Přechod na energetiku bez fosilních paliv zabere ještě hodně času. Do té doby můžeme vylepšovat „fosilní“ technologie tak, aby se co nejvíce snížilo množství emisí uhlíku do atmosféry. Muhammad Hoque a jeho kolegové z americké University of Illinois Urbana- -Champaign vyvinuli nový povrchový materiál pro potrubí kondenzátoru páry v elektrárnách, který by mohl vést k omezení emisí oxidu uhličitého o 460 milionů tun ročně. Zvyšuje totiž účinnost přenosu tepla v potrubí kondenzátoru, jenž v tepelných elektrárnách umožňuje prodloužit expanzi páry v turbíně až do relativně hlubokého vakua, což vede ke zvýšení tepelné účinnosti parního cyklu (například oproti parnímu stroji s otevřeným cyklem, který páru přímo vyfukuje do atmosféry). Badatelé použili hydrofobní materiál založený na uhlíku F-DLC (fluorinated diamond-like carbon). Když pára kondenzuje na potrubí s tímto povrchem, nevytváří nejprve tenký film jako obvykle, ale tvoří hned kapičky páry. Kondenzace pak probíhá mnohem rychleji. Testy technologie ukázaly, že zvyšuje celkovou účinnost elektrárny cca o 2 %. To na první pohled sice nevypadá oslnivě, ale pokud by všechny uhelné a plynové elektrárny využívaly kondenzátory s tímto materiálem, vedlo by to k ročnímu poklesu emisí CO2 o 460 milionů t, k ušetření asi 7,5 bilionu l chladicí vody a k výrobě 1 000 TWh elektřiny navíc. Hoque si pochvaluje, že impozantních výsledků lze dosáhnout díky vcelku jednoduchému materiálu, který kromě uhlíku obsahuje fluoren a špetku křemíku. Velkou výhodou rovněž je, že tímto materiálem lze pokrýt potrubí či další objekty z prakticky každého běžného kovu, včetně mědi, bronzu, hliníku nebo titanu. /sm/
