Člověk musí během dvou set let obydlit kosmicky prostor,
pokud chce přežít, uvedl nedávno proslulý britský astrofyzik
Stephen Hawking na internetové platformě Big
think. Důvody jsou dva. Jednak stále přibývá na Zemi více
a více lidí a jednak se krátí zdroje surovin.
Citelná rána výzkumu
Prezident Barack Obama na jaře navrhl
státní rozpočet s astronomickým deficitem
3,8 bilionu dolarů, což odpovídá
více než 10 procentům HDP. Je největší
od konce 2. světové války. Přesto v něm
nezbylo mnoho peněz na další kosmický
výzkum. Ve své snaze dělat pravý
opak toho, co preferoval jeho předchůdce
George Bush, zastavil projekt Constellation
Národního úřadu pro letectví
a vesmír (NASA) vyslat do roku 2020
americké astronauty na Měsíc. Plán byl
podle prezidentových expertů prý příliš
drahý. Obama zastavil Constellation,
přestože NASA do projektu vložila již
9,1 miliardy dolarů. Například vloni na
podzim absolvovala nová nosná raketa
Ares I-X úspěšný první ostrý start.
Téměř sto metrů dlouhá raketa o hmotnosti
800 tun měla vynášet do kosmu
lodě typu Orion s lidskou posádkou,
které by nahradily již téměř nepoužitelné
raketoplány.
Na prezidentův návrh ale reagovali
členové Kongresu se smíšenými pocity,
protože tisíce lidí přijdou o pracovní
místa. Republikánský senátor Richard
Shelby dokonce označil nové plány za
smrt vesmírných výprav.
Rozhodnutí prezidenta Obamy
je také těžkou ranou americkému
prvenství při dobývání kosmu, jež
výrazně poškodí pověst USA jako
vědeckotechnické velmoci. Je třeba
připomenout, že na druhé straně Obama
požádal Kongres, aby schválil
rekordní vojenský rozpočet 708 miliard
dolarů, což představuje nárůst
o 3,4 procent základního rozpočtu
Pentagonu a 159 miliard dolarů na
financování vojenských misí v Iráku,
Afghánistánu a Pákistánu.
Místo na Měsíc k asteroidům
Proti tomuto prezidentovu plánu se
vzedmula obrovská vlna odporu, takže
Obama musel v dubnu zajet přímo na
Floridu a poněkud své plány zmírnil.
V Kennedyho vesmírném centru prohlásil,
že by se rád dožil toho, až Američané
přistanou na Marsu. Na Měsíci prý
už byli a ve vesmíru existuje mnohem
víc věcí k poznávání. Do roku 2025 by
měla být zkonstruována nová kosmická
loď pro takovou misi. Měla by v 30.
letech tohoto století startovat k různým
cílům, například asteroidům, a na nich
vybudovat výchozí základny k přistání
na Marsu. Chce proto navýšit rozpočet
NASA o 6 miliard dolarů a více zapojit
soukromé investory.
Boj mezi administrativou a senátem
nyní ústí v nepříjemné kompromisy
- například použití lodi Orion jako
záchranného plavidla na ISS, což se jeví
jako ztráta peněz a drahé gesto pouze za
účelem udržení pracovních míst. Obama
dále slíbil novou těžkou raketu, ale
prý až v daleké budoucnosti, kdy už
beztak nebude prezidentem. Zatím o ní
nic neprozradil, ale prý návrh bude zveřejněn
za pět let a teprve potom začne
její vývoj.
Nic nového pod sluncem
V nejisté ekonomické situaci se však
vývoj nezastavil. Některé projekty určené
pro vybudování lunární základny
na Měsíci se přehodnocují a odborníci
zkoumají možnosti jak je využít pro
nové cíle.
NASA hledá nové nápady a názory
intenzivně. Organizuje proto mnoho
konferencí a seminářů jako například
Blue Sky. Jeden takový brainstorming se
nedávno konal ve Washingtomu. S velkým
zájmem se na něm setkal projekt
z centra NASA Jet Propulsion Laboratory
z Pasadeny u Los Angeles, který byl
vytvořen uznávaným odborníkem na
robotiku Brianem Wilcoxem a českým
architektem Tomášem Rouskem.
„Neexistují žádné nové myšlenky pod
sluncem,“ řekl Wilcox na tomto semináři
zaměřeném na vuyžívání nových
technologií pro nové kosmické mise,
když referoval o možnostech využít
umělou gravitaci. To byla jasná narážka
na prvotní impulsy z oblasti sci-fi, kterými
před lety ohromili Arthur C. Clarke
a a Stanley Kubrick ve filmu 2001: Vesmírná
odysea.
Český architekt pro NASA
Tento návrh byl vytvořen týmem,
který zorganizoval mladý český
architekt Tomáš Rousek. V rozhovoru
odpověděl na několk otázek:
n Jak jste se vlastně do NASA
dostal?
