Od roku 1895, kdy Karl Benz představil
svůj první autobus, má značka Benz vedoucí
roli v technických řešeních i v počtu vyrobených
vozů.
Dne 18. března 1895 vyjíždí premiérový
Benzův autobus. Benzínový motor s výkonem
5 koňských sil umožňuje průměrnou rychlost
15 km/h a uveze 8 osob. Téhož roku se na cestu
z provozovny v Siegerlandu vydává druhý Benzův
autobus. První typy ještě dlouho nestačily na
náročné cesty, to však vývoj nezastaví. Vznikají
nové linky, na kterých jezdí vedle značky Benz
také vozidla Gottlieba Daimlera.
První autobus Benz - „landaulet“ byl pojmenován
podle konstrukce kočáru. Vskutku připomínal
spíše kočár bez koní; měl vysoká dřevěná loukoťová
kola a místo řidiče na kozlíku bez střechy.
Gottlieb Daimler představil roku 1898 autobus
pro linku ve Württembergu. Vozil také poštu.
Posléze se však od této linky upustilo, trasa
s četnými zatáčkami a stoupáními nový dopravní
prostředek příliš přetěžovala.
Roku 1899 se ve městě Speyer nedaleko Mannheimu
etablují hned čtyři linky a vyjíždí na ně
5 autobusů Daimler. Roku 1898 vyváží Benz tři
dálkové autobusy již do zahraničí, do Walesu.
Dvouválce mají 15 koňských sil, což stačí na
dopravu 12 cestujících. Také Daimler prodává
ve stejném roce první autobus do Anglie. Povoz
o síle 12 koňských sil má místo pro 20 cestujících.
Autobus s motorem vpředu má kuželový
převod zadní nápravy a nejvyšší rychlost dvanáct
mil. Daimlerův program zahrnoval čtyři modely.
Roku 1902 vzniká dvoupatrový autobus na
podvozku s motorem Daimler. Od roku 1905 je
pro odbyt v Německu důležitá pošta. Ta používá
autobusy Daimler s výkonem 28 k. O 6 let později
provozuje bavorská pošta již 53 linek s motorovými
vozy. Roku 1905 otevírá první autobusovou
linku Berlín. Dvoupatrové vozy mají 39 míst
k sezení a jezdí rychlostí 22 km/h.
Z roku 1905 je první zmínka o autobusech
z Jihoněmecké automobilové továrny (SAF)
v Gaggenau. Benz tuto továrnu převzal a brzy
patřila k předním firmám. V roce 1906 se výrobní
program skládá ze tří modelů: C 12, C 18 a C
24; číslo udává výkon motoru v koních. SAF
dodává od roku 1909 autobusy První württemberské
motorizované poštovní lince. Benz a SAF
si rozdělují práci. Benz v Mannheimu se specializuje
na osobní vozidla a motory, SAF na užitková
vozidla. V roce 1910 se autobusový program
skládá z 9 typů vozidel s různými rozvory náprav,
motory o výkonu až 60 k a více než 40 místy
k sezení u dvoupatrového autobusu.
První světová válka vývoj zastaví, ale poté se
pokračuje dále s nezměněnými modely. Benz
montuje autobusy v Gaggenau, Daimler v Berlíně-
Marienfelde.
V roce 1923 vyrábí Daimler poprvé autobusy
se vzduchotlakými brzdami. Postupně se prosazují
i vzduchové pneumatiky. Inženýři a vývojáři
firem Benz a Daimler pracují na vznětovém
motoru, který v roce 1923 takřka současně prezentují.
V roce 1925 jsou zavedeny nízké rámy. Autobusy
mají nižší podlahu a tím pohodlnější nástup.
Ze vzájemné spolupráce firem Daimler a Benz
došlo roku 1926 k fúzi na společnost Daimler-
Benz AG. Podnik představil program užitkových
vozidel. Vznikají nové městské a meziměstské
autobusy, dálkové, výletní a letní vozy se střechou.
