Pokračování z minulého čísla
Jak jsme napsali v předchozím díle, technický tisk reflektuje úroveň průmyslu dané doby, což je platné i pro léta, jimiž popisujeme vývoj Technického týdeníku. Konec 50. let a léta 60. byla v TT dobou popisu významných strojařských úspěchů i v oborech, které v následující době propadly numerickému řízení strojů. Dokladem toho může být první numericky řízená kopírovací frézka z Kovosvitu Sezimovo Ústí (tehdy součást ZPS Gottwaldov), vystavená v roce 1955 na předchůdci Mezinárodních strojírenských veletrhů, na Výstavě československého strojírenství v Brně. O tři roky později budila pozornost na Expo v Bruselu a inspirovala světové výrobce obráběcích strojů. ZPĚT DO REALITY Technický týdeník je mimochodem jediným periodikem, které téměř důsledně otiskuje hodnocení a popisy všech zlatých medailí z nově vzniklého MSV v Brně, navíc se vpředvečer výstav zamýšlí rozsáhlými materiály nad stavem a perspektivami výroby obráběcích strojů, leteckého průmyslu – tehdy na vrcholu svého vývoje, a velmi úspěšného textilního průmyslu. Podobné srovnání výrobků v jiném tisku neexistovalo. Je smutnou skutečností, že se již před rokem 1968 začíná na stránkách Technického týdeníku projevovat zaostávání v oborech mikroelektronika, automatizace a robotizace. Dá se říci, že léta následující jsou nad jiné dokumentem zásadního obratu v dalším vývoji průmyslu. Nekonečná a nekonvenční řešení nedostatku některých embargovaných komponent, například trubek pro parogenerátory nově vznikající jaderné elektrárny Dukovany nebo počítačů a řídicích systémů nabízejí sice novinářům témata na popis „hrdinských činů“, tedy vděčných článků, kde se mohla popisovat technická tvořivost a improvizace. Leč materiály prosvítají někdy až směšné situace, kdy strana a vláda řešila náhlé výpadky nedostatkového zboží nekonečnou a těžko uvěřitelnou propagandou. Pro nedostatek některých produktů pro potřeby průmyslu i spotřebního zboží chyběly logické argumenty. Rovněž rozhovory s předsedy hodnotitelských komisí na MSV v Brně vypovídají o kličkování odborníků před popisem reality. Přestože Praha, tedy komunisty ovládaná ministerstva zahraničního obchodu, velmi váhala jak podpořit československý export výstavami a kde takové akce pořádat, existující výstavní areál a vzpomínky na výstavu roku 1928 určily místo konání bezesporu největších exportních akcí v Brně. Zde byla vydávána v průběhu výstav i technicko-obchodní periodika, například kvalitní Veletržní noviny. Jejich první vydání, tedy v 60. letech, byla profesio nální, pamětníci hovoří o tom, že zaměstnancem PZO mohl být jen člověk ovládající perfektně cizí jazyky, a to i v technickém výrazivu. I to se bohužel časem zvrhlo na tzv. nomenklaturní kádry. Export naší země v 50. letech ale rostl, jistě především díky bezednému trhu tehdejšího SSSR. Pak však přichází léta nouze. Technický týdeník je vskutku zrcadlem doby. Stačí obracet stránky. Po Josefu Dvořákovi se šéfredaktorem stává Jaroslav Kašpar, který je ve funkci až do roku 1989. LÉTA NADĚJE Spojení Technického týdeníku s politikou skončilo definitivně právě až po roce 1989, a list je v roce 1992 prodán švýcarskému vydavateli Ringier, pak postupně společnostem Bertelsman, Springer a BusinessMedia DocuGroupCompany. Stává se plnohodnotným, ryze technickým časopisem. Noví majitelé nikdy do jeho obsahu nezasahují. Technický týdeník se musí vyrovnat s nově vznikající konkurencí, i když za sebou nemá, kromě vydavatele, žádnou finanční skupinu. Stává se postupně platformou nejen technickou, ale zveřejňuje i oborové prognózy a samozřejmě i názory na další vývoj českého průmyslu a výchovu mladých techniků. Jedním z takových výhledů do budoucnosti je jedna z prvních