Nový zákon o podporovaných zdrojích energie: mnoho hysterie pro nic

Vláda v současné době přichází se zbrusu novým návrhem zákona o podporovaných zdrojích energie, který by měl nahradit 6 let starou právní úpravu zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie („OZE“). K samotné novele je vhodné poznamenat: kromě toho, že je povinnou, tj. implementační novelou, zavádějící do našeho právního řádu novou evropskou legislativu, je rovněž opožděným splacením legislativních dluhů minulosti. Nová právní úprava si klade za cíl především tolik potřebné přenastavení legislativního rámce pro novou situaci v české energetice, kdy energie z OZE již není jen drobným doplňkem v energetickém mixu, ale energetický mix významným způsobem spoluvytváří. Nový zákon není pro odbornou veřejnost žádným velkým překvapením, byť by se tak mohlo zdát z reakcí některých organizací, hájících především nereprezentativní a ekonomicky podmíněné zájmy vybraných výrobců OZE. Práce na zákonné předloze byly zahájeny téměř před dvěma lety tak, aby nová právní úprava v sobě v první řadě poctivě zahrnula nové principy přikazované evropským klimaticko-energetickým balíčkem, ale i třetím liberalizačním balíčkem. O konkrétní podobě Evropou diktovaného zákona se vedla řada vyčerpávajících diskusí, konalo se i několik odborných seminářů, do zákona bylo v mnohých směrech výrazně zasaženo i v průběhu mezirezortního připomínkového řízení tak, aby bylo dosaženo co nejširšího společenského konsensu. Přes veškeré úsilí o dosažení harmonického textu však předloha evidentně neuspokojila všechny. Je přitom běžné a obvyklé, že konsenzus na úrovni odborné bývá nezbytným předpokladem následného schválení příslušné právní úpravy v rámci normotvorného procesu. Nikoliv ovšem v české kotlině, kam již také z bruselských a jiných západoevropských politických kruhů zavál dusicí nešvar vlády partikulárního, menšinového a mnohdy laického pohledu nad obecně prospěšným, přijatelným většině a odpovídajícím fyzikálním a ekonomickým danostem života na této planetě. A nikoliv nepodstatná evropská dimenze nového zákona, stejně jako v případě již odsouhlasené „evropské“ novely energetického zákona, stojí ve středobodu vládou předložené verze nového zákona. Právě evropská klimaticko-energetická směrnice členským státům včetně České republiky předepisuje závazné prahové hodnoty mj. podílu výroby elektřiny z OZE na hrubé domácí spotřebě energie. A stát si, jakožto zastoupení každého obyvatele České republiky v pozici spotřebitele elektřiny, i vzhledem k nepříliš utěšenému stavu veřejných rozpočtů, volí prostřednictvím předloženého zákona řešení, které podle jeho nejlepšího vědomí nejlépe odpovídá jeho ekonomickým možnostem. A svobodně volí na spodní hranici této prahové hodnoty, tudíž v souladu s jinak velmi malou disponibilitou, již nabízejí stále svázanější a podrobnější texty evropských směrnic. A dlužno dodat, že nevolí jen v ekonomický prospěch všeho občanstva, ale i samotné ochrany přírody, tedy toho, kam - alespoň teoreticky - míří i bruselské unijní kormidlo. Příroda a její zdroje mají být udržovány a ze strany člověka využívány v zásadě šetrně a, jak se módně uvádí, udržitelně. Přibývající „lesy větrných farem“ ani pole fotovoltaických panelů tomuto normativu zcela určitě nemohou vyhovět… Ve vztahu k nucené, leč v tomto případě zákonem rozumně transponované evropeizaci domácího právního řádu, se však od nejhlasitějších zástupců neprůhledných a vzájemně rozhádaných zájmových skupin nyní dozvídáme, že zavedení nového zákona povede téměř ke konci využívání OZE při výrobě elektřiny v České republice. Takové emotivní a křečovité interpretace nového zákona mají svůj vcelku pochopitelný původ v loňském kvapném hašení problému s neřízeným růstem fotovoltaických elektráren a bohužel postrádají hlubší zamyšlení nad textem, ale i pozadím zákona. Jejich doprovázení živelně pojatými peticemi působí v řadách laické veřejnosti vcelku účinně a budí negativní pozornost tam, kde jinak není na místě. Opak je pravdou. Nový zákon o podporovaných zdrojích energie totiž přináší dvě naprosto zásadní