Nové spojení klíčový projekt dopravní infrastruktury v hlavním městě

Stavba Nové spojení Praha hlavní nádraží, Masarykovo nádraží - Libeň, Vysočany, Holešovice je klíčovou dopravní liniovou stavbou umístěnou v intravilánu hlavního města, která bude v budoucnu sloužit potřebám jak dálkové, tak i příměstské a městské osobní železniční dopravy. ZÁSADNÍ PŘESTAVBA PRAŽSKÉHO ŽELEZNIČNÍHO UZLU Stavba je navrhována pro dosažení základních cílů přestavby železničního uzlu Praha, tj. pro osobní dopravu zkapacitnit přívodní železniční tratě do stanice Praha hlavní nádraží ze směrů Praha Libeň, Praha Vysočany a Praha Holešovice, zapojit železniční stanici Masarykovo nádraží do systému příměstské a městské železnice a následnou modernizací západní části železniční stanice Praha hlavní nádraží postupně završit kompletní přestavbu pražského železničního uzlu. Nové spojení je součástí závazné části územního plánu hlavního města. Výstavba Nového spojení předpokládá vybudování dvou dvoukolejných tratí mezi Balabenkou (směr Holešovice a Vysočany) a Libní a železniční stanicí Praha hlavní nádraží, zachování dvoukolejného spojení mezi železničními stanicemi Praha-Libeň a Masarykovým nádražím a zrušení dnešních nevyhovujících spojení po "Vítkovské trati" a "Hrabovské spojce". Tratě Nového spojení jsou vedeny ve výsledné variantě ve dvou tunelových troubách horou Vítkov, čímž bude podstatně omezen negativní vliv železniční dopravy na obyvatelstvo v oblasti Karlína a Žižkova. TECHNICKÉ I ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ STAVBY Stavba probíhá v městském intravilánu, proto jde řešení technických problémů ruku v ruce s řešením architektonickým. Nebude rušit pohled na turisticky zajímavá místa metropole (Hradčany, Letná apod.). I když stavba je navrhována tak, aby její realizace zasahovala co nejméně do života města a jeho obyvatel, nelze se vyhnout jistým dopravním omezením, či rizikům zvýšení hlučnosti v bezprostředním okolí stavby a narušení části výhradně nekvalitní náletové zeleně v průběhu výstavby. HISTORIE PRAŽSKÉHO ŽELEZNIČNÍHO UZLU Pražská nádraží a železniční síť na území Prahy vznikaly postupně, jak byly do Prahy zapojovány železniční tratě z různých směrů různými podnikatelskými společnostmi. V podstatě každá z tratí si budovala své pražské nádraží, aniž by se kdokoliv staral o jejich vhodná propojení. Tak vzniklo roku 1830 první pražské nádraží před Bruskou branou na druhé koněspřežné dráze pražsko-plzeňské, končící na Kladně. O 15 let později byl zahájen provoz na větvi Severní státní dráhy z Olomouce do Prahy a spolu s již tehdy plánovanou tratí do Drážďan byl pro její pražské nádraží vybrán prostor dnešního Masarykova nádraží. Další pražské nádraží vzniklo v roce 1862 při stavbě České západní dráhy z Prahy do Plzně a dále do Brodu nad Lesy (Furth im Wald) na Smíchově, pod názvem Nádraží Praha. Ačkoliv společnost provozující tuto trať měla za povinnost propojit ji se Severní státní drahou, tedy s tratí na Drážďany, nikdy k tomu nedošlo. O rok později byla koněspřežná trať změněna na parostrojní železnici. Koncese byla udělena s podmínkou napojení od Brusky ke státní dráze. To se uskutečnilo výstavbou spojovací trati přes Stromovku do Buben. V roce 1871 vznikla dráha císaře Františka Josefa z Českých Budějovic do Prahy s nádražím Františka Josefa na úpatí Vinohrad (dnešní Hlavní nádraží). V následujících letech byla dobudována základní síť dnešního železničního uzlu propojením Hrabovky se Smíchovem, vybudováním spojovací trati ze Smíchova do Hostivic, tratí do Neratovic (Turnovsko - kralupská pražská dráha) včetně Vítkovského tunelu, tratí do Lysé nad Labem, stavbou nádraží v Libni, osobního a seřaďovacího nádraží ve Vršovicích. /čej/