V čem spatřujete své hlavní poslání? Jaké
aktuální cíle jste přijali pro nejbližší období?
ČNS je občanské sdružení patřící do kruhu učených
společností při ČSVTS. Z toho plyne i naše
poslání. Snažíme se o vytváření prostoru pro setkávání
lidí z praxe, škol a výzkumu. Snažíme se umožnit
výměnu informací a zkušeností pořádáním odborných
seminářů, konferencí a přednášek na národní
i mezinárodní úrovni. Máme dohody o spolupráci
s americkou, japonskou, ukrajinskou, bulharskou
a slovenskou NS. Jsme ve vedení NucNetu a ENS.
Působíme v oblasti mírového využití jaderné energie
a ionizujícího záření. Situace kolem aplikace
jaderných oborů je v posledních cca 25 letech plná
rozporů, manipulací, šíření polopravd a lží. Proto se
také angažujeme v oblasti osvěty a diskuse s laickou
veřejností. V poslední době jsme se soustředili
zejména na mládež. Podporujeme SOČ (Středoškolskou
odbornou činnost), máme soutěž o nejlepší
diplomovou a disertační práci v oboru, tréninkový
program pro středoškolskou mládež
(odborné praxe a stáže). Spolupracujeme
s časopisem Středoškolská fyzika
a v neposlední řadě musím zmínit práci
naší sekce YG (mladé generace). Snažíme
se o to, aby mladí uměli používat
rozum, naučili se kritickému myšlení,
nepodléhali manipulacím a aby si našli
cestu k přírodním vědám a technickým
oborům.
Samozřejmě, že také musíme reagovat
na šíření nepravd odpůrci jaderné
energetiky. Bohužel jsme v nevýhodném
postavení. Pravda o jádře není senzační a nebyla
dlouhou dobu v módě. Postavení seriózního diskutéra,
hájícího nějaký vědní obor je asymetrické
vůči postavení „alternativní opozice“. Tu většinou
v daném oboru reprezentují nevzdělaní laici, aktivisté,
kteří si mohou dovolit (a dovolují si) argumentovat
nepravdami, smyšlenkami, nepodloženými dezinformacemi.
To my nechceme a nemůžeme.
Kupříkladu v televizní debatě odborník říká něco.
„Alternativní odborník“ něco opačného a laickému
divákovi z toho plyne, že pravda bude asi
někde uprostřed. Pro názornost: 2+2=4 říká odborník,
2+2=6 říká aktivista a laik si pak vyvodí, že
pravda bude zřejmě někde uprostřed. Tedy 2+2=5.
To jsem ale odbočil od vašeho dotazu. V oblasti
korektního informování veřejnosti o událostech
v jaderné energetice zprostředkováváme také pro
ČR zprávy světové sítě NucNet. Bližší informace
o našich aktivitách nalezne čtenář na našem webu:
http://www.csvts.cz/cns.
Pro nejbližší období připravujeme mezinárodní
konference „VVER 2010“ a „NUSIM 2010“. Na
podzim proběhne setkání chemiků československých
jaderných elektráren, seminář na téma biokoroze
a tradiční Mikulášské setkání mladé generace
v Brně.
Jaderná energetika zaujímá řadu let v českém
energetickém mixu významnou pozici.
Měl by se její podíl do budoucna dále zvyšovat?
Pokud ano, co by měla podle vašeho mínění pro
to udělat nová vláda a parlament vzešlé z říjnových
voleb?
Jsem přesvědčen, že jinou cestou, než dalším rozvojem
jaderné energetiky jít nemůžeme. Argumentů
je mnoho a některé z nich jsou natolik zásadní
a nepominutelné, že jejich nerespektování vede
se stoprocentní jistotou k obrovským problémům.
Logika věci je zřejmá: životní úroveň obyvatel
státu je velmi těsně spjata se spotřebou elektrické
energie. Nelze zvyšovat a ani udržet životní úroveň
a zároveň snižovat spotřebu elektřiny.
Poptávka je tedy jasná. Jak je to s jejím zajištěním?
