Výroba cementu dnes představuje jeden z největších dílčích zdrojů uhlíkových emisí. Vědci a inženýři amer ického institutu MIT teď vyvinuli novou metodu výroby cementu, který zajistí vyčištění výrobního procesu od většiny emisí uhlíku, aniž by tím došlo k ovlivnění výsledného cementu. Pří výrobě betonu a malty se nejčastěji používá por t landský cement. Ten se obvykle vyrábí namletím vápence, po němž následuje smíchání s pískem a jílem a zahřátí takto vytvořené směsi na extrémní teploty, až na 1 450 °C. K mohutným emisím uhlíku z tohoto procesu přispívá jednak tvorba velkého množství energie, kterou je nutné vynaložit na extrémní zahřívání, a pak také tyto emise uvolňuje i samotný vápenec. Na 1 kg vyrobeného cementu tak vznikne asi 1 kg uhlíkových emisí, které v součtu odpovídají asi za 8 % celosvětových lidmi vytvářených emisí uhlíku. Řešení tohoto palčivého problému hledají vědci po celém světě. Dosavadní navržená řešení ale nebyla příliš praktická. Tým MIT se rozhodl neměnit materiál pro výrobu cementu, aby nedošlo ke změnám ve výsledném produktu. Namísto toho vylepšili jeden krok stávajícího výrobního procesu. Nahradili zahřívání namletého vápence novým procesem, který využívá elektrolýzu. Zařízení rozkládá molekuly vody na vodík a kyslík, čímž na jedné z elektrod vzniká kyselé prostředí a na druhé elektrodě zásadité. V takto vytvořeném kyselém prostředí se vápenec rozpouští a v zásaditém prostředí vzniká hydroxid vápenatý v podobě pevných vloček. Ty je pak možné použít na další výrobu cementu. Během toho sice stále vzniká oxid uhličitý, je ale možné ho snadno zachytit a zpracovat.
