Pomůže vám sklenička alkoholu denně na srdce, nebo uškodí? Na tuto i pro laika zajímavou otázku měla přesvědčivě odpovědět studie M.A.C.H. se zhruba 8 000 účastníky, kterou dali dohromady vědci v USA. Protože se mělo jednat o důkladnou a dlouhodobou studii, nepochybně by ovlivnila přístup ke konzumaci alkoholu po celém světě, včetně České republiky. Studie, které něco takového naznačovaly, byly příliš malé a neprůkazné, nová studie měla tyto nedostatky napravit. Jak se ovšem ukázalo, její autoři se vskutku nestřídmě věnovali alkoholu v jiné – a pro zdraví obecně mnohem nebezpečnější – podobě. Během příprav projektu v letech 2013 a 2014 totiž vědci, kteří studii nakonec vedli, objížděli setkání s manažerskými špičkami velkých výrobců alkoholu jako Anheuser Busch InBev či Heineken. Zástupcům průmyslu prezentovali svou studii jako „jedinečnou příležitost, jak ukázat, že alkohol v menších dávkách je bezpečný a snižuje rizika výskytu kardiovaskulárních onemocnění,“ jak odhalilo šetření reportérů New York Times. Na základě článku NY Times pak americký Národní ústav zdraví (NIH), hlavní grantová agentura v oblasti medicínského výzkumu v USA, zahájil vlastní vyšetřování okolností vzniku studie. Výsledky zveřejnil v červnu letošního roku a doporučuje v nich okamžité ukončení projektu, který měl běžet ještě zhruba deset let. Studie totiž byla údajně navržena tak, aby v podstatě nemohla poskytnout negativní výsledky. Jak se ukázalo, pozdější vedoucí studie Kenneth Mukamal z Harvard Medical School v Bostonu měl od roku 2013 „dlouhodobý kontakt“ se zástupci výrobců a opakovaně jim prezentoval informace o záměrech a podobě studie. Manažeři velkých výrobců se například dozvěděli, že velká studie je nutná, aby bylo možné „doporučit alkohol jak součást zdravého stravování“, zaznělo při prezentacích. A naprosto skandální je, že autoři zástupcům průmyslu napsali v e-mailu, že „cílem [studie] není odhalit negativní zdravotní následky“. Podle e-mailové korespondence si také autoři byli vědomi toho, že studie byla navržena dostatečně malá a krátká na to, aby nemohla odhalit například případný zvýšený výskyt rakoviny, který se u pijáků alkoholu dá předpokládat. Světová zdravotnická organizace přitom v roce 2014 dospěla k závěru, že na základě dostupných údajů nelze považovat alkohol ani v malém množství za zcela bezpečný, protože zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Není divu, že pět výrobců alkoholu na studii dalo celkem 67 mil. dolarů z celkového 100milionového rozpočtu. Na první pohled je znepokojivé, že autoři studie měli pomoc zevnitř samotného NIH, přesněji jeho sekce NIAAA (National Institute of Alcohol Abuse and Alcoholism, tedy „Národní ústav pro zneužívání alkoholu a alkoholismus“), která se specializuje právě na zkoumání vlivu alkoholu na zdraví. Na snaze sehnat korporátní sponzory se podílelo „několik“ jednotlivců z NIAAA. Zpráva přesně neuvádí, o koho šlo, ani jak bude ústav dále postupovat. NIH nyní kvůli tomuto případu provádí šetření všech svých dalších klinických studií, aby se ukázalo, zda se u nich neobjeví podobné anomálie. Ale zároveň je jasné, že celá událost může narušit důvěru v jeden z podstatných nástrojů moderní medicíny. Klinické studie jsou totiž základním kamenem tzv. medicíny založené na důkazech. Zároveň dobře ilustruje, jak se s těmito na pohled zcela objektivními zkouškami dá manipulovat. Řadu z nich pro veřejnost (a to i pro většinu té odborné) popsal ve svých knihách britský výzkumník Ben Goldacre. I díky němu a popularitě, kterou si jeho knihy získaly, v současné době probíhá mezi odborníky poměrně intenzivní diskuse o tom, jak klinické zkoušky zreformovat. K určitým změnám už v posledních letech došlo, ale tento případ je dobrou připomínkou toho, že obezřetnosti není rozhodně stále dost. A také to, že tak podporovaná spolupráce s průmyslem má minimálně pro některé výzkumníky svá úskalí.
