Žijeme ve světě, kde každým dnem lidstvo vytvoří více než miliardu gigabytů dat. Všechna tato data je ale nutné někam zapsat, a to začíná být velkým problémem. Vědci se proto snaží přijít s technologiemi, které by dovolovaly zapsat co největší množství dat na co nejmenším prostoru. V takové situaci se velmi hodí nanotechnologie. Sander Otte z Kavliho institutu nanověd nizozemské Univerzity v Delftu a jeho kolegové teď dokázali pozoruhodný kousek, který z pohledu laika hraničí s magií. Povedlo se jim zapsat 1 kilobyt (čili 8000 bitů) tak, že každý z těchto bitů představoval jediný atom chlóru. Otte a spol. tímto způsobem vlastně dosáhli hustoty zápisu dat 500 terabitů na čtvereční palec. Jde o mnohonásobně vyšší hustotu, než mají ty nejlepší pevné disky, které jsou v dnešní době dostupné na trhu. Kdyby se Otte a jeho tým tímto způsobem rozhodli zapsat všechny knihy, co kdy lidé napsali, tak by se prý vešly na plochu o velikosti jediné poštovní známky. Otte s kolegy manipulovali s jednotlivými atomy chlóru pomocí řádkovacího tunelového mikroskopu (STM). Jednotlivé bity informace zapsané v této revoluční paměti reprezentovaly atomy chlóru, umístěné na podkladu z atomů mědi. Každý atom chlóru mohl být nastaven v jedné ze dvou pozic – horní nebo dolní. Pokud byl umístěn v horní pozici, tak měl bit paměti hodnotu 1, v dolní pozici zase hodnotu 0. Okolní atomy chlóru přitom zajišťovaly stabilitu jednotlivých bitů, a atomy zůstávaly na svých místech. Celá paměť o velikosti 1 kilobytu se přitom vešla na plochu o rozměrech 126 x 96 nanometrů. Nový typ paměti se zatím jeví jako skvěle stabilní a také vhodný k výrobě pamětí o větších velikostech. Přesto je ale asi v datacentrech jen tak neuvidíme. Problém je v tom, že ve své současné podobě tyto paměti fungují jenom v nesmírně čistém prostředí na úrovni vakua o teplotě kapalného dusíku, čili přibližně – 200 °C. Taková paměť je prozatím nepoužitelná, Otte a spol. budou ale na technologii pracovat dál a možná se s ní za nějakou dobu setkáme v každodenním životě.
