Vědci americké University of Massachusetts v Amherstu vyvinuli nový typ elektronického materiálu, který by mohl dát vzniknout více „udržitelné“ elektronice, například pro biomedicínské nebo environmentální aplikace. Základní složkou nového elektronického materiálu jsou proteinové nanodrátky, které vyrábějí bakterie. Mikrobiolog Derek Lovley, odborník na polymery Todd Emrick a jejich spolupracovníci zkombinovali proteinové nanodrátky s polymerem a vytvořili tím ohebný elektronický kompozitní materiál, který si uchovává elektrickou vodivost proteinových nanodrátků i jejich unikátní vlastnosti související s využitím v senzorech. Proteinové nanodrátky mají ve srovnání s křemíkovými nanodrátky či uhlíkovými nanotrubičkami celou řadu výhod. Dobře se snášejí s živými organismy, jsou stabilní a mají velký potenciál pro modifikace širokou škálou biomolekul i dalších chemikálií. Aby ale proteinové nanodrátky mohly úspěšně fungovat v rozmanitých aplikacích, tak potřebují být zabudovány do ohebné či nositelné elektroniky. Badatelé zjistili, že i když jsou proteinové nanodrátky z proteinů, tak jsou překvapivě trvanlivé a snadno zpracovatelné do dalších typů materiálů. Proto bylo možné smíchat proteinové nanodrátky s nevodivým polymerem a vytvořit tak elektricky vodivý kompozitní materiál. Výhodou nového elektronického materiálu je také jeho „udržitelnost“. Proteinové nanodrátky je možné vyrábět ve velkém s pomocí bakterií, které rostou na obnovitelné biomase. Výroba tradičních nanodrátků přitom vyžaduje přísun velkého množství energie a též některé nebezpečné chemikálie. Proteinové nanodrátky jsou navíc tenčí než křemíkové nanodrátky a rovněž jsou na rozdíl od nich stabilní ve vodě. To je předurčuje do řady biomedicínských aplikací, například do zařízení pro detekci molekul v potu pacienta.
