Dosud známé a běžně používané metody opravování forem a nástrojů navařováním, jako je navařování plazmou, WIG (navařování wolframovou elektrodou v ochranné atmosféře argonu), MIG/MAG, impulzní mikronavařování (plátkování), jsou sice velkým přínosem při opravách, přesto se u nich potýkáme s určitými nedostatky. Energie přiváděná k opravovanému místu bývá často pro jemné a precizní opravy příliš vysoká, dochází ke značnému zahřívání návaru a jeho okolí, což se následně projevuje zápaly, změnou struktury a metalurgických vlastností původního materiálu v oblasti návaru, a tím i větší křehkostí a změnou tvaru opravovaného místa. Problém často bývá i v možnosti nanesení omezeného počtu navařovaných vrstev, dále v přístupnosti opravovaného místa, a tím v kvalitním provaření a spojení navařovacího a základního materiálu. Při navařování elektrickým obloukem dosahuje teplota v místě navařování až 3500 °C, a i když se od bodu návaru do okolí citelně snižuje, tepelné vlivy se projevují až 15 mm od tohoto bodu. Při navařování laserem se materiál taví absorpcí a vedením tepla vyvolaného laserovým svazkem. U laserového navařování je teplota v bodě návaru cca 1260 °C a nezasahuje dále než 1,5 mm od návaru, což je problematické pro pevnost spojení a promíchání navařované vrstvy s podkladem. V praxi se u forem následně vyskytují praskliny na opravených tvarech nebo se celý navařený tvar odlomí. Nová technologi e Při dodržení správné technologie a vhodného přídavného materiálu se mikropulsní TTW navařování řadí v úspěšnosti hned vedle laserového navařování a navíc nabízí maximální možnou pevnost a trvanlivost návarů. Touto technologií lze uhlíkovou ocel nejen úspěšně navařovat, ale také při použití odpovídajícího přídavného materiálu zvyšovat její životnost. Vždy je nutné zvážit vhodnost technologie navařování (čas, náklady, deformace, technické provedení). Proces TTW navařování je rychlý, spolehlivý a nízké přídavky na obrobení zaručují úsporu nákladů na opracování renovovaného dílu. Metoda TTW navařování patří k nejméně destruktivním opravám forem ze všech možných dostupných technologií. TTW návar vzniká v důsledku působení mikropulsního elektrického oblouku na materiál, který se nataví a do místa natavení se přidáním materiálu vytvoří návar. Díky malému tepelnému ovlivnění se dají metodou TTW navařovat velmi jemné detaily a drobné součásti, aniž se součást zdeformuje či poškodí. Průměry přídavných materiálů jsou od 0,15 do 2,1 mm. Výhody TT W navařování » Minimální tepelné ovlivnění součásti a není potřeba materiál předehřívat » Lze svařovat různorodé materiály, široké spektrum kovových materiálů, včetně slitin hliníku, bronzu a litiny » Při navařování metodou TTW nedochází k deformacím součásti vlivem teploty » Vysoká flexibilita a opakovatelnost » Snadná manipulace, mobilita a rychlost procesu » Pomocí přídavných materiálů lze ovlivňovat budoucí složení svaru nebo povrchovou kvalitu návaru » Minimální poréznost návaru, dobrá leštitelnost a stejná barevnost s opravovaným základem » Pro používání TTW 510 není potřeba svářecí průkaz Jistou nevýhodou TTW metody je, že navařování s wolframovou elektrodou neumožňuje opravy vnitřních hran na těžko přístupných a hluboko ležících místech. Metoda TTW se hodí všude tam, kde potřebujeme při opravách či změnách výroby forem navařovat přídavný materiál a zároveň minimalizovat tepelné zatížení okolí svaru.
