Textilie provázejí člověka od kolébky
až do hrobu. Historicky tomu tak
bylo a je ve všech kulturách a civilizacích.
Avšak poslední velká a souborná
výstava českých textilií probíhala
v Praze v roce 1956, což je téměř neuvěřitelné.
Od té doby se opravdu hodně
změnilo a proto je třeba uvítat, že
se Design centrum ČR snaží výstavou
Obzory českých textilií zachytit současný
stav českého designu textilu.
TEXTILNÍ PRODUKCE V PROMĚNĚ
ČASU
Výstava v Galerii Design centra ČR
v Praze v Mozarteu nabízí do 23. února
atraktivní pohled nejen na historii,
ale i současnost textilní tvorby a výroby.
Význam tohoto počinu je o to větší,
že se dnes hořekuje nad útlumem textilní
a oděvní výroby ve „vyspělých“
státech světa, mezi než právem patří
i Česká republika. Ještě v 80. letech
bylo Československo považováno za
textilní velmoc. Podle údajů MPO ČR
pracovalo v textilním průmyslu v České
republice v roce 1990 celkem 153 000
osob a fungovalo 72 textilních podniků
(v organizacích, které měly 25 a více
zaměstnanců). Průměrná velikost podniku
byla 2074 zaměstnanců. V roce 2005
se celkový stav pracovníků snížil na 50
589 osob a průměr podniku klesl na 136
zaměstnanců. Zvýšil se však počet firem
s 20 a více zaměstnanci na 319.
A co design? PhDr. Lenka Žižková,
autorka a kurátorka výstavy, říká:
„Oddělení vývoje a designu byla ve
většině textilních firem při restrukturalizaci
průmyslu po roce 1989 zrušena
nebo redukována mezi prvními.
Odrazil se tento stav na úrovni designu
textilu? O tom by možná mohl svědčit
i fakt, že se do soutěží o národní cenu
za design, kterou každoročně vypisuje
Design centrum ČR, hlásí minimum
textilních výrobků. Textil také patří do
kategorie výrobků, které se u nás nikde
pravidelnými výstavami neprezentují.
V loňském roce jsme se proto rozhodli,
že zmapujeme současný stav. Oslovili
jsme několikrát 152 firem, které figurují
na seznamech Ministerstva průmyslu
a obchodu ČR nebo se prezentují na
internetu. Po mnoha jednáních se výstavy
účastní 44 z nich. Již během komunikace
s firmami docházelo k tomu, že
některé se dostaly během té doby do stavu
likvidace, některé stačily zaniknout
a další zásadně změnily charakter výroby.“
Nakonec se podařilo získat stovky
velmi atraktivních vzorů textilií v široké
škále využití.
TEXTIL V MNOHA PODOBÁCH
Výstava Obzory českých textilií nabízí
návštěvníkům textil v různých podobách.
Na 12 tzv. trendových stolech jsou
textilie roztříděny podle barev do škály,
kterou lze interpretovat jako rozmanitost
ročních období nebo jednotlivých měsíců,
jak je možné je barevně vnímat.
Na panelech se textilie prezentují podle
účelu použití v různých odvětvích
a na dalších panelech poběží časová osa
s významnými historickými událostmi,
které měly vliv na výrobu textilií v českých
zemích. Tyto historické podklady
zpracoval PhDr. Vlastimil Havlík z Textilního
muzea v České Skalici. Současností
a možnou budoucností textilního
průmyslu se zabývala Ing. Radka Pittnerová
z Výzkumného ústavu textilních
strojů v Liberci.
Na výstavě jsou k nahlédnutí také
vzorníky a barevnice vystavujících
firem a na velkoplošné obrazovce se
budou promítat filmy o filozofii a produkci
některých firem, design vybraných
výrobků a ukázky z módních přehlídek,
kde oděvní tvůrci vystavené textilie kreativně
aplikovali.
POHLED DO HISTORIE
Mezi první významná jména spojená
s návrhem textilií v rakouskouherských
textilkách (tedy i na našem
území) patří mnohostranně orientovaní
umělci, jako byli například
Josef Hoffmann, Alfons Mucha, Josip
Plečnik, Josef Maria Olbrich, C. F. A.