Objevují se užitková vozidla s novým
vznětovým motorem. Šestiválec poskytuje výkon
70 k.
Roku 1928 představuje Daimler-Benz první
sériový autobus se vznětovým motorem. Výkon
postupně roste; ze 70 k na 85 k a v roce 1931
dokonce na 95 k.
Autobusy se prosazují ve městech. Výkony
motorů dosahují více než 100 k, zvyšuje se
nabídka míst k sezení na více než 50 sedadel.
Nové pneumatiky zlepšují jízdní komfort. Vedle
vznětového motoru dochází k pokroku v technice
karoserií; od roku 1930 vznikají karoserie pouze
z oceli. Nízká hmotnost a vyšší pevnost mluví
pro novou konstrukci autobusů.
Poptávka po autobusech stoupá; nové dálnice
potřebují rychlé autobusy pro dálková spojení.
Daimler-Benz dodává elegantní autobus na podvozku
LoP 3100. Vznětový motor o výkonu 95
k propůjčuje středně velkému autobusu s 22 místy
k sezení rychlost 115 km/h.
Do metropolí přicházejí dvoupatrové autobusy
se 75 místy pro cestující a uzavřenou horní střechou;
do sériové výroby jsou zavedeny v roce
1934 a 1935.
Roku 1939 dodává Daimler-Benz Berlínské
dopravní společnosti třínápravový dvoupatrový
autobus Dobus (Doppeldecker-Omnibus). Ten
jezdí až do roku 1956. Autobusy mají vznětové
motory s výkonem 150 k; v roce 1939 následuje
prototyp Dobus, 6válec s výkonem 200 PS.
Nedostatek paliv ve druhé světové válce nutí
výrobce a provozovatele k výrobě a používání
autobusů na plynový pohon a dřevoplyn.
Druhá světová válka, tak jako první, zastavila
vývoj; výrobci se museli podřídit požadavkům
armády. Jedinou výjimkou je O 4500 z roku 1941.
Leč už v květnu 1945 přichází nový autobus
O 3250 s nízkým rámem. Koncem roku 1949 jde
do sériové výroby Mercedes-Benz O 3500. O rok
později se objevil O 6600. Výkon šestiválcového
vznětového motoru byl 145 k, což stačilo na
přepravu 50 až 60 pasažérů. Model byl vyráběn
v mnoha variantách od linkového až k dálkovému
autobusu. Roku 1951 předvedl Daimler-Benz
model O 6600 H, který svou konstrukcí ukázal
cestu do nového tisíciletí. Díky motoru v zádi se
podařilo optimalizovat vnitřní prostor, ze kterého
byl odstraněn i zdroj hluku. Rám 11 m dlouhého
autobusu je tak nízko, že je využíván jako městský,
meziměstský i dálkový. Šestiválcový motor
zabudovaný napříč má výkon 145 k. Stejně jako
motor napříč upoutá i elektricky ovládané řazení.
Roku 1954 spatřil světlo světa model 0 321 H.
V roce 1956 jde do sériové výroby malý Mercedes-
Benz O 319. V roce 1957 začíná jezdit městský
autobus O 317 s motorem mezi nápravami,
umístěným pod podlahou. Ležatý šestiválec má
výkon 192 k. Další zvláštností je pneumatické
pérování. Veze již 120 cestujících. V roce 1959
rozšiřuje paletu městských autobusů Mercedes-
Benz O 322 s podélně zabudovaným motorem
v zádi. Sériová výroba začala v roce 1960. Autobus
dlouhý 10 metrů s místem pro 100 osob je
poprvé určen pro provoz bez průvodčího. V roce
1964 Daimler-Benz prezentuje nové vznětové
motory s hospodárným přímým vstřikováním.
