Soudí tak Teplárenské sdružení
ČR. Podle ředitele jeho výkonného
pracoviště Ing. Martina Hájka,
Ph.D.: „Návrh zákona je promarněnou
příležitostí a ke zlepšení ovzduší
příliš nepřispěje. Nemíří totiž
na nejdůležitějšího znečišťovatele
- na lokální vytápění.“
Velká energetika (elektrárny a teplárny)
je po provedených opatřeních
a utracených miliardách již menšinovým
znečišťovatelem. Dominuje
doprava a vytápění domácností (viz
grafy Ministerstva životního prostředí
ČR). Městské aglomerace, které mají
největší problémy se znečištěným
ovzduším, zamořují nejvíce emisemi
prachu, NOx i polyaromatickými uhlovodíky
– PAH (zejména benzo(a)
pyrenem) právě citovaná doprava
a lokální vytápění domácností.
V případě malých a středních zdrojů
se emise neměří. Pouze se počítají
z matematických modelů. Ty neberou
v úvahu skutečné palivo používané
v těchto zdrojích. Často jde o směs uhlí,
dřeva znečištěného chemikáliemi
a domovního odpadu. Spálením 1 kg
odpadu v kamnech se vypustí přibližně
stejné množství dioxinů jako
při spálení 10 t komunálního odpadu
ve spalovně. Lokální zdroje na zemní
plyn mají významně nižší emise
než kamna na pevná paliva. Zdaleka
však nejsou bezemisní. Z hlediska
rozptylu znečišťujících látek a znečištění
ovzduší je navíc obrovský rozdíl
mezi stometrovým komínem teplárny
na kopci a 10metrovým komínem malého
zdroje na dně údolí.
Možností, jak vymístit emise z centra
měst, je velmi málo. Patří mezi
ně soustavy dálkového zásobování
teplem, tepelná čerpadla, elektrické
vytápění a solární ohřev vody. „Jiné
možnosti prostě nejsou. Zákon však
naprosto paradoxně upřednostňuje
lokální zdroje, které nebudou muset
plnit přísné emisní limity, ani platit
poplatky za znečišťování ovzduší.
Na občana, který pálí v kamnech holínky
a své okolí zamořuje bojovými
plyny, budou úřady i nadále krátké.
Naproti tomu teplárna, která využívá
nejlepší dostupné technologie pro vyčištění
spalin, emise kontinuálně měří
a vykazuje, zaplatí na poplatcích milióny.
Nalézt v tom logiku je opravdu
těžké,“ kritizuje situaci Hájek.
Argument, že v případě malých
zdrojů jde o domovní svobodu, jednoznačně
neobstojí. Státu nic nebrání,
aby kupř. zavedl výrazně vyšší daň
z nemovitostí pro ty majitele, kteří
neprokážou, že používají řádně seřízený
moderní kotel, který prošel revizí
a splňuje emisní normy. Bude pak
na majiteli nemovitosti, jestli kontrolory
inspekce životního prostředí
do domu vpustí a plnění norem prokáže,
nebo bude raději platit regulační
poplatek. Podle Hájka: „Právo občana
na domovní svobodu by mělo končit
přesně tam, kde začíná právo jiného
občana na čistý vzduch.“ /pk/