Voysey, Augustus Endell, Richard
Riemerschmidt a další. Ty zaznamenala
historie mj. jako tvůrce dekorů
pro secesní ručně vázané koberce pro
firmu Ginzkey ve Vratislavicích nad
Nisou. Později, v období, kdy bylo
u nás založeno družstvo Artěl (1908
– 1934) po vzoru Wiener Werkstätte
(1903 – 1932) a kdy se pod vlivem
německého hnutí Deutscher Werkbund
(1907 – 1935) zrodil Svaz českého
díla (1914 –1948, pak se sloučil
s ÚLUV), se zapojili mezi první textilní
„designéry“ i architekti, například
Pavel Janák nebo Jan Kotěra. Vývoj
textilu ovlivňovali také Marie Teinitzerová
(zakladatelka dílen tapiserie
v Jindřichově Hradci v roce 1911),
Božena Pošepná, Slávka Vondráčková
a především Antonín Kybal.
Po 2. světové válce pokračovali ve
spolupráci s textilními firmami malíři,
například Karel Svolinský, František
Tichý (pro firmu Tiba, dříve firmu
Sochor). V roce 1950 byla na Vysoké
škole uměleckoprůmyslové (do
roku 1946 Státní uměleckoprůmyslová
škola), zřízena katedra
textilního umění, kterou vedl
Alois Fišárek. Krásná jizba se
transformovala na ÚLUV (Ústředí
lidové umělecké výroby) s vlastní
skupinou textilních návrhářů
a vzorovými dílnami.
V roce 1956 pak vznikla
Textilní tvorba, která
se v roce 1959
zformovala do
ÚBOK (Ústavu
bytové a oděvní kultury) s vlastními
týmy designérů.
Ke skupinám, které se snažily ovlivnit
úroveň českého textilu, patřila také Skupina
7 (1958) a mnohem později – po
roce 1989 – seskupení Žararaka, usilující
velmi důrazně prostřednictvím sympózií
a výstav o rozvoj a nový pohled
na design textilu. Po roce 1989 zanikla
designová a vývojová studia řady transformujících
se firem, v nichž byl progresivní
návrh textilií odsunut na okraj
podnikatelských záměrů. Ty výrobní
společnosti, které si po zahraničním
vzoru uvědomily, že design výrobků
je hybnou marketingovou silou, se na
domácím trhu nejen udržely, ale jsou
i významnými vývozci (např. firmy
VEBA, Kolovrat, Dekora Jeníček,
Grund, Fezko).
A JAK DÁL?
Nová generace mladých textilních
designérů hledá na prahu 21. století
postavení, které by ji dávalo možnost
uplatnit odbornou erudici. Pro nezájem
průmyslového odvětví zakládá proto
malá studia, jež se věnují spíše tvorbě
a dekoraci interiéru než návrhům designu
textilií.
Budoucnost českého a evropského
textilu spočívá zřejmě v rozvoji nových
typů technických textilií, jež se opírají
o revoluční technologie, netradiční
materiály a užití.
Dokladem toho je snaha Asociace
textilního, oděvního a kožedělného průmyslu
(ATOK), která pro české výrobce
tohoto zboží zpracovala Plán rozvoje
konkurenceschopnosti v nejbližších
letech (2007-2012). Z analýz je zřejmé,
že nejvýznamnějším problémem českého
textilního a oděvního průmyslu je
nízká konkurenceschopnost. A důvody?
Malá orientace na marketing, výzkum,
vývoj a nekvalitní obchodní činnost. Dále
nedostatečné využívání aplikovaného
výzkumu a vývoje, což má za následek
špatnou výrobkovou strukturu.
Mnoho studií Komise EU přitom prokazuje,
že evropský textilní a oděvní
průmysl je odvětvím s nejvyšším stupněm
kreativity a bude i v budoucnu nejvýše
ovlivňovat životní styl EU. ATOK
vidí východisko v přechodu od komodit
ke specialitám, v hledání nových oblastí
využití textilií, v přechodu od
masové výroby k produkci
podle potřeb zákazníka, což
by mělo zlepšit postavení
textilního a oděvního
průmyslu na českém,
evropském,
ale i světovém
trhu. /ks/