Pavouci nejsou jediní klepítkatci, kteří dovedou udělat skvělá hedvábná vlákna. Zvládnou to i mnozí roztoči, jako třeba svilušky, zdatní škůdci mnoha druhů rostlin. Jejich „pavučinky“ u pěstitelů vyvolávají hrůzu, na poli biotechnologií by však mohly najít užitečná uplatnění. Miodrag Grbiç ze španělské University of La Rioja se svými kolegy vyvinul nanomateriál, který je založen na hedvábí svilušky Dufourovy (Tetranychus lintearius). Grbiçův tým prozkoumal charakteristiky vlákna hedvábí, a pak z nich vytvořil nanočástice a biofilm. Tento nanomateriál se dostane do lidské buňky, ať už zdravé, nebo třeba nádorové, aniž ji poškozuje, což slibuje zajímavé biomedicínské a farmakologické aplikace. Zároveň je odolnější než ocel, velmi ohebný, biokompatibilní, biologicky rozložitelný a dobře snášený uvnitř organismu. Z tohoto materiálu bude možné vyrábět léčiva, například pro účely chemoterapie, nebo biosenzory schopné detekovat rozmanité patogeny. Sviluška Dufourova pochází z evropského pobřeží Atlantiku, kde žije výhradně na nepříjemně ostnitém keři hlodáši evropském. Ve skutečnosti je to velmi vzácný druh. Svilušky jsou velmi drobné, jejich velikost se pohybuje kolem 0,3 mm. Přesto je jejich vlákno minimálně dvakrát pevnější ve srovnání se standardním pavoučím hedvábím. Oproti vláknům hedvábí bource morušového jsou vlákna svilušek menší a lehčí. Výhodou těchto svilušek je i to, že oproti jiným druhům produkují velké množství vlákna. Vše nasvědčuje tomu, že by doposud málo známé hedvábí roztočů mohlo prorazit na poli biotechnologií. /sm/
