Kdysi, ještě před rokem 1989, jsem byl na koncertu Martina Stropnického a Jana Jiráně s humornými vložkami. V rámci jedné ze scének pánové „věštěním z křišťálové koule“ předpovídali „sodovou vodu za 8,50 Kč“. V době, kdy sodovka měla na trhu cenu několika desítek haléřů, nám všem přišla taková cifra natolik absurdní, že jsme se všichni smáli. Dnes mnoho z nás kupuje perlivé vody po kartonech často i za částky podstatně vyšší a bez mrknutí oka. Samozřejmě, tehdejší hodnotu koruny ani kupní sílu nelze s těmi dnešními srovnávat, ale i tak mi občas tato úsměvná vzpomínka připomene, jak ohromně hodnota vody za těch několik desetiletí stoupla. Tenkrát si většina z nás myslela, že vody je více než dost, že máme v podstatě nevyčerpatelné zdroje díky přírodnímu koloběhu, o kterém jsme se všichni učili už na základní škole. Řeky se narovnávaly, aby měly lepší splavnost, mokřady se vysušovaly, aby bylo více půdy, fabriky vypouštěly do vodních toků zapáchající „vedlejší produkty“ svých výrob. Zakládala se kaliště, s jejichž likvidací se snad ani nikdy nepočítalo. Dnes je však situace podstatně jiná a mnohde je vody takový nedostatek, že se zákazy zalévání a plnění bazénů stávají běžnou životní realitou čím dál většího množství domácností. A to i přesto, že jejich spotřeba díky většímu uvědomění i díky mnohým technologiím klesá. A tak znovu vytváříme mokřady, likvidujeme kaliště, vracíme řeky do původních, klikatých řečišť… Jenomže to nestačí. Proto hledáme i další a další způsoby, jak vodu v krajině udržet, jak zregenerovat podzemní zásoby, jak vodu používat opakovaně, a případně ji vracet do přírody i podstatně čistější, než jakou jsme ji před použitím načerpali. A co víc, hledáme způsoby, jak vodu recyklovat nebo třeba získávat ze vzduchu. Jsem rád, že zrovna české firmy, vědecká pracoviště a vysoké školy slaví v tomto ohledu nemalé úspěchy a sklízejí ovace i zajímavé realizace nejen v tuzemsku, ale především v zahraničí. Kdo ví, možná právě i „díky“ tomu, že jsme si vody nevážili, navzdory tomu, že nemáme moře a žádná řeka na naše území odjinud nepřitéká, a že jsme si ji tak zdevastovali, postupem času vznikly takové projekty, jako jsou S.A.W.E.R, CaviPlasma, ultrazvukové čištění studní a mnohé další. Jde o krásnou ukázku toho, že lze smysluplně investovat do ekologických technologií a že z chyb se můžeme nejen poučit. Můžeme je také napravit a případně je i proměnit v něco užitečného. /Ing. Michael Málek, šéfredaktor/
