Parazit zvaný toxoplazma je jedním z podceňovaných zdravotních rizik moderní doby, domnívá se tým českých odborníků. I proto, že podle nich by se mohl přenášet v nečekané míře jako pohlavní choroba, domnívají se čeští vědci. Prvok toxoplazma je úspěšný tvor. Třeba díky schopnosti pohrávat si s hostitelem. Parazit, který se v přírodě potřebuje dostat z nakažené myši do žaludku kočky, nakažené myši odnaučí strachu. Bohužel z pohledu toxoplazmy by lidé nebyli jen trochu přerostlé krysy – vhodní hostitelé a dopravní prostředky na cestě do žaludku velkých koček. U nakažených lidí – a to je třetina planety – se taková manipulační aktivita projevuje některými změnami v psychice i chování, například změnami v podezřívavosti. Změny „nechtěně“ zvyšují riziko dopravní nehody, pracovního úrazu nebo sebevraždy. Když to parazit přežene, může manipulace skončit až psychickou chorobou. Ale i když jsou následky dlouhodobé přítomnosti parazita v těle mnohočetné a rozsáhlé, nejvážnější formou nákazy je tzv. vrozená toxoplazmóza. Ta vypukne tehdy, když se nakazí maminka během těhotenství a parazitovi se povede dostat do vyvíjejícího se zárodku. Takové infekce mohou končit potratem nebo vážnými vývojovými poruchami dítěte. Jak přesně se mohou matky toxoplazmózou nakazit, není dnes zcela jasné. Máme například doklady, že větší poměr nakažených je mezi vdanými ženami než svobodnými. Proč? Zatím nejúspěšnější hypotéza to vysvětlovala domácími pracemi: ženy podle ní v manželství více vaří a přitom přijdou spíše do styku s potravinami, které mohou obsahovat vajíčka parazita, hlavně syrovým masem. Tým kolem Jaroslava Flegra z Přírodovědecké fakulty UK se domnívá, že možná existuje lepší vysvětlení, založené hned na několika pozorováních. Za prvé výskyt toxoplazmózy v jednotlivých zemích dosti těsně souvisí s výskytem pohlavně přenášených chorob. V zemích, kde je například mnoho kapavky, je i mnoho toxoplazmózy, a to bez ohledu na to, zda se jedná o zemi bohatou nebo chudou. Naznačuje to, že v šíření toxoplazmy by mohl být důležitý sexuální přenos. U vzorku českých matek se také ukázalo, že pravděpodobnost nákazy u nich souvisela s počtem nechráněných pohlavních styků s otcem dítěte před otěhotněním. Jistě, jde jenom o korelaci, tedy nepřímý důkaz, ale s ohledem na okolnosti zajímavý. I proto, že po narození dítěte s vrozenou toxoplazmózou se ve více než polovině případů nepodaří zjistit, že by žena přišla do styku s některým ze známých zdrojů infekce (syrovým masem, neomytou zeleninou, zahradní půdou nebo trusem kočky). Máme také příklady od jiných zvířat. U dlouhé řady živočišných druhů byl přenos toxoplazmózy z otce na matku a dál na potomka bezpečně prokázán. U člověka se však něco takového nepokládalo za možné, ale je otázkou, zda je exkluzivita Homo sapiens v tomto případě oprávněná. Hypotéza rozhodně není prokázaná a vysvětlí jen malou část nákazy toxoplazmou. (Mnohem častějším zdrojem nákazy je syrové či nedovařené maso, neomytá zelenina a vůbec jakýkoli těsný kontakt se zahradní půdou, která může obsahovat kočičí trus.) Pokud je ale hypotéza pravdivá, byla by to také nejnebezpečnější část nákaz, a proto stojí za to se této hypotéze dále věnovat, myslí si Jaroslav Flegr a spol. Rubriku Věda připravuje: /jj/
