Nové oko Evropy

Na ostrově La Palma v Kanárském souostroví byl uveden do provozu Velký kanárský teleskop (GCT – Great Canary Telescope). Primární zrcadlo má průměr 10,4 m a je v současnosti největší na světě. Teleskop je postaven ve výšce 2400 m nad mořem v ideálním prostředí pro pozorování noční oblohy. V noci je nebe poseto hvězdami, pohled jaký ve městech s osvětlenými ulicemi zažít nelze. Aby se maximálně omezil vliv teploty na turbulenci vzduchu, umísťují se citlivé teleskopy do velkých výšek na ostrovech v oceánech jako je Havaj nebo La Palma, nebo na horách u pobřeží jako v Chile. GCT stojí na pokraji 8 km širokého kráteru sopky Caldera de Taburiente, kde je umístěno dalších 12 teleskopů, které tvoří skupinu nazývanou Isaac Newton. Jako jediná skupina teleskopů v Evropě patří mezi observatoře globálního významu. Místo pro GCT vybíral a stavbu řídil René Rutten, bývalý ředitel skupiny Isaac Newton. Obloha nad La Palma a částí ostrova Tenerife, kde stojí observatoř Tiede, je od roku 1988 chráněna specifickým „Nebeským zákonem“. Přísně definuje způsob stínění pouličního osvětlení ve městech, aby se zmenšilo vyzařování směrem vzhůru, jsou omezeny průmyslové aktivity a doprava aby se předešlo znečistění atmosféry prachovými částicemi, jsou zakázány přelety nad ostrovy bez zvláštního povolení a je omezeno užívání rádiových kmitočtů tak, aby se maximálně předcházelo možné interferenci s vědeckými přístroji. Ustálené podmínky v atmosféře a mírné podnebí udělaly z Kanárských ostrovů vyhledávané prostředí pro astronomické observatoře, které zde provozuje 62 institucí z 19 zemí. Osádka teleskopu GCT bydlí v ubytovně vzdálené několik minut od dómu teleskopu. Ten je kovový, vysoký 45 m a široký 34 m. Ve stavbě nejsou žádná okna. Materiál povrchu byl volen tak, aby maximálně odrážel sluneční záření a pomáhal tím udržovat stálou teplotu uvnitř dómu. Stavba byla zahájena v roce 2000 a dokončena za sedm roků. O celkové náklady 104 milionů EUR se podělili tři partneři. Španělská vláda investovala 90 %. Určitou částkou ji přispěl Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF). Po 5 % vložilo Mexiko a University of Florida. Provoz teleskopu GCT probíhá nepřetržitě ve dne i v noci. Zatím je zhruba polovina času věnována dolaďování přístrojů. Ve světě pracuje jen 10 teleskopů s průměrem primárního zrcadla 8 až 10 m. GCT je pravděpodobně posledním v této generaci. V budoucnosti je překonají velmi velké teleskopy (VLT) s průměrem zrcadla kolem 30 m. Na velikosti zrcadla závisí kvalita obrazu a hloubka dohledu do vesmíru. Vyrobit zrcadlo s průměrem kolem 9 m z jednoho kusu je nesmírně obtížné, a proto jsou skládána ze segmentů. Zrcadlo GCT je složeno z 36 šestibokých segmentů ovládaných servomotory, které zajistí jejich přesné vzájemné polohování. Tím vzniká tak zvaná aktivní optika. GCT je technologicky dokonalejší než jeho předchůdci. Během několika roků bude ještě doplněn adaptivní optikou, která bude opravovat rušení působené atmosférou Země. Deformuje světelné vlny, což rozostří obraz podobně jak je rozostřený obraz mince ve sklenici vody. Zjednodušeně bude možno přirovnat obraz po instalaci adaptivní optiky obrazu, jak jej vidí teleskopy umístěné ve vesmíru. V prostoru celého dómu je udržována teplota přibližně 10 °C, což je průměrná venkovní teplota v letní noci. Dóm se otevírá půl hodiny před západem slunce, aby se teploty uvnitř a venku vyrovnaly. V noci pak je glykosovanou vodou odváděno ze zrcadla teplo vyzařované elektrickými rozvody a přístroji. Pokud je teplota zrcadla jen o jeden stupeň vyšší než okolní vzduch, kvalita obrazu se zhorší. Vpravo od osy primárního zrcadla je umístěno sekundární vypouklé zrcadlo, které odráží světlo na třetí zrcadlo umístěné ve středu mozaiky segmentů. To zaměří paprsky na šest ohnisek, kde budou instalovány vědecké přístroje. V současné době je nainstalován jen jeden přístroj, který nese jméno egyptského boha Osirise (Optical Systém for Imaging and Low Resolution Integrated Spectroscopy). Světlo, které putovalo vesmírem tisíce roků, končí ve velké modré skříni propojené mohutnou kabeláží s přístroji, kde se mění v obrazy a hlavně ve vědecká data. OSIRIS pracuje v širokém spektru kmitočtů od infračervených po blízce ultrafialové. Kromě zobrazení umožňuje simultánní spektrální analýzu až třiceti vesmírných objektů. Unikátní je řiditelný filtr, který dovoluje vybrat extrémně malou část z přijímaného spektra. Tým University of Mexico dík tomuto filtru mohl sledovat vznik hvězdy a pohyb uvnitř aktivní galaxie. Filtr totiž umožní rovněž pozorovat úroveň červeného posunu v záření nebeských těles. Červený posun ve vlnění vzniká jako projev relativního pohybu zdroje záření směrem k pozorovateli. Čím větší je rychlost, tím větší je červený posun bez ohledu na vzdálenost sledovaného objektu. Filtr umožní sledovat galaxie na různých vlnových délkách a měřit jejich individuální rychlost. To přispěje k lepšímu poznání rozpínání vesmíru. Postupně bude přístrojové vybavení doplňováno o další unikátní přístroje. Mezi nimi bude i EMIR, spektrograf pro kmitočtovou oblast blízkou infračervenému pásmu a FRIDA vyvinutá specificky pro adaptivní optiku GCT. Umožní 3D spektroskopii s vysokým rozlišením pro pozorování velmi vzdálených objektů. Podle názoru astronoma Carlose Alvareze, který je zodpovědný za přidělování pozorovacího času, budou astronomové spokojeni, protože technické vybavení pokryje mnoho speciálních požadavků obecného společenství astronomů. Zatím však budou v observatoři pracovat jen astronomové z institucí, které financovaly stavbu, a to za účasti techniků odpovědných za doladění a provoz teleskopu. /šu/