Vloni jsem ukončil studium architektury
v Praze a od Evropské kosmické
agentury ESA získal stipendium na
International Space University (ISU) ve
Štrasburku. Studují zde lidé z 25 zemí
z celého světa a týmově řeší atraktivní
témata. Například jak pomocí kosmických
technologií zachránit oceány nebo
jak má vypadat architektura vesmírných
lodí, stanic a hotelů. Na základě mé práce
jsem pokračoval na stáži v NASA,
konkrétně v centru Jet Propulsion Laboratory
(JPL). Původně to byla laboratoř
na testování raketových motorů, kterou
před válkou založili dva studenti a jejich
profesor. Jedním ze studentů byl Čech
Frank Malina, který se narodil v roce
1912 v Texasu, a profesorem, který
se stal prvním ředitelem, maďarský
vědec Theodor von Karman. Dnes je
JPL hlavním centrem robotiky a inovací
a zaměstnává asi 5000 špičkových
odborníků.
n Do jakého programu jste byl
zařazen?
Stal jsem se v květnu členem NASA
Habitation Teamu, který je tvořen asi
20 space architekty a inženýry z několika
NASA center, především z Houstonu.
Dostal jsem šanci vést výzkum
umělé gravitace, který nebyl oficiálně
financovaný a já jakožto neplacený
akademik jsem se mu mohl věnovat
a přizvat ke spolupráci další lidi.
Publikovaný projekt mise k asteroidu
AG_NEO (Artificial Gravity mission
to Near Earth Object) je součástí mého
širšího výzkumu umělé gravitace
AG_SYS (Artificial Gravity Systems
Concepts). Konkrétní návrh této mise
k asteroidu vychází z nápadu kolegy
Briana Wilcoxe, světového experta
na robotiku a vedoucího Robotic
Vehicle Group v NASA JPL. Další
členové AG_TEAMu, který jsem pro
tento výzkum zorganizoval, jsou dva
současní největší odborníci na umělou
gravitaci Theodore W. Hall a Gilles
Clement, dále přední světový space
architekt Scott A. Howe, vedoucí
NASA Habitation teamu Larry Toups,
český učitel space architektury na
ISU Ondřej Doule, Nathan Strange,
Damon Landau, Michael Mercury,
Jonathan Battat, David Smithermann,
Brand Griffin, Kriss Kennedy a další.
n A co se vám podařilo?
Výstupem mého letního působení
v NASA je série 7 návrhů nové generace
vesmírných experimentů, stanic
a lodí s umělou gravitací, které již
byly prezentovány v pěti centrech
NASA a na dvou konferencích ve
Washingtonu. Stav bez tíže je totiž
velkou překážkou pro dlouhodobé
pobyty v kosmu, protože lidem
v prostoru bez gravitace řídnou kosti
a atrofují svaly.
n Můžete nám sdělit podrobnosti?
Rotující vesmírná loď pro cestu
k asteroidům byla navržena ve dvou
variantách: s nafukovacím obytným
modulem speciálně navrženým pro
umělou gravitaci a s využitím modulu
NODE3 mezinárodní vesmírné stanice
ISS. Nové využití modulu tak nabízí
řešení, co udělat se stanicí na konci
její životnosti v roce 2020.
V prvním případě by se malý
dopravní prostředek Space Exploration
Vehicle (SEV) spojil s pohonným
a obytným modulem, který by se na
oběžné dráze nafoukl a vytvořil větší
prostor pro astronauty.
Druhá varianta se týká i Mezinárodní
kosmické stanice a především jejího
nejnovějšího modulu Tranquility, známého
také jako Node 3. Astronautům
nabízí vlastně obytný prostor dlouhý
7,3 metru, široký 4,5 m a také velké
panoramatické okno do kosmického
prostoru. Někomu připomíná větší
telefonní budku, jinému malý autobus.
Tento modul by se spojil s loděmi SEV
a s pohonným modulem, oddělil se od
stanice ISS a přiblížil se k asteroidu.
n Jak by se vytvářela umělá gravitace?
Obytný modul s posádkou by byl
zavěšen na pohonném modulu na 150 až
200 metrů dlouhých speciálních lanech
z kevlaru a vzájemně by se otáčely kolem
sebe rychlostí 2 otáčky za minutu.
n Nepohybuje se váš koncept jen
na vlnách fantazie?
Přestože umělá gravitace nebyla ještě
před několika měsíci preferovanou alternativou
pro průzkumné mise k asteroidu
či na Mars, nyní byly návrhy AG_SYS
vybrány pro novou technologickou
mapu vývoje, kterou připravují odborníci
v Houstonu.
O kosmuv P raze
Ing. arch. Tomáš Rousek, MSc., působí
jako ředitel renomované mezinárodní
architektonické a designové společnosti
A-ETC. Architekti Ondřej Doule a Tomáš
Rousek, kteří společně spolupracují
s NASA, budou prezentovat dva nové
projekty lunárního modulu SinterHab
a orbitálního hotelu Omicron na Mezinárodním
astronautickém kongresu (IAC),
který bude koncem září v Praze. Po více
než 30 letech se v Kongresovém centru
setká více než 2000 špičkových vědců
z celého světa. Karel Sedláček