Povrch naší planety pokrývá veliké množství slané vody. Již dnes je možné získávat z mořské vody vodík, zdroj pro pohon palivových článků. Takový postup ale vyžaduje hodně elektrické energie, a je tudíž příliš nákladný. Nešlo by to zařídit levněji? Materiálový vědec Yang Yang z Univerzity centrální Floridy vyvinul nový hybridní nanomateriál, který využívá k získávání vodíku z mořské vody solární energii. S tímto materiálem je možné vyrábět vodík levněji a účinněji, než to jde s jinými podobnými technologiemi. Je to průlom, který by mohl rozproudit vodíkovou energetiku. Hlavně tam, kde mají hodně moře a Slunce. Yang a jeho spolupracovníci využili fotokatalyzátor, čili materiál, který podporuje příslušnou chemickou reakci s využitím energie od Slunce. Badatelé v předešlých projektech soustředili úsilí na fotokatalýzu tvorby vodíku z čisté vody. Zvládnout tento proces pro slanou vodu je ale mnohem obtížnější. Fotokatalyzátor si v takovém případě musí poradit s mikroorganismy, kterých je mořská voda plná, a také s agresivními solemi. Vědci to vyřešili fotokatalyzátorem z hybridního materiálu. Na povrch extrémně tenkého filmu z oxidu titaničitého, což je běžný fotokatalyzátor, chemicky vyleptali nepatrné rezonátory. Takto vzniklý materiál pak na určitých místech potáhli vrstvou nanovloček ze sulfidu molybdeničitého, 2D materiálu o tloušťce jediného atomu. Typický fotokatalyzátor dnes využívá jen omezený vlnový rozsah světla. Hybridní fotokatalyzátor Yangova týmu je schopen využít výrazně širší rozsah vlnových délek záření od ultrafialového až po blízce infračervené. Výsledkem je, že hybridní fotokatalyzátor absorbuje mnohem více solární energie než stávající materiály. Podle Yanga je využívání solární energie k výrobě chemického paliva mnohdy výhodnější nežli výroba solární elektřiny. Vyrobená elektřina se navíc musí nějak uskladnit, což je i v dnešní době problém. Vodík se uskladňuje a také transportuje snadněji, což je nemalá výhoda.
