Osud vysokopecního plynojemu a jeho velkolepá proměna

Nejvýraznější, nejobdivovanější a pravděpodobně také nejvíce posuzovanou technickou památkou v Dolní oblasti Vítkovic, jejíž revitalizace se blíží k závěru, bude bezesporu vysokopecní plynojem. Při zastavení vítkovických vysokých pecí v roce 1998 byl uveden do klidu i vodní plynojem o objemu 50 000 m3 z roku 1924. Po odplynění a vypuštění vody z nádoby plynojemu a vyčištění od značných nánosů vysokopecního výhozu a vodního bahna se pohyblivý zvon v prstenci plynojemu ukotvil ve výšce 1,6 m nad betonovou podlahou. Zakonzervování plynojemu se podařilo, jeho další budoucnost však byla nejistá a nikdo nevěděl, k jakému účelu má tato stavba sloužit, či zda se má demolovat. Ocelový obr čekal na svůj další osud 13 let. V druhé polovině toho období uzrála myšlenka i návrh na jeho jedinečné využití v rámci vize Nových Vítkovic podle koncepce generálního ředitele Holdingu VÍTKOVICE Jana Světlíka. Spočíval v rekonstrukci plynojemu podle odvážného originálního návrhu vypracovaného pražským architektem Josefem Pleskotem a jeho AP ateliéru, který nemá obdobu nejen v Evropě, ale pravděpodobně i ve světě. Výjimečnost rekonstrukce a oživení ocelového plynojemu spočívá ve vybudování velké multifunkční auly pro 1500 návštěvníků v jeho vnitřních útrobách. V prostoru, který dříve sloužil k přechovávání vysokopecního plynu a kde se při maximálním naplnění uskladnilo 50 000 m3 plynu. V lednu loňského roku vznikl obrovský prostor vyzvednutím zvonu z nádoby plynojemu o necelých 15 m do výšky 32 m nad úroveň základů. Náročná operace trvala 12 dní a zahájila rekonstrukční i stavební práce. Již letos v květnu po 15 měsících intenzivních rekonstrukčních a stavebních prací bude plynojem otevřen pro první návštěvníky. Charakteristická nýtovaná konstrukce prstence zůstala zachována a zvon vyzvednutý do nejvyšší polohy vrátil historickému objektu původní majestát. „Obrovský počet lidí, které plynojem brzy pojme, tvoří opět symbolický kontrast k minulosti. Dříve byl průmyslovou stavbou, kam bylo člověku zapovězeno vstoupit, kde vládlo ticho a tma. Již brzy se ale naopak stane místem plným života, radosti a kreativity,“ dodává Petr Koudela, ředitel Sdružení Dolní oblasti. Než vstoupíme do novostavby ukryté pod ocelovou skořápkou plynojemu, vrátíme se o 84 let zpět, kdy byl plynojem uveden do užívání. Vysokopecní plyn odváděný ze sazeben vysokých pecí se po vyčistění od jemných podílů prachu v čistírně plynu využíval jako plynné palivo k vytápění regeneračních ohřívačů větru, k vytápění koksovacích komor na koksovně, pro spalovací motory sloužících k pohonu pístových dmychadel k dmychání větru do vysokých pecí a ke spalování pod kotly k výrobě páry. Pokud docházelo k přebytkům vysokopecního plynu, musel být odfoukáván atmosférickými ventily na odváděcích plynových potrubích přímo nad sazebnou pece do ovzduší a naopak při zastavení jedné či více vysokých pecí pro provozní poruchu vznikal nedostatek plynu a jeho spotřeba byla na plynových spotřebičích omezována nebo zcela zastavena. Tyto situace vyvolávaly přetlaky nebo podtlaky plynu v plynové síti a byly příčinou havárií hlavně při podtlaku plynu při jeho nedostatku. Časté plynové havárie uspíšily rozhodnutí o výstavbě plynojemu, který měl sloužit k vyrovnávání disproporcí mezi množstvím plynu produkovaným vysokými pecemi a jeho spotřebou a také k udržování stálých tlakových poměrů v celé plynové síti. Ocelový