Roku 1956 startuje výroba modelu O 302. Je
dodáván jako dálkový, meziměstský i městský
autobus. Typické jsou varianty pro nejrůznější
nasazení. Roku 1967 prezentuje Daimler-Benz
prototyp 11 metrů dlouhého městského autobusu
O 305. V roce 1973 začíná sériová výroba typu
Merce¬des-Benz O 307. Dvanáct metrů dlouhý
autobus má zvýšenou podlahu, umožňující zvětšení
zavazadlového prostoru; jiné jsou také dveře
a uspořádání sedadel. V roce 1977 se objevuje
kloubový autobus 305 G. Motor je umístěn v zádi
druhého vozu. Dálkový Mercedes-Benz O 302 se
proslavil v roce 1974 při příležitosti fotbalového
mistrovství světa v Německu. Celkem 72 autobusů
dopravovalo hráče i oficiální zástupce.
Na Pařížském autosalonu se v roce 1974 představil
Mercedes-Benz O 303. K jeho zvláštnostem
patří značný počet variant. Až 7 délek, různé
výšky i možnosti výbavy a dveří hovoří o jeho
mnohostrannosti. Autobus se vyráběl až do roku
1992, skoro 20 let. Daimler-Benz vyrobil takřka
38 000 jednotek. Dodnes patří O 303 počtem
vyrobených autobusů mezi držitele světového
rekordu.
Vývojáři firmy pracovali na následovníku standardizovaného
městského autobusu Mercedes-
Benz O 305. V roce 1980 dostal prototyp označení
„S 80“. Tento typ se následně přeměnil do
sériového modelu Mercedes-Benz O 405. Program
městských autobusů uzavírá střední Mercedes-
Benz O 402 s 50 místy pro cestující.
Inovace na počest 100. narozenin
Rok 1985 se stal rokem inovací. Objevuje
se kloubový autobus s tlačným zadním vozem
O 405 G. Výrobce prezentuje 12 m dlouhý meziměstský
O 407. Dálkový autobus má revoluční
elektronicko-pneumatické řazení EPS. O rok
později jsou uvedeny varianty O 405 - trolejbus
O 405 T, zkušební nosič v podobě autobusu
„DUO“ - O 405 GTD, kloubový autobus s dieselelektrickým
pohonem.
V roce 1989 mají svou premiéru hned dva nové
typy. Nízkopodlažní městský autobus O 405 N
s nástupem bez schodů pro přední i středové dveře
a s průchozí nízkou podlahou až k zadní nápravě
představuje novou kapitolu dopravy na krátké
vzdálenosti. Přechod mezi městským a dálkovým
autobusem zaplňuje meziměstská varianta
O 408. V roce 1992 doplňuje Daimler-Benz
nabídku linkových autobusů o nízkopodlažní
kloubový O 405 GN; o dva roky později pak
o nízkopodlažní autobus O 405 NÜ pro meziměstský
provoz. Dálkový autobus O 303 má od
roku 1991 následovníka v modelu O 404, který
patří do segmentu luxusních autobusů.
O rok později doplňuje program dálkových
autobusů O 340. Pochází z turecké výroby,
základ tvoří podvozek Mercedes-Benz O 303
a jako celek je vyřezán ze zvláštního dřeva. Vyrábí
se výlučně s vysokou střechou a s délkou 12 m.
Daimler-Benz tento typ dále vyvíjel a v roce 1994
jej uvedl pod označením O 350. Motor má výkon
280 kW (381 k).
V únoru roku 1995, 100 let po prvním autobusu
Karla Benze, vstupují autobusy společnosti
Daimler-Benz do nové éry. Svou dosavadní výrobu
spojuje společnost s výrobou autobusů značky
Kässbohrer a zakládá novou dceřinou společnost
EvoBus GmbH.
V roce 1996 prezentuje výrobce meziměstský
autobus nové generace Integro. Vyhovuje nejen
jako meziměstský, ale i jako vozidlo na výlety.