věci, po kterých se v energetice (a nejen v ní) už dlouho volá - koncepční a umírněný (tj. rozumný) pohled na využití přírodních zdrojů. A to jako produkt české cesty, tedy cesty vykoupené hořce nabytými zkušenostmi po prozření ze slepé implementace evropských směrnic a doprovázené všudypřítomným evropským harašením zbraněmi ze strany zatvrzelé a úporné unijní byrokracie v zádech. Nový zákon shromažďuje v jednom předpise všechny zdroje výroby elektřiny, které v českém právním řádu požívají finančního zvýhodnění oproti zdrojům konvenčním, jež se musejí o své ekonomické prosazení snažit prostředky běžnými v hospodářské soutěži. Ekonomická preference některých zdrojů (OZE, KVET – kombinované výroby elektřiny a tepla či druhotných zdrojů) při výrobě elektřiny je právem každého státu a představuje jeden ze základních projevů koncepčního přístupu. Zákon tudíž není jen bezhlavým mácháním právními normami bez evidentního terče, jenž má být zasažen. Koncepčnost návrhu nového zákona je však třeba vnímat i ve vztahu k jinak evropskému institutu národního akčního plánu produkce energie z OZE, jenž vedle výroby elektřiny z OZE postihuje i oblast preferovaného vytápění a chlazení z OZE, resp. oblast využití OZE v dopravě. I to je třeba vidět: nejen samotná produkce elektřiny z OZE, ale i další způsoby využívání obnovitelných zdrojů energie se započítávají do Evropou stanoveného minimálního limitu národního akčního plánu. Co se týče samotné produkce elektřiny z OZE, národní akční plán pouze nastoluje potřebnou koncepci a přináší tak trhu nutnou míru předvídatelnosti. Dělí z jinak pestrobarevného koláče zdrojů typu OZE ty, které si v dané situaci zaslouží více pozornosti nežli jiné, za daných okolností méně vhodné, a to i s pohledem na reliéf České republiky a její klimatické, geologické a biosférické podmínky. Konečně národní akční plán stanoví i limit pro regulaci hospodářské soutěže na straně nabídky. A ten je zárukou, že alespoň v určité části trhu zůstanou ve prospěch spotřebitelů zachovány nižší ceny silové elektřiny. Zapojení hlediska hospodářské soutěže i do regulované nabídkové části trhu s elektřinou produkovanou z OZE, KVET či druhotných zdrojů energie je z nového zákona velmi silně patrný i v jiné souvislosti. Jedná se o novum, projev umírněnosti a rozumu v duchu přísloví, že co je ekonomické, je i ekologické. Elektřina z podporovaných zdrojů tak bude do určité míry podléhat tržním principům, nastavená výše zelených bonusů bude korespondovat s aktuálním stavem nabídky a poptávky na trhu s elektřinou. Tento přirozený korektiv je naprosto nezbytným předpokladem pro to, aby podpora byla ekonomicky a ekologicky rozumná a udržitelná, nepřetěžující sítě a ve svém důsledku chránící spotřebitele před výpadky dodávky či nežádoucími turbulencemi v ceně elektřiny. Zákonem se narovnává i přežitý model výkupu elektřiny především ze strany provozovatelů distribučních soustav. Původně dobrá myšlenka použití takto vyrobené elektřiny na krytí ztrát jimi provozovaných sítí se beznadějně přežila. Provozovatelé transportní energetické infrastruktury jsou tak zavaleni zcela neúměrnými přebytky elektřiny, se kterými ze zákona nesmí obchodovat, to znamená účelně se „zbavit“ přebytků. Nový zákon tuto diskrepanci odstraňuje a problematiku výkupu přesměrovává přímo na trh, obchodníkům s elektřinou, kteří jsou schopni ji efektivně zahrnout do svých nákupů a včas místo toho snížit objednávky od konvenčních zdrojů. Pro ty nejméně predikovatelné zdroje pak nový zákon zavádí institut „odběratele poslední instance“, čili povinně vykupujícího obchodníka. Přijetí nového zákona o podporovaných zdrojích energie je dobrou zprávou pro každého občana jakožto spotřebitele energie v době všeobecného zdražování a nevalných ekonomických vyhlídek ústících do nemilosrdné spirály veřejného zadlužování, ale i pro ryzího ochránce přírody. Předložený zákon o podporovaných zdrojích energie na jedné straně budí emoce, na straně druhé rozumné nechává klidnými a jednoznačně stojícími na straně nového zákona. JUDr. PhDr. Vratislav Košťál vedoucí odboru Právní služby ČEPS, a.s.