Když uvidíte monumentální hromadu sloního trusu, tak vás asi nenapadne, že by to mohl být skvělý zdroj nanovláken celulózy pro udržitelnou výrobu papíru. Alexander Bismarck z Vídeňské univerzity ale takový nápad měl. Papír z takového exotického zdroje by mohl být perfektním řešením pro země, kde nemají dost stromů, ale o velká zvířata tam není nouze. A v zemích, kde mají stromů dostatek, zase mohou zpracovávat hnůj z farem na papír, levně a šetrně k životnímu prostředí. Bismarck se přiznává, že ho k výzkumu inspirovaly kozy na řecké Krétě, kde trávil prázdniny. Došlo mu, že kozy vlastně vytvářejí částečně strávenou rostlinnou hmotu, která musí být plná celulózy. Býložravci se živí biomasou, která obsahuje celulózu. Biomasu rozžvýkají, vystaví ji působení kyselin a enzymů ve své trávicí soustavě a nakonec vytvoří trus. Podle druhu býložravců tvoří celulóza asi 40 % hnoje. A navíc je v této podobě snadno dostupná. Zpracování hnoje býložravců na nanovlákna celulózy vyžaduje mnohem méně energie a chemikálii, než když se snažíme získat celulózu například ze dřeva. Bismarck nejprve pracoval s kozími bobky a pak se jeho výzkum zaměřil na trus koní, krav, a dokonce i slonů. Parky v Africe jsou v dnešní době domovem stovek slonů, kteří poskytují stovky tun hnoje denně. Bylo by skvělé ho využít ve výrobě papíru. Početné farmy skotu v USA a Evropě vyrobí denně celé hory hnoje a přinejmenším jeho část by bylo možné zpracovat právě na papír. Papír z hnoje by se mohl uplatnit v řadě různých aplikací, včetně výroby polymerních kompozitů nebo filtrů pro čištění odpadní vody. A když na to přijde, tak na papír z nanovláken celulózy se dá i psát.