Zdraví i život mohou ochránit jen prostředky osobní ochrany s odpovídajícími vlastnostmi. Ty musí zajistit výrobce dřív, než dá výrobek na trh. Volba správného prostředku na straně potenciálního uživatele nebo poskytovatele na základě znalosti rizika nebo více rizik, před kterými má chránit, je dalším důležitým momentem v řetězci „výroba – nákup – ochrana“. Každý z nás už měl někdy na rukou ochranné rukavice nebo si oblékl oděv s výstražnými prvky, aby byl za šera lépe vidět, nasadil si při práci na hlavu ochrannou přilbu nebo použil protisluneční brýle. Všechny tyto výrobky spojuje jejich zařazení mezi osobní ochranné prostředky (OOP). Pokud je používáme při práci, označujeme je jako osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP), ale i v soukromí, např. při sportu jsou osobní ochranné prostředky velmi užitečné. Potvrdí to všichni uživatelé cyklistických či vodáckých přileb, nejrůznějších sportovních chráničů apod. Co se děje, než se OOP objeví v obchodě Předpokladem pro volný pohyb zboží na evropském trhu je důvěra. To platí i pro osobní ochranné prostředky. Kupující by měl mít důvěru v to, že výrobek má skutečně vlastnosti, které výrobce deklaruje. To je důležité zejména v případech, kdy má chránit uživatele před riziky, ohrožujících jeho zdraví a bezpečnost. OOPP jsou podle míry rizika, před nímž chrání, rozděleny do tří kategorií. Do první patří jednoduché prostředky, chránící před nepříliš významnými riziky, např. rukavice pro práci na zahradě. Pokud zůstaneme u rukavic, do druhé kategorie bychom zařadili třeba rukavice chránící proti proříznutí nebo propíchnutí. Třetí kategorie osobních ochranných prostředků chrání proti rizikům, která ohrožují život nebo vážně poškodí zdraví. Příkladem mohou být rukavice na ochranu proti chemikáliím nebo vysokým teplotám. Čím vyšší kategorie OOP, tím přísnější jsou požadavky na prověření výrobku. Výrobky zařazené do druhé a třetí kategorie musí výrobce předložit specializované zkušebně, notifikované v rámci Evropy, která v případě kladného výsledku zkoušek vystaví pro výrobek tzv. certifikát ES přezkoušení typu. Na tomto základě pak musí výrobce vystavit ES prohlášení o shodě, což je v podstatě jeho závazek, že výrobek splňuje veškeré požadavky předpisů a norem a má deklarované vlastnosti. Dále pak musí výrobce osobní ochranný prostředek opatřit značkou CE. Ta je pro uživatele signálem, že výrobek splňuje požadavky evropských směrnic, které se na něj vztahují. Teprve po absolvování všech těchto procedur může výrobce dát ochranný prostředek do prodeje. Společně s ním musí dodat i své instrukce, tedy návod na používání, údržbu, skladování atd. Protože výrobce je odpovědný za svůj výrobek a jeho funkci, pokud je správně používán, je v jeho zájmu, aby v návodu poskytl co nejpřesnější informace, a případně i upozornil na nebezpečí, která se mohou objevit při jeho nesprávném použití. Rovněž na výrobku musí být základní údaje o použité normě, zatřídění, někdy doplněné vhodnými piktogramy apod. Výjimkou jsou drobné OOPP, např. zátkové chrániče sluchu, kde jsou takové informace pouze na obalu. Všechny tyto informace je nutné využít při výběru vhodného osobního ochranného prostředku, jak je uvedeno dále. Dozor nad trhem má Česká obchodní inspekce. V případě podezření, že výrobek nemá deklarované ochranné vlastnosti, není vybaven návodem nebo vykazuje jiné závady, má Česká obchodní inspekce nástroje, jak se s podobnými problémy vypořádat. Co je po třeba vědět př i nákupu OOP Pokud nakupujeme osobní ochranné prostředky, musíme mít především jasno, proti čemu nás mají chránit. Čím přesněji jsme schopni definovat hrozící rizika, tím lépe budeme moci vybírat. Nejde jenom o základní rozdělení na rizika mechanická, tepelná, chemická, biologická a další, ale je potřebné ještě dále a podrobněji specifikovat, před čím chránit. Ochrana proti odření vyžaduje jiný charakter materiálu ochranného prostředku, než ochrana proti propíchnutí, u ochrany proti teplu nám pomůže znalost, zda se bude jednat o kontakt s horkými předměty, sálavé teplo nebo zda je potřebné poskytnout ochranu před kapičkami roztaveného kovu. Složitější je to například u ochrany dýchacích orgánů, kdy musíme