V průběhu déletrvajících letních veder nelze vyloučit, že obyvatelé vpustí venkovní teplotu do domu, které se pak nelze zbavit. Pasivní dům pak hrozí (kvůli své tepelné izolaci) proměnou v termosku. Leč právě tloušťka izolace venkovních zdí zajišťuje v létě příjemný chlad, oponují jim tvůrci pasivních domů. Někteří dodavatelé nabízejí nasadit zemní tepelné čerpadlo a v letních měsících je využívat reversibilně. Nesporná je zbytečnost topení v zimě. Dosáhnout toho lze dobrou tepelnou izolací základů a zdí po celém obvodu, včetně střechy, sklepa a oken, zdůrazňuje Bernd Degwer z Energetické poradenské firmy ve Schwerte. Pozorně je třeba se vyvarovat tepelných mostů a netěsností, což platí i pro přípojky v domě. Také okna zůstávají v zimě zavřená. S nepropustným pláštěm domu se snoubí kontrolované větrání obytného prostoru se zpětným získáváním tepla. Zajišťuje výměnu vzduchu po dobu 1-4 hodin. Při těchto nepatrných objemech proudu vzduchu nevniká dovnitř ani průvan, ani hluk. Čerstvý filtrovaný a předehřátý vzduch vede do obytných prostor i do ložnice. Odsud směřuje přes nadproudové otvory do chodeb (kupř. přes dveře, nebo podříznuté veřeje). Z kuchyně, koupelny, či WC je odsáván. Přes kanál se vede k výměníku tepla a konečně jako odvětraný vzduch směrem ven. Podstatou větracího zařízení je zpětné získávání tepla pomocí protisměrného výměníku tepla. Teplo z odpadního vzduchu je z 80-95 % předáno přiváděnému vzduchu, aniž by se promíchaly. Pro předehřátí vzduchu doporučují odborníci připojení zemního tepelného čerpadla. V létě naopak umožní předchlazení. Někteří majitelé se obávají dlouhotrvajících mrazů, ale v pasivním domě mají rezervu: elektrické topení, termické solární zařízení, nebo kamna na pelety. Většinou je ale potřeba tepla v pasivním domě pokryta „vnitřním získáváním“, ujišťuje Informační sdružení pasivních domů v SRN. Okna v pasivních domech mají ve střední Evropě zpravidla trojskla. Poslední novinkou ve vývoji jsou dvě za sebou ležící okenní křídla; v meziprostoru jsou vsazeny protisluneční rolety, které navíc vyloučí tepelné mosty. /eb/