V roce 1996 je na výstavě užitkových vozidel
IAA v Hannoveru ve středu zájmu vedle autobusu
Integro také dvounápravové dlouhé provedení
nízkopodlažního meziměstského autobusu O 405
NÜL, krátký městský autobus O 405 NK.
Jedna novinka stíhá druhou
V roce 1997 přichází jedna novinka za druhou.
Mercedes-Benz O 405 s novým druhem pohonu
se jmenuje „Nebus“ (New Electric Bus). Na
světě je to první autobus s pohonem palivovými
články, vhodný pro každodenní provoz. „Nebus“
neemituje žádné škodliviny; z výfuku vystupuje
pouze vodní pára.
Krátce na to představuje Daimler-Benz nový
městský autobus Mercedes-Benz Citaro. Od
počátku je Citaro koncipováno jako nízkopodlažní.
Ke zvláštnostem patří sběrnicový
CAN-Bus systém palubní elektroniky, kterým
se uspořilo mnoho kilometrů kabelů a konektorových
spojení. Tato inovace je v městském
autobuse použita vůbec poprvé. Pro pohon
je možné zvolit vysoce přeplňovaný ležatý
šestiválec se zdvihovým objemem 6,4 litru
nebo velkoobjemový šestiválec o zdvihovém
objemu 12 litrů. Místo řidiče je ergonomicky
uspořádané a vybavené centrálním informačním
displejem. Citaro nabízí různé varianty.
Patří sem kloubový autobus s tlačným zadním
vozem Citaro G, 15 m dlouhé Citaro L se třemi
nápravami a Citaro Ü pro meziměstský provoz.
Nechybí ani nízkopodlažní autobus s trojími
dveřmi v provedení sólo.
V roce 1998 se objevuje střední městský autobus
(„midi“). Pod elegantní karoserií z plastů
a hliníkových slitin je ukryt skelet z duralu a oceli.
Separátní blok hnací jednotky v zádi obsahuje
dieselelektrický pohon. Vynecháním klasické
vícestupňové převodovky je docíleno plynulého
zrychlení bez rázů při přeřazování. Cestující ocení
rovnou podlahu bez zešikmení nebo stupňů.
Dálkový Mercedes-Benz Tourismo nabízí
také provedení s velmi vysokou střechou a třemi
nápravami s délkou 13,8 metru.
V inovacích pokračuje v roce 1999 autobus
Mercedes-Benz Travego. Vozidlo vyhovuje
předpisům výfukových emisí Euro 3. Karoserie
nabízí 12 a 13,85 m délky, vysokou podlahu
a vysokou střechu. Tři různé linie výbavy
umožňují navrhnout vnitřní prostor podle přání
zákazníka. Řidiče obklopuje zcela nové okolí.
Namísto dosavadního běžného velkého počtu
přístrojů má pohled na velký tachometr a otáčkoměr.
Všechny ostatní funkce lze vyvolat na
centrálním displeji. Krátký joystik nahrazuje
klasickou řadicí páku. V zádi autobusu pracuje
řadový šestiválec o výkonu 260 nebo 300 kW
(354 nebo 408 k). V nabídce je i motor s výkonem
350 kW (476 k).
Posun v programu dálkových autobusů
vytvořil Mercedes-Benz v roce 2000 zavedením
středního dálkového typu Medio. Základem
je podvozek z velkoprostorové dodávky
Vario. Karoserie i vnitřní vybavení pochází od
italského nástavbáře Tomassiniho. Na výrobě
se podílí DaimlerChrysler. Pojem nástavbář je
vhodný také pro novou typovou řadu podvozků
OC 500, která je založena na vypilovaném
modulárním systému. Podvozky, tvořící základ
pro autobusové nástavby všech druhů, se vyrábějí
ve Španělsku.
Autobusová značka Mercedes-Benz tak vstoupila
do třetího tisíciletí, a další novinky od ní se
samozřejmě očekávají. l
Ctibor Čejpa,
s využitím podkladů
Mercedes – Benz
