Výzkumný a zkušební letecký ústav (VZLÚ), v jehož čele stojí od 1. ledna 2009 generální ředitel Ing. Josef Kašpar, vytváří potřebné zázemí v teoretickém a experimentálním výzkumu i vývoji pro naše letecké podniky. Aktivně spolupracuje i s naším neleteckým průmyslem a rozšiřuje spolupráci s prestižními zahraničními organizacemi, pro něž je tato součinnost často velmi žádoucí. V klasických leteckých disciplinách jsou znalosti a schopnosti VZLÚ plně srovnatelné s ostatními institucemi v Evropě i ve světě. Činnost VZLÚ je založena na kvalitních vysoce vzdělaných zaměstnancích, na dobře vybudované infrastruktuře, na unikátním vybavení pro výpočty i pro experiment a především na spolupráci s průmyslem. Mezi hlavní technické kompetence VZLÚ patří aerodynamika, pevnost a životnost konstrukcí, kompozitní materiály a technologie a v posledních letech také kosmické technologie. Generální ředitel VZLÚ Ing. Josef Kašpar byl před krátkou dobou zvolen prezidentem Asociace leteckých výrobců ČR, je členem představenstva Evropské asociace leteckého a obranného průmyslu ASD a je také členem představenstva Evropské asociace leteckých výzkumných ústavů EREA. Zastupujete letecký výzkum i průmysl. Nejsou tyto světy od sebe příliš vzdálené? V Evropě je to v poslední době velmi aktuální téma. Mezi výzkumem a průmyslem totiž skutečně existuje propast, kterou se snaží obě strany překlenout nejrůznějšími aktivitami. Snaží se navzájem pochopit své potřeby a cíle, ale ne vždy se to daří. V ČR to tak velký problém není. Výzkum na našich univerzitách nebo u nás ve VZLÚ je vždy v těsném spojení s potřebami průmyslu. Personální vazby jsou nadstandardní a schopnost a ochota spolupracovat jsou na vyšší úrovni, než je v Evropě obvyklé. To zní téměř ideálně. A je vůbec na čem spolupracovat? Zajisté. V poslední době je nejaktuálnějším projektem rozsáhlá modernizace tradičního českého dopravního letounu L410 společnosti Aircraft Industries z Kunovic (dříve LET). Je to dnes jediný „dospělý“ český letecký projekt, který se reálně vyrábí, prodává a provozuje ve stovkách kusů, především v zahraničí. Jeho modernizovaná verze NG s novými motory GE H80 nabídne zákazníkům výrazně lepší technické i ekonomické parametry. Významným projektem českého leteckého průmyslu je také zcela nový, 9místný, moderní dvoumotorový turbovrtulový letoun EV-55 kunovické společnosti Evektor. Letoun je nyní ve fázi certifi kačních zkoušek, které jsou nutnou podmínkou před uvedením na trh. Nesmíme zapomínat ani na společné účasti českých výzkumných a průmyslových organizací ve velkých evropských projektech výzkumu a vývoje. V rámci této spolupráce dochází nejen k oboustrannému transferu know-how, ale také k intenzifi kaci osobních vazeb, které pak nezřídka vedou k pokračování činnosti na komerční bázi. Díky tomu dnes české společnosti mohou dodávat své výrobky a služby i velkým evropským hráčům, jako je Airbus, ATR, Dassault či Eurocopter. Prostřednictvím Aera Vodochody pracují naše firmy i na zámořských projektech společností Bombardier a Embraer. Jakou roli má v tom Asociace leteckých výrobců? Asociace propaguje schopnosti svých členů na národní i mezinárodní úrovni a snaží se přispívat k lepší koordinaci jejich podnikatelských aktivit. Podstatnou přidanou hodnotou je také zajišťování technických, ekonomických a obchodních informací ve sledovaných sektorech. Za nejvýznamnější zdroj informací a kontaktů lze v tomto smyslu považovat ASD. Českou republiku zastupuje v ASD společně ALV a AOBP (Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu) a z pohledu počtu zaměstnanců nám patří 9. místo v Evropě. Myslím, že to je poměrně slušné postavení, které nám dává řadu příležitostí jak ovlivňovat zaměření evropských výzkumných i průmyslových priorit, ale především nám vytváří platformu pro domlouvání vzájemné projektové i komerční spolupráce. Zahraniční partneři nám důvěřují a uznávají ČR jako zemi se zajímavým technickým potenciálem. Ne každá z členských zemí je totiž schopná produkovat vlastní letadla. Důkazem této důvěry a uznání je i skutečnost, že jsme byli poctěni organizací jedné z největších událostí ASD v roce 2013 – ASD Convention. Při té příležitosti se v Praze sejde více než 300 nejvýše postavených CEO a generálních ředitelů evropského průmyslu, aby diskutovali o aktuálních problémech i vizích do budoucnosti. Taková koncentrace „kapitánů“ průmyslu je ojedinělá a náš průmysl jí hodlá plně využít ke svému zviditelnění. A co náš stát? Podporuje nějak letecký průmysl? Přímo bohužel ne. O každý kousek přízně musíme bojovat, stejně jako jiné průmyslové sektory. V tom se naše vládní politika liší od přístupu většiny států EU, kde má letectví zpravidla samostatný vládní program