Současný celosvětový vývoj průmyslu
plastů je na počátku 21. století
více než kdy jindy charakterizován
vývojem jednoho jediného
trhu: Čínou. Hrubý sociální produkt
lidového hospodářství s nejvyšším
počtem obyvatel na světě
roste již nějakou dobu každoročně
o zhruba 10 %. Tento mohutný růst
do značné míry spoluurčuje trendy
celosvětového průmyslu plastů.
Čína je již dnes nejdůležitějším
obchodním partnerem Japonska,
Jižní Koreje a Tchaj-wanu, druhým
největším obchodním partnerem
EU a třetím největším partnerem
USA. Přesun celých výrobních
odvětví zpracovatelského průmyslu
z Evropy a Severní Ameriky do Číny
pokračuje a týká se i zpracování
plastů. Po západoevropských se
muselo i mnoho severoamerických
výrobních odvětví sklonit před konkurenčním
tlakem asijských a čínských
zpracovatelů zejména.
POPTÁVKA ČÍNY PO PLASTECH
by měla v roce 2015 dosáhnout
podílu jedné čtvrtiny celkové
světové spotřeby. Na pozadí
aktuálních měr růstu – za rok
2005 nahlásilo Sdružení čínského
průmyslu výroby plastů množstevní
nárůst 12,9 procent a hodnotový
nárůst 25,8 procent, což
se jeví jako realistická prognóza.
Pro Čínu již dávno není množství
produktu a jeho cena rozhodující.
V neposlední řadě současně
se vzrůstající životní úrovní obyvatel
roste také význam kvality
produktů. A tak si nejdůležitější
obory odebírající plasty, jako je
obalový, automobilový průmysl,
elektronika, IT, ale i stavebnictví,
slibují roční tempa růstu v řádu
10 % a více.
VE STŘEDNĚDOBÉM HORIZONTU
ZŮSTÁVÁ ČÍNA ODKÁZÁNA NA
IMPORT
Chemické koncerny zřizují v Číně
s náklady jdoucími do miliard nejen
nová výrobní zařízení, nýbrž i petrochemické
komplexy a celé lokality
s kompletním zázemím. Podle údajů
marketingového výzkumného ústavu
All China Marketing Research,
dceřiné společnosti čínského Národního
statistického úřadu, vyrobila
Říše středu v roce 2005 na 21 mil. t
termoplastických hmot.
Nejvyšší výrobní množství bylo
zjištěno u PVC a dosáhlo 6,5 mil. t,
následoval polyethylen s 5,3 mil. t
a polypropylen s 5,2 mil. t. Styrolplasty
se i nadále do Číny dovážejí.
Čína jako čistý dovozce nakupuje
obrovská množství plastů v jiných
zemích – u termoplastů to bylo
v roce 2005 téměř 19 mil. t. I přes
enormní rozšíření kapacit v Číně
bude Říše středu dlouhodobě i nadále
dovážet značné objemy surovin
pro výrobu plastů z Blízkého východu,
Japonska a jihovýchodní Asie.
Ve stínu importů vysoce rozvinutých
technologií do Číny se její
výrobci strojů vyzbrojili pro rozrůstající
se konkurenci a neustále zvyšují
svou kvalitativní a technologickou
úroveň. Zatímco se téměř všichni
asijští a evropští výrobci strojů
pokoušejí provozovat spolu s místními
firmami v Číně Joint Ventures
nebo prodávat vlastní technologie
přímo do Číny, obsluhují jen tyto
importy zvláště silně rostoucí hightech
segment. Proto je cílem etablovaných
čínských firem dále zvyšovat
svou úroveň, aby v budoucnu
mohly nabízet i výkonná zařízení
z vlastní výroby.
CELOSVĚTOVÁ VÝROBA PLASTŮ
A KAUČUKU
Podle svazu výrobců PlasticsEurope
se v roce 2005 na celém světě
vyrobilo 230 mil. t plast. Zhruba
200 mil. t jsou plastové materiály, to
znamená materiály, z nichž je nutno
vyrobit produkty. Celkové množství
230 mil. t odpovídá ročnímu nárůstu
výroby od roku 1950 o 9,9 %. Na
špičce pomyslného závodu ve výrobě
plastů jsou stejně jako v roce 2004
i v roce 2005 Asie a Oceánie s 36 %,
následuje je Evropa s 29,5 procenta
a Severní Amerika s 24,5 procenta.
Podíl objemu výroby na Blízkém
a Středním východě a v Africe činil
5,5 procenta. První statistické údaje
za rok 2006 ukazují celosvětový
další růst výroby. V roce 2006 a na
počátku roku 2007 byly kapacity
výrobců pro většinu plastů plně
vytíženy.
V roce 2006 činila spotřeba kaučuku
podle International Rubber
Study Group (RSG) 21,6 mil. tun.
Ve srovnání s předchozím rokem
to odpovídá nárůstu o 2,7 procenta.
Z těchto 21,6 mil. t připadá 9 mil.
t na přírodní a 12,6 mil. t na syntetický
kaučuk. Poptávka po kaučuku
je tedy stálá. Již v roce 2005 zaznamenal
obor se 2,6 procenty mírný
nárůst spotřeby. Výrazně odlišně
se vyvíjela ovšem v poslední době
poptávka v regionech: zatímco spotřeba
kaučuku v roce 2006 v Severní
Americe klesla o dobrých 9 procent
a v Evropě o zhruba 3 procenta,
vzrostla naopak v Asii a Oceánii o 8
procent. S 97 procenty přírodního
kaučuku a 42 procenty syntetického
kaučuku pocházelo v roce 2006 již
66 procent celosvětově spotřebovaného
kaučuku z Asie. Na počátku
roku, kdy se koná veletrh K, se
gumárenský průmysl tvářil optimisticky:
pro období do roku 2009
počítá s průměrným ročním tempem
růstu 4,7 procenta.
Celosvětové množství vyrobených
plastů dosáhne podle odhadu PlasticsEurope
v roce 2010 cca 304 mil.
tun. Pokud se tato prognóza naplní,
odpovídalo by to ročnímu tempu
růstu dobrých pěti procent. U standardních
plastů lze přitom očekávat
míru růstu necelých pět procent,
u technických plastů pak zhruba osm
procent ročně. Očekávají se další
přesuny výrob do asijského prostoru.
Podle toho se bude již během
tří let předběžně vyrábět 43 procent
plastů na asijském kontinentu, 27
procent v Severní a Jižní Americe,
25 procent v Evropě a 5 procent na
Blízkém východě a v Africe.
V minulých letech pokračoval
střednědobý trend růstu cen ropných
surovin. Cenový index „Plastixx“,
který je pro Evropu průběžně
aktualizován, vzrostl během
posledních pěti let o cca 80 procent.
Od konce roku 2001 se ceny
standardních plastů, jako jsou PE,
PP, PVC, PS a PET, vypočítané
německou nakladatelskou společností
Kunststoff Information Verlanggesellschaft
v průměru téměř
zdvojnásobily. Technické plasty,
jako ABS, PA, PCX, PMMA, POM
a PBT, zdražily přibližně o 20 procent.
Střednědobý růstový trend
byl především u standardních plastů
provázen výraznými cenovými
výkyvy, které byly ovlivněny jak
zvyšováním nebo snižováním skladových
zásob zpracovatelů, tak
i přírodními katastrofami a odstávkami
kapacit výrobců surovin. Ne
vždy a ne všude byly suroviny
k dispozici. Tam či onde se vyskytovaly
úzké profily v dodávkách,
přidělování a racionalizaci.