Po zbavení komunistů moci v roce 1989 jsme za svobodu slova a propuštění politických vězňů byli právem vděční prezidentu Havlovi. Záhy se však ukázalo, že svoboda slova ke štěstí národa nestačí. Potřebovali jsme rozvíjet ekonomiku a rychle navázat na úspěšný rozvoj našeho historicky osvědčeného průmyslu. Rychlý technický pokrok a příznivá celosvětová politická atmosféra ve světě vytvořily po druhé světové válce příznivé podmínky pro rozvoj států s tradicí, jakou má naše země v průmyslu, zemědělství, ve vzdělávání, v umění a sportu a v dalších činnostech neposkvrněných v minulosti zavrženíhodným počínáním. Řada našich výrobků se na světovém trhu prosadila. Například osobní automobily Škoda, motocykly, sportovní a vojenská letadla, zbraňové systémy, letecké motory, kolejová vozidla, textilní stroje a další, které tvořily dobrou pověst České republiky. Kuponová privatizace Tak zvaná kuponová privatizace, převádějící v letech 1992 a 1994 náš průmysl sestávající ze státních podniků do soukromé sféry, se stala zdrojem neoprávněného získávání ohromných finančních prostředků. Bylo značnou chybou prezidenta Václava Havla a tehdejší vlády, že se přestali starat o náš průmysl a připustili, aby jeho značnou část získali lidé velmi aktivně se angažující v kuponové privatizaci s cílem shromáždit ke svému obohacení nezákonným způsobem značné majetky. Tito finanční spekulanti nebyli ani později za nelegálně získané majetky stíháni. Kuponovou privatizaci vymysleli a řídili Judr. Ing. Dušan Tříska, CSc., Ing. Václav Klaus, CSc., tehdejší ministr financí, a Ing. Tomáš Ježek, CSc., ministr privatizace. Nejvýznamnější autor projektu kuponové privatizace Dušan Tříska, náměstek ministra Klause, v časopisu Euro konstatoval: „Otázku, co s podniky, si nekladu. Vláda privatizovala proto, aby se zbavila břemene.“ Eticky sporný způsob shromažďování majetku (rozkrádání) se stal i počátkem rychle rostoucí korupce. V České republice byl dostatek kvalifikovaných a morálně pevných pracovníků schopných podílet se na řízení našeho průmyslu převáděného do soukromých rukou. Nebyli však vládou o tuto činnost požádáni. Tehdejší vláda měla rozhodnout, jak tento převod uskuteční. Nepochybně šlo o velmi náročný úkol. Náš průmysl orientovaný na východní trhy, které se rozpadaly, bylo třeba modernizovat a přizpůsobit potřebám domácího a světového trhu ve spolupráci s vyspělým západním průmyslem, která před rokem 1989 nebyla možná. Řadu těch, kteří se v kuponové privatizaci prosadili, známe. Informace, jak ve svých podnicích podporují rozvoj České republiky, můžete získat z příslušných úřadů a našich médií. Jde například o pány Ing. Petra Kellnera, Ing. Andreje Babiše, Ing. Milana Bakalu a další. Náš průmysl po roce 1989 Skutečností je, že na naší politické scéně chyběl zájem o technický rozvoj České republiky. Nebyla vypracována aktuální strategie rozvoje naší země zajišťující růst konkurenceschopnosti našeho průmyslu a cíle definující obory vědy, techniky a produkce, na které se chceme primárně soustředit, jak těmto cílům přizpůsobíme vzdělávání, jaká role připadne státu, jak budou motivovány soukromý sektor i státní podniky k aktivní účasti na této strategii. Rozhodující roli v koncepčním uspořádání našeho průmyslu měla uskutečňovat naše vláda na základě doporučení Rady pro výzkum, vývoj a inovace, kterou v minulosti měl řídit její předseda premiér Ing. Petr Nečas, avšak jejího jednání se nezúčastňoval. Proč o této skutečnosti nebyla veřejnost informována? Nevím. Dnes premiér jednání Rady pro výzkum, vývoj a inovace s velkým zanícením řídí. Není už pozdě? Nebylo zaznamenáno, že se na politické scéně začalo v posledních letech jednat o koncepčním uspořádání našeho průmyslu. Vyhlášení strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky v roce 2011 na roky 2012 až 2020, s cílem zařadit se do roku 2020 do elitní dvacítky konkurenceschopných států světa, přednesla vláda v čele s premiérem Nečasem. Tato strategie nevysvětluje, jak docílíme, aby naše výrobky dodávané na světový trh byly dokonalejší a cenově výhodnější než výrobky konkurenčních firem, které jsou zpravidla výsledkem dlouhodobého zdokonalování výzkumem a vývojem. Už název firem skýtá záruku kvality nabízených výrobků. Například ve dvanácti oborech představují německé firmy absolutní světovou špičku. Máme takové firmy nyní v České republice? Je tu naše Škoda Auto, která zachránila svou pověst jako součást německého koncernu Volkswagen. Takových firem potřebujeme desítky. Dnes nám chybí. Současný český průmysl představuje 35 % HDP, V roce 1989 to bylo 60 %. BudováNí moderNího průmyslu je domiNaNtNím úkolem vlády Zjednodušená představa vychází z názoru, že modernizace průmyslu bude soustředěna jen na podniky. Chybí nám výuka oborů rozhodujících pro funkci moderních výrobků (informační technologie, mikroelektronika, senzorika, konstrukční materiály, nanotechnologie atd.). Chybí i profesoři s vědomostmi o využívání uvedených oborů a technických parametrech jejich aplikací v současných výrobcích světových firem. Takové firmy jako např. Siemens umožňují studentům spolupráci na řešení svých konkrétních výzkumných úkolů, řízenou vedoucími pracovníky výzkumu, kteří často o využití těchto moderních oborů přednášejí na vysokých školách. Podobně si počínají i další vynikající světové firmy. Naše školství není přizpůsobeno potřebám rozvoje našeho výzkumu, vývoje a produkce. Není sporu, že motorem ekonomiky a jejím konkurenčním triumfem jsou podniky s největší úrovní inovací založené na využívání nejnovějších poznatků vědy a techniky. Takových podniků zaměřených na výzkum, vývoj a produkci výrobků s vysokou přidanou hodnotou žádaných na světovém trhu se zkušenými výzkumnými pracovníky a potřebnou experimentální a další technikou máme v porovnání s technicky vyspělými průmyslovými státy v Evropské unii málo. Současná vláda není schopná vytvořit a plnit plán rozvoje České republiky vedoucí k přibližování naší životní úrovně a společenského života k technicky vyspělým státům Evropské unie. Důvodem je dlouhodobě působící systém řízení naší země, vyznačující se rozsáhlou korupcí a nikoli vždy vedoucími kvalifikovanými pracovníky, kteří se dokážou správně orientovat ve své činnosti. Viz poslední případ paní ministryně Mgr. Aleny Hanákové. Budou volBy Blíží se volba nového prezidenta, členů krajských výborů a členů senátu, tedy občanů, na nichž velmi záleží, jaká bude naše budoucnost. Budeme přemýšlet a půjdeme volit. Budeme-li velmi pozorní, zvolíme lepší občany, než jsou ti současní. Je žádoucí, aby vzniklo společenské klima s talentovanými a pracovitými občany na vedoucích místech a byl zajištěn odchod těch neschopných i z těch nejvyšších funkcí. Ing. Jiří Černohorský, DrSc.
