Počátek II. vlny ekonomické recese
v Evropě definitivně potvrdil, že čeští
vývozci průmyslových výrobků a služeb
nemají na vybranou. Musí hledat
nová odbytiště pro své výrobky a služby.
Zatím se nejvíce orientovali na země
Evropské unie. Tam dosud směřuje
cca 83 % veškerého exportu. Co se týká
konkrétních cílových států, dominuje
vývoz do SRN (33 %) a na Slovensko
(9 %). Komoditně nadále převažuje export
dopravní techniky a elektrotechniky
– 65 %.
Eurozóna však dlouze (a zatím bez
výraznějších úspěchů) řeší své značné
zadlužení. Evropské trhy jsou v řadě
oborů (mj. i obou dominant českého
exportu) dlouhodobě ve znamení převisu
nabídky nad poptávkou. V tvrdém
konkurenčním boji české podnikatelské
subjekty nezřídka přistupují na méně
efektivní reexport kompletovaných
dodávek. Tím si samy uzavírají přístup
k aktivnější obchodní politice, k lepší
marži za odvedenou práci, k urychlení
tempa nezbytných inovací a k nabídce
vlastních služeb pro koncového zákazníka.
Jedním z východisek, jak se vymanit
z tohoto okruhu exportních problémů,
je co nejrychleji a co nejefektivněji
hledat nové formy, nové partnery
a teritoria odbytu. V poslední době se
zvýšená pozornost producentů i obchodníků
soustřeďuje na ekonomicky
silné seskupení států BRICS - Brazílie,
Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika.
České firmy některé z nich v 90. letech
předčasně a jak ukázal čas zbytečně
draze opustily. Návrat na ně bude
nyní složitý a pro mnohé české firmy
i překvapivý. Razantním technickým
pokrokem prošly nejenom evropský či
severoamerický trh, ale i četná lokální
odbytiště v tzv. rozvojovém světě. Někteří
čeští manažeři detailně neznají
jejich aktuální parametry a neumí odhadnout
reálné vyhlídky pro odbyt své
buď technicky již nevyhovující, anebo
neakceptovatelně předražené produkce.
Mimoto, pokud někteří tamější
zákazníci poptávají větší a technicky
složitější investiční celky provedené
na klíč, české podniky ztratily schopnost
takové projekty realizovat a u rozsáhlejších
celků je samostatně profinancovat.
Z tohoto úhlu je nezbytné
nejenom seriozně posoudit vlastní síly
a možnosti, ale také využít všechny
efektivní formy mezinárodní kooperace.
Pokud více českých firem dokáže
agregovat své síly a kapacity, nerozpakovat
se. Pozitivní příklady úspěšných
kontraktů Českého nanotechnologického
klastru Národního strojírenského
klastru, nebo asociace Česká dobývací
technika jsou v tomto směru více než
jen inspirativní.
České firmy se na mnoha nových
a perspektivních národních trzích neobejdou
bez aktivní podpory vlastního
státu. To ovšem neznamená, že jim
bude a priori garantováno řešení všech
problémů. Existují však specializované
subjekty, které dokážou aktivně pomoci
orientovat se na lokálních odbytištích,
navázat tam zajímavé obchodní
kontakty, poradit v místní právní a patentové
situaci apod. Jednou z nejagilnějších
poradenských a konzultačních
sítí (a to i ve vzpomenutých zemích
BRICS) disponuje kupř. agentura
CzechTrade. ????????/lav/
