Tisíce roků si lidé kladou otázku
co je lidství. V bájích, náboženství
i filosofii se hledala odpověď. Od
Darwina do současné doby objevy
v oborech genomiky a paleontologie
potvrzují, že člověk vznikl jako
součást přírody a je výsledkem
vývoje života na Zemi.
Odhaduje se, že člověk obsahuje
okolo 100 000 genů. S překvapením
byl tento odhad upřesněn
na 30 000 a někteří
dokonce mluví jen
20 000 genech.To má
rostlina hořčice genů
více. Od šimpanzů
nás lidi odlišují jen
asi 2 % genů. I lidský
mozek, i když
je větší a vyvinutější,
strukturou není
podstatně odlišný od
mozku jiných savců.
Jeho vývoj byl více ovlivněn sociálním
a kulturním prostředím, kde
má důležitý vliv učení, než přenosem
mezi neurony.
Výzkumu člověka se věnuje mnoho
vědeckých disciplín. Vědy o poznávaní
zkoumají a modelují procesy
rozeznávání, učení a rozhodování.
Etologové hledají shody a rozdíly
mezi povahou lidí a zvířat. Paleoantropologové
se zabývají genealogií
předchůdců člověka a prostředím,
které působilo na jejich vývoj. Lingvisté
zkoumají schopnost tvořit
a strukturovat řeč, což nás zásadně
odlišuje od jiných tvorů. Předmětem
pátrání a definic filosofů a psychologů
je myšlení, vědomí, emoce a lidské
chování v kontextu vývoje kultury.
Je zřejmé, že spolupráce mezi
vědními obory bude působit synergicky,
proto bylo navrženo otevřít
dlouhodobý mezinárodní projekt
NEST - Pathfinder - Co znamená
být člověkem.
Jednotlivé vědní obory budou
bádat ve velmi širokém okruhu
zájmů. Genetici mají zkoumat lidskou
schopnost učení, zejména
otázku, jak se přes značnou genetickou
příbuznost s opicemi, vyvinula
a ustálila tak mimořádně komplexní
mentální kapacita. Je nutno porozumět
formování mysli, jak různé
životní zkušenosti ovlivňují vývoj,
dospívání a stárnutí lidského mozku.
Budou analyzovány procesy myšlení,
chápání, učení, paměť, a jejich
působení při výuce a sdělování, ale
i při vývoji inteligentních technologií.
Na analýzu čekají procesy práce
a motivace jako faktory schopnosti
rozhodovat, spolupracovat v kolektivu,
nebo naopak klást odpor. Vlivy
kulturního prostředí z hlediska co je
jednotlivci vlastní, konstanty a změny
v kultuře a tak podobně. Nejde
o vědu pro vědu. Výsledky prací
mohou významně přispět ke zlepšenému
vzdělávání ve školách i výcviku
dospělých. Budou využitelné
v medicíně k léčení neurodegenerativních
onemocnění vyvolávaných
věkem, nebo mentálních poruch
jako je schizofrenie, deprese nebo
autismus. Výstupy pomohou vývojářům
technických zařízení s umělou
inteligencí. /šmí/