monotematických příloh na českém časopiseckém trhu, otištěná v dubnu roku 1992 s názvem Energetika. Na této příloze lze snadno dokumentovat enormní zájem zahraničních společností o český energetický trh, ale tehdejší redakce, vedená zkušeným někdejším konstruktérem letecké techniky Ing. Bedřichem Choděrou, dokázala do 18 stran formátu A3 přílohy vtěsnat i nezávislé odborné názory na energetický mix. Byla to doba výběrového řízení na dostavbu JE Temelín a o názory nebyla nouze. Technický týdeník tak zahájil sérii svých odborných příloh, jež se týkají obráběcích strojů, energetických zařízení, plastů, ložisek, kompresorů i CAD/CAM systémů a dalších technických sestav. Některé přílohy byly po dohodě s ministerstvem průmyslu vydány i v zahraničním tisku v místním jazyce, v roce 1994 vyšla v Číně Česká energetika, v Rusku pak přílohy o spotřebním zboží v letech 1996 a 1997 (tehdy ještě politici takřka nepodporovali export do této země) a v nastoupené cestě pokračuje Technický týdeník dodnes. V roce 2012 vydal přílohu o české exportní technice v Indii. V oboru energetika pak TT spolupracuje po léta s předními britskými časopisy, jako Modern power systems nebo Power Engineering International. Toto období bohužel končí s rozprodejem výrobců energetických zařízení. Vytvořit obsah časopisu, který musí být nejenom soběstačný, ale i ziskový, kde se prolínají komerční cíle s poskytnutím názorové platformy na vývoj českého průmyslu po roce 1989, jistě nikoli jednoznačně pozitivní, bylo a je obtížné. Přesto redakce Technického týdeníku obdržela několik mezinárodních a českých ocenění, především od Asociace leteckých novinářů, VUT Fakulty strojního inženýrství Brno a Cenu Inženýrské akademie za sérii materiálů o problematice technického výzkumu a vývoje v ČR. Cestu ke stránkám Technického týdeníku s cílem definovat představu dalšího technického vývoje v ČR si našli i dnešní prezident, tehdy premiér Miloš Zeman nebo další předseda vlády Vladimír Špidla, předseda Akademie věd ČR prof. Rudolf Zahradník nebo zakladatel české elektronové mikroskopie prof. Armin Delong. I dnes stojí zato začíst se do jejich článků. K 60letému výročí prvního vydání Technických novin/týdeníku můžeme samozřejmě přistupovat s nostalgií a zadostiučiněním, ale ty nejsou dominantními pocity dneška. Technický týdeník v současnosti vychází na exkluzivním papíře, jaký nikdy v historii nepoznal a jeho odborná i grafická úprava je srovnatelná se zahraničními časopisy podobného formátu A3 i obsahu, jako je např. italský l´Monitore, vycházející pro silný sektor obráběcí techniky. Jestli jsme se podívali o 60 nebo i 100 let nazpět, nebylo to z nostalgie oplakávání úpadku některých oborů, v nichž český průmysl kdys vynikal. Technika se vyvíjí, firmy vznikají a zanikají, některé obory získávají na důležitosti, jiné ustupují. Co by však nikdy nemělo vymizet, je společný zájem techniků komunikovat, informovat se navzájem, tedy to, co naši předkové nazývali spolkovou činností inženýrskou, neboť do našeho průmyslového světa proniklo více politiky, než jsme kdy předpokládali. Politici dnes neblaze zasahují i do technických řešení, což je trend, který naši předkové nepoznali. Potřebu a vývoj technických zařízení má formovat trh a společenská potřeba. Jestliže společenství českých inženýrů podpořilo zásadním způsobem samostatnost této země před léty, nemělo by se ani dnes vzdávat práva a možnosti vyslovit se k podmínkám, za nichž se u nás technika rozvíjí. Pokud něco budeme přát Technickému týdeníku do dalších let ve více než 150leté historii českého technického tisku, pak je to právě schopnost dát k dispozici své stránky k otevřené názorové výměně o vývoji průmyslu v této zemi. Jan Baltus