O kvalitě ve výrobě aneb hovoříme o normách ve společném evropském prostoru: Co platí pro úředníka a co pro firmy

V Čejkovicích na konci dubna pořádal doc. Ing. Viktor Kreibich, CSc., z ČVUT, ve spolupráci s některými médii a za podpory BVV Veletrhy Brno, již 5. odborný seminář na téma Kvalita ve výrobě. Obsah semináře, sice na první pohled trochu nesourodý, ale velmi zajímavý, byl orámován úvodním slovem pořadatele (písemnou formou, doc. Kreibich byl bohužel nemocen), neméně zajímavým. Napadlo vás někdy, že veřejná správa na rozdíl od průmyslového podniku, který musí dodržovat všechny certifikace, jež mimochodem získal po zavedení někdy hodně složitých postupů, nemusí dodržovat vlastně žádná kritéria kvality? A to platí pro správu vrcholovými politiky počínaje až po úředníka běžné obce. Napadlo vás někdy, že i rizika průmyslové výroby by se měla plánovat a analyzovat? Víte, jak dnes funguje česká obchodní inspekce, že platí prostá presumpce neviny, to znamená, že za kvalitu svého výrobku odpovídáte plně vy a inspekce nastupuje až pouze v případě selhání nebo incidentu? Samostatnou kapitolou jsou normy. Jaké normy platí či nejsou závazné, jak se toto ustanovení týká pověstných špekáčků anebo třeba automobilu? Ostatně, věčný nářek na evropské direktivy v nás vytvořil představu, že v Bruselu jsou hlupáci a kvůli jejich libovůli jsou dražší vejce, bude dražší maso a kadeřník vám bude umývat hlavu v botách bez podpatku – jak hlásaly posměšně některá média ještě nedávno. Pravdou je, že tento požadavek, stejně jako další, vznesla Asociace kadeřnických salonů a ne EK. Jaké tedy budou normy v zemi, která je členem EU, byl první příspěvek na semináři o Kvalitě ve výrobě. Jmenoval se Strategická vize pro evropské normy a přednesl jej Ing. Jiří Kratochvíl z ÚNMZ. Požádali jsme jej o malé shrnutí situace. ? Jak vnímáte tvorbu technických normativ dnes, kdy žijeme ve společném evropském prostoru? Vlastně se mne ptáte na srovnání s dobou, kdy si normativy vytvářely státy nezávisle. Domníváme se, že těch přínosů je dnes rozhodně více. Je tu ovšem trochu rozdíl, pokud se mne zeptáte na rozdíl mezi návrhy podávanými světovými mezinárodními organizacemi nebo čistě evropskými. Pak musím říct, že lepší jsou ty první. Jsou více komerčně a prakticky orientovány, evropský způsob je spíše ovlivněn tradicemi a snahou něco nařídit. CENELEC a CEN prostě reprezentují evropské prostředí. V ISO (International Organisation for Standardisation) jde spíše o normy vyvolané potřebou praxe. ? Mnoho lidí se domnívá, že většina evropských norem je vytvořena na základě direktiv a normy jsou k tomu uzpůsobeny… Jak jsem již říkal ve své přednášce, snahou Evropské komise je vtáhnout do procesu tvorby norem i nezávislé organizace, což zní sice velmi demokraticky, ale ne vždy se to podaří a nepřinese to kladný výsledek. ISO je spíše prakticky zaměřená. Ale je dnes asi těžké posoudit, jestli zase ti silní, kteří si prosadí normy v ISO, mají vždy pravdu. ? Jednou z probíraných otázek z hlediska norem, je zavádění normativ v oboru informačních technologií. Každý výrobce se snaží prosadit své prostředí a standardy. Jaký bude vývoj podle vás a podle Bruselu? Jednoznačně dnes existuje snaha, a to jak v evropském, tak i mezinárodním prostoru, tuto doposud zanedbávanou sféru nějak standardizovat. Prostě se to silně podcenilo a dnes se samozřejmě snaží ti nejsilnější, aby se za standard přijalo jejich prostředí. Ale je zřejmé, že již začal obrovský tlak na normalizaci v tomto oboru, což je patrné i z iniciativy EK a vytvoření výkonné platformy. Ta vytvořila společnou platformu firem a států k řešení problému, a můžeme věřit, že to celý proces hodně urychlí. A s tím dojde i na řešení mnoha dalších zastaralých standardů. ? To jistě souvisí i s první otázkou… No nechtěl bych, aby moje vyjádření vyznělo nějak pesimisticky. Určitě, když budete mít možnost hovořit s lidmi z CENELEC a podobně, získáte dojem, že hovoříte s odborníky. Jenže, marná sláva, jsou to evropské orgány a jsou i takto placeny, a proto se někdy zdá, že protlačují národní zájmy silných zemí EU. A zde se právě zvýrazňuje i vliv profesních organizací a malých podniků. Takže to celý proces brzdí, bylo by to jiné, pokud by se na technické platformě dohadovali silní hráči trhu. ? Ale v tom je z vás cítit, podobně jako u dalších odborníků zde na semináři, určitá skepse. To může být dáno třeba vazbou na komerční prostředí, z něhož většina odborníků z našich řad pochází. Obecně řečeno, EK chce, aby za své peníze dostala takové normy, které ochrání spotřebitele. Proto uplatňuje svůj vliv. Komerční prostředí se zase domnívá, že dokáže zákazníkovi vyhovět také a dokonce lépe. A je ochotna za to nést i odpovědnost. Příklad: technická norma na hračky nevznikla určitě z popudu EK, ale od výrobců hraček samotných, kteří se snažili omezit vliv špatných výrobců na trh. Proto přišli se svým řešením a svými normami, které se snaží prosadit na trh a do povědomí zákazníků, jež se tak cítí stejně ochráněni jako v případě direktivního nařízení. To ale přichází vždy později, než opatření výrobců, když se cítí něčím a nějakým prostředím ohroženi. ? V poslední době vzniká mnoho technických prostředků, které dokáží sledovat kvalitu ve výrobě a automatizovat kontrolu. Myslíte si, že výrobci těchto zařízení mohou mít nějaký vliv na tvorbu nových norem, nebo je dokonce ovlivňují? To nepozoruji, ale je docela možné, že výrobci takových zařízení se mohou pokoušet vstoupit do prostředí vzniku norem a ovlivňovat je tak, aby docházelo k většímu odbytu jejich produktů. /bal/