identifikovat škodliviny, proti kterým má prostředek chránit. Může se jednat o prach, vlákna, plyn, mikroorganismy, konkrétní škodliviny obvykle není možné určit bez složitých měřicích přístrojů. Pokud jde o prostředky, které poskytuje zaměstnavatel, je jeho povinností všechna rizika vyskytující se na pracovištích vyhledat. Dalším krokem však není poskytnutí vhodných OOPP, ale je nutno uvážit možnosti, jak rizika odstranit. Vždy je lepší odstranit zdroj hluku třeba izolačním krytem, než přidělit zaměstnancům chrániče sluchu, které budou vždy trochu obtěžující, a také budou bránit běžné komunikaci mezi pracovníky. Teprve po minimalizaci rizik je potřeba uvažovat o vhodných OOPP. Je tedy snad jasné, že pokud se podaří co nejpřesněji identifikovat rizika, proti nimž se chceme chránit, lze vybírat mnohem přesněji takové ochranné prostředky, které jsou optimální v dané situaci. Při výběru je nezbytné orientovat se podle údajů výrobce, které jsou uvedeny v návodech a v označení přímo na výrobku. Podívejme se nyní zběžně na jednotlivé druhy OOPP podle toho, jakou část těla mají před riziky chránit. Ochr ana hlavy Vhodná ochrana hlavy se na pracovištích běžně řeší používáním průmyslových přileb. U těchto přileb je při zkouškách ověřována ochrana proti nárazu i proti průrazu ostrým předmětem. Materiál přileb časem degraduje a ztrácí své pevnostní parametry. Proto by měl výrobce v návodu uvádět informace o jejich životnosti. Pokud se používají v horkých provozech, nebo naopak v chladu, např. v mrazírnách, musí být pro takové prostředí speciálně zkoušeny a označeny. Průmyslové přilby se často používají v kombinaci s dalšími ochrannými prostředky na ochranu sluchu nebo očí. Všechny takové prostředky musí být kompatibilní. Podbradní pásek není povinný, záleží na podmínkách používání, nicméně každá přilba musí mít systém pro jeho uchycení. Ochr ana sluchu Chrániče sluchu se obvykle používají v provedení jako zátkové, kdy se vkládají do zvukovodu, nebo mušlové, kdy zakrývají celé ucho. Hluk má různé charakteristiky, proto i v tomto případě je potřeba volit prostředky vhodné pro konkrétní prostředí. Použití ochrany proti hluku je spojeno s jiným rizikem – uživatel neslyší ani varovné signály. To je potřeba zohlednit v rámci organizace práce na pracovišti. Prostředky ochrany proti hluku si zásadně nasazujeme ještě před vstupem do hlučného prostředí, jinak se ochranný efekt značně snižuje. Ochr ana očí a obličeje Řešit každý případ, kdy pracovníkovi vlétne smítko do oka povinným nošením ochranných brýlí, není dobrá volba. Oči jsou samozřejmě citlivý orgán a jeho ochrana je nesmírně důležitá, ale dlouhodobé nošení ochranných brýlí může způsobit i řadu problémů. Ochranné zorníky v brýlích se z hlediska optické kvality dělí na tři třídy. Třetí třídu je možno používat jen krátkodobě, ale i brýle s optickou kvalitou první třídy nemusí každý snášet bez problémů. Doporučuje se, aby pracovníci, kteří musí ochranné brýle nosit dlouhodobě, vyzkoušeli více typů a vybrali si pro ně nejvhodnější. Stížnosti na kvalitu brýlí ovšem mohou mít příčinu i v nevhodném zacházení. Zejména brýle s plastovými zorníky se při nesprávném ukládání snadno poškrábou. Častý problém mají pracovníci používající dioptrické brýle. V žádném případě je nelze bez dalšího považovat za náhradu ochranných brýlí – a to platí pro zorníky i obroučky. Výrobce by musel nechat přezkoušet jejich ochranné vlastnosti a informovat o tom v návodu. Jiným řešením je překrytí dioptrických brýlí brýlemi ochrannými, někdy lze dioptrické zorníky vložit zevnitř do ochranných brýlí. Řešením je také použití celoobličejového štítu. Ochr ana dýchacích org ánů I pro zdánlivě jednoduché prostředky, jako jsou respirátory – správné označení je filtrační polomasky – je potřeba uplatňovat základní pravidla, tj. číst návod a odlišovat jednotlivé typy podle jejich vlastností. Filtrační polomasky jsou rozděleny do tří tříd – od FFP1 s menší účinností až po FFP3, které při správném nasazení dokáží snížit celkový průnik, včetně průniku těsnicí linií na obličeji, na méně než 5 %. Předpokládá to vytvarovat si polomasku i kolem nosu, obvykle je zde použit měkký kovový pásek, a správně nasadit upínací