Dronové taxi Soar vyvíjené jamajsko-americkou společností Paragon VTOL Aerospace by v nové verzi mělo mít vodíkový pohon, díky němuž zvládne dopravit pasažéry do vzdáleností 480—1 450 km, v závislosti na počtu cestujících. Jeho designu dominuje osm velkých rotorů umístěných v řadách po každé z bočních stran trupu. Podle všeho mají na starost vztlak stroje ve vzduchu a v případě zadní dvojice rotorů i k pohybu vpřed při horizontálním letu, zatímco malé rotory, které se nacházejí ve větším počtu v obou křídlech, slouží spíše jen ke stabilizaci stroje. První generace Soar představuje šestimístný letoun s doletem 805 km, s hybridním elektrickým pohonem. Prototyp se zmíněným designem druhé generace by měl zahájit zkušební lety počátkem roku 2022. Bude mít k dispozici pohon s bateriemi, které bude nabíjet vodíkový motor. Ten by neměl fungovat na principu palivových článků, ale přímého spalování kapalného vodíku. Tento typ pohonu je sice slibný a nabízí velmi slušný dolet, zároveň ale představuje podstatnou komplikaci. Technologie leteckého pohonu na kapalný vodík jsou totiž teprve ve vývoji a doposud nejsou dotažené do použitelné, natož komerční podoby. Vodíkový pohon zřejmě rozhodne o osudu celého projektu. Kvůli tomu je avizovaný termín komerčního provozu dronového taxi Soar v letech 2024 či 2025 považován za velmi optimistický. Navíc je pro vývoj v této fázi nutné sehnat další miliardy dolarů a Paragon doposud závisel na privátních zdrojích financí. Na druhou stranu, Paragon neskrývá odhodlání a postupuje vpřed. Plánuje vybudovat továrnu a logistický hub pro výrobu dronů s kolmým startem a přistáním v texaském Brownvillu, poblíž hranice s Mexikem. Pokud k tomu dojde, své drony by vyráběl nedaleko zařízení v Boca Chica, kde SpaceX připravuje své kosmické rakety. /Stanislav Mihulka/
