Nanoinženýři americké University of Maryland vyvinuli novou metodu vícemateriálového 3D nanotisku, která si ihned získala pozornost odborné veřejnosti. S tímto novým 3D nanotiskem je možné tisknou zcela nepatrné 3D struktury o velikosti zlomku šířky lidského vlasu, a to rychle, přesně a levně. Nový postup tiskne vysoce komplexní 3D nanostruktury a při tom využívá velmi jednoduchý proces, který je běžný v řadě laboratoří, kde pracují s mikrokapalinovými technologiemi. Aby Ryan Sochol a jeho kolegové názorně předvedli možnosti nového 3D nanotisku, tak vytiskli řadu různých vícemateriálových mikroskopických struktur, včetně struktury DNA z pěti různých materiálů, mikroskopické vícemateriálové violoncello a mikroskopické logo University of Maryland ze čtyř různých materiálů. Nanoinženýři doposud velmi bojovali s 3D nanotiskem struktur, které zahrnovaly více než jeden materiál. Dosavadní postupy byly dost zdlouhavé, drahé, náročné na práci a ve většině případů bylo možné vytisknout nanostruktury pouze ze dvou různých materiálů. S novým postupem je naproti tomu možné rychle a elegantně tisknout 3D nanostruktury z většího počtu materiálů. Sochol a jeho kolegové již požádali o dva patenty na jejich novou technologii, označovanou jako „in-situ direct laser writing“. S vícemateriálovým 3D nanotiskem je možné tisknout nanostruktury z materiálů, které mají zajímavé chemické, biologické, elektrické, optické nebo mechanické vlastnosti. Nový 3D nanotisk by tím pádem mohl přinést revoluci do celé řady odvětví, včetně pokročilé optiky, metamateriálů, fotoniky, mikrorobotiky i biomedicíny.
