V Indii se každý den spotřebuje ohromné množství ryb. Při jejich zpracování zároveň vznikne úctyhodné množství biologického odpadu. Obvykle se vyhazuje, ale jistě by nebylo od věci ho nějakým zajímavým způsobem využít. Dipankar Mandal z Jadavpur University v indické Kalkatě a jeho spolupracovníci navrhují, že by bylo možné alespoň část rybího odpadu recyklovat a vyrobit z něj zařízení pro získání energie (energy harvester) pro elektronická zařízení, která si potřebnou energii shánějí sama. Základní myšlenka je přitom úplně jednoduchá. Jde o to, že rybí šupiny obsahují kolagenová vlákna, která mají piezoelektrické vlastnosti. Jinými slovy, když na tato vlákna působí mechanické síly, tak generují elektrické napětí. Jak Mandal a jeho kolegové popisují v časopisu Applied Physics Letters, využili této schopnosti rybích šupin ke konstrukci biopiezoelektrického nanogenerátoru elektřiny. Badatelé si nejprve sehnali hromadu rybích šupin z rybího trhu a pak je pomocí procesu demineralizace udělali průhledné a ohebné. Z takto zpracovaných šupin poté vytvořili aktivní piezoelektrický prvek, který se stal klíčovou součástí bio- -piezoelektrického nanogenerátoru. To, že se jednotlivá kolagenová vlákna chovají piezoelektricky, není žádným tajemstvím. Zatím nikdo ale ještě nezkusil vytvořit piezoelektrické zařízení z hierarchicky uspořádaných kolagenových vláken, jako jsou uspořádána v rybích šupinách. Kolagen z rybích šupin je dokonce piezoelektrický velmi slušně. Zařízení Mandalova týmu je prvním známým případem, kdy se někomu povedlo vytvořit piezoelektrický efekt z rybích šupin. Vědci rovněž tento fenomén důkladně prozkoumali metodou spektroskopie s rentgenovou absorpcí v blízkosti absorpční hrany (XANES). Biopiezoelektrický nanogenerátor každopádně funguje. Pouhé opakované dotyky prstem vytvoří v nanogenerátoru tolik elektřiny, že to rozsvítí přes 50 modrých LEDek. V budoucnu by takové biokompatabilní nanogenerátory mohly pohánět například pokročilé modely kardiostimulátorů, kterým by stačil k provozu pouhý tlukot srdce.