pásky. Těsnost polomasek výrazně negativně ovlivní vousy, i v případě, kdy jsou krátce zastřiženy. Některé polomasky jsou osazeny vydechovacím ventilkem. Při výdechu odchází ventilem teplý a vlhký vzduch, což přispívá ke zvýšení komfortu používání. Výrobce v návodu musí také informovat o možné době používání. Obvykle je to jedna směna, existují ale i filtrační polomasky, které lze používat opakovaně. Ochrana rukou Při výběru ochranných rukavic se dělá řada chyb. Opravdu není rozumné volit podle ceny, aniž bychom si ověřili, jaké konkrétní ochranné vlastnosti daný výrobek nabízí. Při výběru můžeme volit podle provedení, zda je potřeba použít prstové nebo palcové rukavice. I při tomto rozhodování nám může pomoci údaj výrobce o tzv. úchopových vlastnostech rukavice, ale zabývat se musíme především riziky. Nejčastěji se setkáváme s mechanickými riziky, ale zde se u rukavic ještě dále upřesňuje, zda se jedná o odření, proříznutí nebo propíchnutí. Každá tato skupina se ještě člení podle stupně ochrany, takže je skutečně možné vybrat rukavice přesně podle stanoveného účelu. Informace nalezneme přímo na rukavicích ve formě piktogramu, ale samozřejmě i v návodu výrobce. Pokud u rukavic takové informace nejsou, není jejich dodavatel, resp. výrobce, solidní. Může se jednat o výrobek, který nesplňuje požadavky norem a předpisů, a zaměstnavatel, který by takové rukavice přidělil svým zaměstnancům, pak bude mít vážné problémy, neboť neplní požadavky zákoníku práce. Ochranných oděvů je velké množství, stejně jako existuje mnoho typů ohrožení těla. Na obyčejný pracovní oděv – montérky, pracovní plášť apod. – má nárok zaměstnanec, jehož oděv by byl na pracovišti vystaven nadměrnému znečistění nebo poškozování. Jakmile však zaměstnavatel identifikuje na pracovišti skutečná rizika, která nelze jiným způsobem odstranit, musí poskytnout takový oděv, který před těmito riziky prokazatelně ochrání. Při výběru jsou opět rozhodující ochranné vlastnosti deklarované výrobcem v návodu na používání. V poslední době se často hovoří o používání oděvů s vysokou viditelností, a to nejen u zaměstnanců, ale i v souvislosti s neosvětlenými chodci na silnicích. Problém u takových výrobků je jejich přesná definice. V současné době existují odlišné normy pro oděvy s vysokou viditelností pro profesionální a neprofesionální použití. Existuje i norma pro výstražné doplňky pro neprofesionální použití. Na trhu se ale setkáme s řadou výrobků, které sice mají na sobě výstražné prvky, ref lexní pásky apod., ale přesto normám neodpovídají. Situace je proto obecně trochu nepřehledná. Pro zaměstnavatele je však volba jasná. Musí svým zaměstnancům poskytnout oděvy splňující požadavky normy pro profesionální použití. Ochr ana noho u Obuv, která chrání proti nebezpečí úrazu nohou, se dělí do tří skupin – pracovní, ochranná a bezpečnostní. Každá z těchto skupin se liší úrovní ochrany. Rozdíl je především v použití tužinky – ochrany prstů. Pracovní obuv tužinku nemá. Ochranná i bezpečnostní obuv tužinku mít musí, liší se jen odolností vůči nárazu a stlačení. Tužinka u bezpečnostní obuvi musí například odolat síle stlačení až 15 kN, což odpovídá břemenu o hmotnosti cca 1,5 tuny. Kromě této speciální odolnosti musí obuv vykazovat celou řadu dalších ochranných vlastností. Jejich přehled najdeme opět v návodu na používání. Kde hledat po třené infor mace, radu a po moc Pořízení osobních ochranných prostředků by měla předcházet důkladná příprava, spojená s analýzou rizik, proti nimž mají tyto prostředky chránit. Výrobce je povinen v návodu a značení výrobků jasně informovat o jejich ochranných vlastnostech. Všechny ochranné prostředky chránící před vyššími riziky musí projít posouzením a přezkoušením svých vlastností. Jedním z míst, které je na základě notifikace v rámci Evropské unie pověřeno k tomuto posuzování, je i Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. Tam je také možno obrátit se v případě potřebných konzultací a poradenství ohledně OOP. Ing. Karel Škréta, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i., Jeruzalémská 9, 116 52 Praha, tel.: 221 015 811, fax: 224 238 550 e-mail: vubp@vubp-praha.cz, bozpinfo@vubp-praha.cz http://www.vubp.cz
