Po leta jsme platonicky obdivovali
státy, jež uznaly důležitost
vědy a technického vývoje pro
svoje sebeurčení a postavení mezi
národy a zřídily pro tyto činnosti
specializovaná ministerstva.
Jde o příliš velké peníze, než aby
byly ponechány bez dozoru. Jako
sen nám připadala skutečnost,
že v čele odborných orgánů, jež
rozhodovaly o výši a umístění
investic do vědy a vývoje, seděli
ministerští předsedové. Česká
cesta byla jiná, osobitá, předurčená
nestandardním názorem
Václava Klause na úlohu vědy
a především na osobnosti vědy.
Zrušení samostatnosti Rady
vlády pro výzkum a vývoj po
volbách roku 2006 mělo vyvážit
předsednictví nového ministerského
předsedy z řad ODS Mirka
Topolánka v této radě. To, co se děje
dnes kolem programů, jež mají
podpořit českou vědu a především
aplikovaný výzkum je jen potvrzením
zatvrzelosti našich poměrů.
Nejde ani zdaleka o schopnosti
Dany Kuchtové či špatný dozor
předsedy Rady vlády nad přípravou
těchto programů. Problém
je trvalý a zažraný jako špína za
nehty. Zatím co v celostránkovém
interview v HN nejvyšší manažer
společnosti Nokia hovoří o nutnosti
přijmout Lisabonský protokol,
neváhá jej náš předseda Rady
vlády pro výzkum a vývoj a ministerský
předseda označit hanlivými
slovy jako cár papíru.
Jde prostě o odlišné pojímání
reálií. V průběhu MSV v Brně
vystoupí i přední odborníci na
podporu techniky a vědy z Horního
Porýní-Vestfálska. Jejich názory
na zvýšení výkonnosti průmyslu,
ale i využití vědy k zásadní restrukturalizaci
ekonomiky si můžete
přečíst v příštím čísle TT. Už nyní
vám ale mohu prozradit, že Němci
využívají k řešení těchto závažných
problémů především investice do
vědy a vysokých škol. Prostě mají
jiný pohled na svět. Troufám si
tvrdit, že německé podniky, věda
i společnost dosahují lepších
výsledků než my Češi. Bohužel,
jsou to spíše Němci, kdo v této hře
volí standardní a poctivé cesty.
Už v 90. letech vykročila vláda
ČR zcela jiným směrem než
vyspělé země. Směrem k průměrnosti.
JAN BALTUS