celonýtovaný plynojem byl konstruován vítkovickými konstruktéry a techniky podle licence zakoupené u německé firmy Bamag a vyroben ve vítkovických provozech z ocelových plechů a konstrukcí, nýtů, šroubů a dalších dílů z materiálů vlastní výroby. Vodní plynojem jímal plyn pod zvonem, pohybujícím se vertikálně ve vodní hladině plynové nádoby pomocí sytému vodicích kladek a vodítek na 32 sloupech, vyvážených závažím tak, aby se zvon zvedal tlakem plynu proudícím do plynojemu při jeho plnění vstupní rourou s plynovým ventilem a klesal při odběru plynu dvěma výstupními rourami s plynovými ventily. Stavba vodního plynojemu o obsahu 50 000 m3 byla zahájena hloubením základů na vysokopecním nádvoří 22. listopadu 1922 a betonové základy se dokončily 26. května roku 1923. Pak následovala montáž nádoby plynojemu včetně vodicích kladek pro plynový zvon, která trvala čtyři měsíce od konce května do konce září 1923. Následující tři měsíce do 22. prosince 1923 byl montován plynový zvon a již následující den byla nádoba plynojemu plněna vodou, které trvalo do 6. ledna 1924. Po nejrůznějších dokončovacích pracích trvajících tři týdny mohl být plynojem naplněn vysokopecním plynem a uveden do provozu 27. ledna 1924 přesně ve 12 hodin. Stavba trvala 14 měsíců Správně projektovaný, konstrukčně vyřešený a dobře postavený plynojem trpěl provozními těžkostmi, které byly způsobeny poklesem jeho základů vlivem všudypřítomné hornické činnosti. Již krátce po uvedení plynojemu do provozu existovaly jisté obavy z poklesu jeho základů, protože plynojem byl postaven na poddolovaném území. Dochoval se provozní deník „Gasometersenkung“ se záznamy výškových odchylek vybraných osmi sloupů nesoucích vodicí kladky, které prozrazují pokles od vodorovné osy od 10 do 15,7 cm v období od r. 1926 do r. 1942. Během leteckých náletů na konci 2. světové války byl plynojem 20. 2. 1945 kolem 19 h zasažen leteckou bombou, která pronikla do plynojemu, aniž by vybuchla. Prorazila vrchlík zvonu mezi sloupy č. 22 a 23 asi 7 m od okraje a zůstala ležet na dně nádoby až do začátku roku 1970. Teprve po 25 letech byla při opravě plynojemu nevybuchlá, 120 kg vážící bomba vytažena a zneškodněna. V poválečných letech bylo pozorováno rostoucí vychýlení základů plynojemu a zejména v 60. letech minulého století pokračovalo vychylování zvonu plynojemu od jeho vertikály, což bylo patrné jak z nivelačních měření, tak ze značně opotřebených sloupů pro vedení vodicích kladek. Oprava plynojemu se stále odkládala a v prosinci 1969 došlo k nachýlení zvonu a ke zborcení části jeho pláště. V roce 1973 dochází k dalšímu zaseknutí zvonu a bylo konstatováno, že je zapotřebí v nejbližší době provést pro značné opotřebení výměnu celého zvonu. Plechy ve spodní části zvonu byly zrezivělé a při větším naplnění plynojemu se zvon ponořoval tak, že dírami v jeho plášti unikal plyn a zamořoval ovzduší v okolí. Z tohoto důvodu se plynojem naplňoval jen na 60 % a tím došlo k dalšímu snížení jeho kapacity. K opravě plynojemu však dochází až za devět let. V letech 1982-1983 probíhá generální oprava plynojemu, spočívající ve výměně nýtovaného zvonu za celosvařovaný a celá konstrukce zvonu byla zevnitř opatřena několika vrstvami speciální nátěrové hmoty a podobná ochrana proti korozi byla provedena i na jeho vnější části. Oprava trvala 15,5 měsíce a po uvedení do provozu v srpnu 1983 plynojem pracoval bez větších poruch až do zastavení v září roku 1998. /tej/