Většina léčiv, která lidé užívají, se šíří tělem, aniž by cílila na specifické orgány. V dnešní době se objevují účinné prostředky, které mohou zakročit v konkrétních buňkách v těle, například v buňkách nádoru. Nejprve je ale nutné takové látky do těchto buněk dopravit. Tým badatelů americké Johns Hopkins University vytvořil nový typ nanokontejnerů, které zvládnou velký „náklad“. Konstrukce nanokontejneru vychází z vlastností virů. Mnoho virových částic má kulovitý tvar a také nesou zhruba neutrální elektrický náboj. Díky tomu se virové částice snadněji dostanou do blízkosti buněk. Oproti tomu řada biologických léčiv má s elektrickým nábojem problém. Velké proteiny a nukleové kyseliny bývají výrazně kladně nabité a buňky je odpuzují. Badatelé vyvinuli nový typ biologicky rozložitelného polymerového materiálu. Tento materiál obsahuje součásti s kladným i záporným nábojem. Výsledný nanokontejner je víceméně elektricky neutrální a celý je obalen v membránovém váčku, který odpovídá buněčnému endozomu. Jakmile se takto vytvořený nanokontejner dostane do buňky, dojde k rozrušení endozomu a k degradaci obalového polymeru, přičemž se do vnitřku buňky uvolní náklad nanokontejneru. Yuan Rui a jeho kolegové otestovali nanokontejnery v sérii experimentů. Podařilo se jim úspěšně zabalit a přepravit na místo určení malý protein s fluorescenční značkou, pak lidský imunoglobulin, což je velký protein, a nakonec i celý veliký molekulární aparát genetického editoru CRISPR. Pokud se vědcům povede vývoj a testování nanokontejnerů dotáhnout do konce, tak by se mohly objevit v celé řadě moderních léčebných postupů. Stanislav Mihulka
