Někdy je lepší sklopit oči a podívat se dolů, ne snad kvůli ostychu či plachosti, ale proto, že se nám otevřou nové obzory, že objevíme něco nového nikoliv v dálce, ale pod našima nohama. Tato slova pronesl italský designér a umělec Carlo Apollo, který vytváří luxusní intarzované dřevěné podlahy ze starých zbytků dřev, dotýkaných minulostí. Mistrovské provedení je výjimečné a každý kus je vlastně originálním dílem. Podlahy z minulosti „Myslím,“ navazuje na větu z úvodu Carlo, „že dekorace s dřevěnou intarzií byly vždy pod úrovní výšky lidských očí, abychom při jejich sklopení mohli vychutnat nádheru stolní desky, krásných dóz a dalších doplňků, a samozřejmě podlahy. Když jsme pozdvihli zrak vzhůru,“ dodává šibalsky, „mohli jsme obdivovat nádherné kazetové stropy.“ Umělec pečlivě studuje staré intarzie s květinami, ovocem či zvířaty, ale také dekorativní dřevěné stavební prvky a dekory na stěnách i ve výklencích hradů a zámků z období renesance. Společnost Antichi Pavimenti Italiani se snaží tento kulturní odkaz udržet a předat, a Carlo se zaměřil právě na to, co obvykle napoprvé nevidíme: na podlahy. Podlaha je bezesporu nejpoužívanější plochou v domě, zaznamenává naše stopy, poznamenává ji náš způsob života, je svědectvím života jednotlivých generací. Když je vytvořena ze starých dřev, která už mají dlouhou historickou paměť, vše se propojuje a vzájemně umocňuje. To je hlavní důvod (kromě unikátnosti, která se dobře a velmi draze platí), proč Carlo Apollo vyhledává zbytky dřeva poškozeného stářím a poznamenaného dřívějším používáním. Pod jeho rukama znovu ožívá a mistrovské řemeslo mu následně vdechne nový život, takže materiál je připraven dál dlouho sloužit. Při tvorbě designér kombinuje různé druhy dřeva v různé barevnosti, vyřezává je s neuvěřitelnou pečlivostí a obratností, jako by tvořil krajku. Každý kus má svoji vnitřní logiku, místo a konkrétní účel. Dokud nedosáhne dokonalosti, nepustí mistr svoje dílo z ruky. Pro oživení a plasticitu někdy vkládá mezi dřevo i kousky mosazi. Když je deska dokončená, leští se a povrchově upravuje, aby mohla být instalována v každém prostředí – třeba i v koupelně. Nakonec se skládá do konečného tvaru. Omezení je značné, záleží na typu a poškození dřeva, jeho vlastnostech, množství, ne vždy vystačí na celou podlahu, ale nevadí. Žádané jsou i „dřevěné koberce“, menší plochy, které vyzdvihnou určitou část místnosti. Modern ější postupy Rukodělné řemeslo je vysoce limitované, a tak se hledala průmyslová cesta pro uspokojení movitých zájemců. Pro výrobu se nepoužívá jen historických dřev, ale i novějších, vzory se už nevyřezávají ručně, ale pomocí laseru. Do připravovaných panelů se mohou vkládat i kousky mramoru, a výsledkem práce je jakási mozaika – mozaikový koberec. Před jeho dokončením se přímo na místě dolaďuje za osobní účasti Apolla, který dokresluje detaily. Zájem je především v arabských zemích, ale také v Čečensku, Rusku, Číně. Nic pro obyčejné lidi, to je přece jasné už od začátku. Ale proč bychom se kvůli tomu neměli podívat na krásné řemeslo, proč bychom ho nemohli obdivovat a ocenit! A jak se asi musí cítit Carlo, když nad dílem dlouho filosofuje, hledá materiály, pak se s tím nekonečně dlouho piplá a nakonec vše odloží na zem a odejde? Překvapivě dobře: „Beru to jako dokončenou mandalu z písku,“ říká, „obětujete jí spoustu času, trpělivosti, dovednosti, meditujete nad ní, a když je konečně hotová, zmizí, rozfouká se. Opona prostě spadne, odletím a už se těším na novou hru, na další výzvu. Je to nekončící dobrodružství.“ Vladimíra Storchová
