Řešení čelního skla aktuálního modelu Citroën C4 Picasso
Zajímavým velkoprostorovým vozům (MPV) typu
one box, které nemají vnější rozlišení prostoru pro
motor, pro posádku a pro zavazadla, vychází oproti
automobilům s klasickou karoserií výrazně větší plocha
čelního skla, které je víc položené. Ale jeho sklon
vlastně nepřináší řidiči žádné plus ve výhledu a kabina
se zahřívá slunečními paprsky daleko intenzivněji.
U Citroënu přišli v roce 2006 s modelem C4 Picasso,
kterému dali jeho tvůrci do vínku čelní sklo v širokoúhlém
panoramatickém provedení. Řidič a spolujezdec tak
získali ve vertikálním směru větší úhel výhledu, který
je 75o oproti 35o u tradičního jednoprostorového vozu.
Aby to bylo možné, musel být střešní příčník posunut
o 30 cm směrem dozadu.
Kabina je samozřejmě prosvětlenější,
řidič vidí dobře na světla semaforu
nad vozovkou a pokud by toho
sluníčka bylo až moc, nechají se stáhnout
speciální clony zasunuté v přední
části střechy. Problém se zpětným
zrcátkem, které musí mít řidič v zorném
poli, je řešen relativně robustním
centrálním ramenem přichyceným na
čelním skle ve dvou místech. To je
ovšem mínus takového řešení a tak
konstruktéři toto rameno využili ještě
k umístění dešťového čidla a čidla
světelných podmínek pro automatické
sepnutí dodatečného osvětlení
a také pro menší zrcátko kontrolující
oblast zadních sedadel. Čelní sklo se
s náporem moderní techniky stále více
plní a kdyby u Citroënu asistenční
systém kontroly jízdy ve zvoleném
pruhu neřešili čidly ve spodní partii
vozu, dostala by se na přední sklo
ještě obvyklá kamera. Později patrně
také v provedení stereo, kterým už
řada studií disponuje. U zákazníků se
uplatnění panoramatického skla patrně
osvědčilo, protože nové provedení
vozu modelového roku 2011, které
přijde zanedlouho na trh, s ním počítá
i nadále. ?