podpory, významné místo ve strategických vládních dokumentech a politici využívají letecký průmysl k demonstraci vyspělosti země. Naštěstí se našemu leteckému průmyslu poměrně daří ve veřejných soutěžích ve výzkumu a vývoji. I tam však narážíme na rigidnost pravidel státního rozpočtu, který není schopen efektivně reagovat na časové a nákladové změny projektů. Vše pro něj prostě začíná 1. ledna a končí 31. prosince. Jakékoliv aktivity, které rámec běžného roku překračují, pak nemají žádnou jistotu fi nancování. A u leteckých projektů je to ještě komplikovanější, neboť na vývoj nového produktu potřebujete většinou čtyř a více let. Jakékoliv časové skluzy pak znamenají nenávratnou ztrátu. Nelze využít soukromé investory? V této oblasti je velký problém. Ať už jste v roli dodavatele částí, systémů nebo výrobce celého letounu. Po základní vývojové fázi produktu totiž následuje komplexní certifi kační proces a samozřejmě příprava a náběh sériové výroby. To vyžaduje další nemalé fi nanční prostředky (násobky nákladů na vývoj) a další čas. Po celou tu dobu produkt ještě nic nevydělává. V praxi to znamená, že čekáte třeba 10 i více let na to, než z prodeje začnou plynout příjmy. Pro většinu skupin, které dnes mají peníze, je to nezajímavé. Ty se spíš koukají po rychloobrátkovém zboží. Nalezení strategického investora je tak hledáním jehly v kupce sena. Když se ho podaří nalézt, lze sledovat výrazné zrychlení i oživení produkce. Pokud to musí fi rmy fi nancovat z vlastních kapitálových zdrojů, vše trvá mnohem déle a tržní příležitosti se v čase zmenšují. Oba případy lze v současnosti v ČR nalézt. Jak se v tomto prostředí daří VZLÚ? Snadné to rozhodně není. VZLÚ je v současnosti největší průmyslově orientovanou výzkumnou organizací v ČR, která je dimenzovaná na řešení většího množství problémů, než je schopen náš letecký průmysl využít. Proto jsme se již před lety začali výrazně angažovat v evropském prostoru. Ten se však ukázal jako velmi protekcionistický. Průmysl každé země prostě přednostně využívá své vlastní národní kapacity a získání každé zakázky je tak spíše malým zázrakem. Letectví se navíc vyznačuje určitými vlnami. Když už se vyvíjí nové letadlo, tak to dělají všichni ve stejný čas – to trvá tak tři čtyři roky. A pak vás letecký průmysl pět až sedm let nepotřebuje anebo jen velmi málo. Tuto nestabilitu se snažíme řešit diverzifi kací našich aktivit i do jiných sektorů průmyslu. Dnes tedy kromě letectví a kosmonautiky děláme řadu expertních činností, například i pro energetiku, pozemní dopravní prostředky nebo stavebnictví. V konečném důsledku to sice vede k získání zajímavé práce i nezbytných fi nančních prostředků, ale je to velmi náročné na koordinaci a kvalifi kaci lidských zdrojů. Nedostatek tržních příležitostí k uplatnění výstupů našeho výzkumu a vývoje nás nakonec přivedl i k myšlence založit vlastní, výrobně zaměřenou, dceřinou společnost, která bude své výrobky realizovat v reálném konkurenčním prostředí. Myslím, že tento krok opět více přiblíží VZLÚ průmyslu a potvrdí, že náš slogan „along with industry“ myslíme opravdu vážně. S letectvím velmi blízce souvisí kosmonautika. I v této oblasti se angažujete? VZLÚ byl před několika lety vybrán společností EADS Astrium, aby vyvinul, vyrobil a dodal tři unikátní mikroakcelerometry pro misi SWARM, v celkové hodnotě téměř 3 mil. EUR. To je zatím největší zakázka z programů Evropské kosmické agentury (ESA), která se v ČR realizovala. V tuto chvíli je trojice přístrojů již dodána a integruje se do satelitů. Pro nás to však nekončí. Pokračujeme ve vývoji dalších unikátních zařízení, která bychom rádi ve spolupráci s našimi zahraničními partnery dostali do vesmíru v následujících letech. Obecně musím říci, že poté, co ČR vstoupila do ESA, se našemu průmyslu otevřela další dimenze podnikání. Je zde prostor pro malé i velké fi rmy, ale vždy to chce dobrý nápad a poměrně dost úsilí to zvládnout. Množství norem, které je potřeba splnit a množství „papírů“, které je potřeba vytvořit, je enormní. VZLÚ si tou nelehkou cestou prošel a nyní pomáhá ostatním fi rmám, aby se jim po té cestě šlo snáze. V čem spatřujete budoucnost našeho leteckého průmyslu? Myslím, že z historického pohledu naše země dostatečně ukázala, že je schopná projektovat a vyrábět poměrně široké spektrum leteckých produktů od paraglidů až po dopravní letouny velikosti L610. To je sice poměrně dost, ale co takhle jít o kousek dál? Naše poslední marketingové studie totiž ukazují, že existuje poměrně slušná tržní příležitost v oblasti letounů pro regionální přepravu. A je to příležitost nejen pro náš letecký průmysl, ale pro celou EU. V této oblasti vidím naši budoucnost. Ing. Jiří Černohorský, DrSc.