Uhlí nám dojde a je neekologické. Navíc:
jeho spalováním se uvádí do životního prostředí
více radioaktivních látek než provozem jaderné
elektrárny. Plyn a ropa jsou za velké peníze
a jejich spotřeba podporuje nedemokratické režimy
a expanzi protidemokratických ideologií. Mnoho
lidí vkládá naději do rozvoje alternativních zdrojů.
Jejich kapacita je však omezená přímo jejich
podstatou. Využívají totiž zdroje energie, které se
vyznačují velmi malou hustotou toku energie a pro
získání potřebného výkonu tak vyžadují obrovské
plochy. Z podstaty přírodních zákonů je jejich
využití limitováno dostupným prostorem a v podmínkách
ČR jimi nelze v žádném případě zabezpečit
více něž 12 – 18 % výroby elektřiny. Zbytek
musí zajistit jádro.
Co by měla udělat naše nová politická reprezentace?
Měla by si uvědomit, že přírodní zákony neznají
kompromis a kdo je nerespektuje, ten narazí.
Měla by respektovat skutečné odborníky na energetiku.
Mezi ně nepatří paní Kuchtová a podobní
„specialisté“. Měla by zajistit dlouhodobé plynulé
naplňování optimální koncepce rozvoje naší energetiky.
Neodkládat ji k ledu, když se to nehodí pro
tvorbu nějaké koalice. Tato koncepce by měla být
minimálně závislá na tom, kdo je u vlády. Modří,
růžoví, nebo zelení. Domnívám se, že energetika
a s ní i další síťová odvětví trpí rozporem mezi svými
dlouhodobými potřebami a krátkodobými cíly
politických reprezentací od voleb k volbám.
Politici by měli také znovu zvážit, zda jsou energetika
a další přirozené monopoly těmi pravými obory,
pro které platí stejná pravidla hry jako pro pekaře,
nebo výrobce aut, či ponožek. Nezdá se mi, že by
cena akcií a okamžitý zisk energetických společností
měly být tím hlavním kritériem jejich existence. Tím,
co řídí jejich vnitřní chod. V energetice nejde postavit
elektrárnu za dva roky. Nelze zajistit návratnost kapitálu
za pár let. Není záhodno upřednostňovat krátkodobé
zisky před zajištěním spolehlivé a dlouhodobé
dodávky elektřiny. Ano, teď na tom akcionář vydělá.
Ale za pár let nemusí být dost elektřiny pro nemocnice,
pro domácnosti. Elektřina je dnes pro nás životně
potřebná. Jak by to bez ní dopadlo, to výstižně popisuje
Ondřej Neff ve svém románu Tma.
Abychom mohli jaderný energetický program
v ČR optimálně rozvinout, potřebujeme
k tomu moderní a výkonné energetické strojírenství.
Nemalá část jaderně orientované
výroby a montáží však na přelomu 20. a 21.
století u nás zanikla. Zbytek v rámci privatizace
zakoupil zahraniční kapitál. Dokážeme i přesto
tak náročný technický a implementační program
realizovat vlastními silami?
S tím bude mít celá Evropa velký problém. Již
dnes se kupř. reaktorové tlakové nádoby pro evropský
projekt EPR vyrábějí v Japonsku. Firmu Westinghouse
vlastní japonský kapitál. Vidíme postupný
přesun potenciálu pro výrobu jaderných elektráren
do Asie. Stále významnější bude Čína a je zcela
reálné, že se naše děti dočkají časů, kdy budeme
tyto investiční celky nakupovat v Tokiu, Pekingu,
nebo v Bombaji. V nejbližší budoucnosti, tj. pro
dokončení 3. a 4. bloku JE Temelín, to proběhne
tak, že se naše firmy boudou podílet na stavbě jen
částečně na některých subdodávkách. To je jistě
zvládnutelné a probíhá to již dnes. Naše firmy realizují
subdodávky pro projekt EPR, stavby ve Finsku
a ve Francii. Je ale těžko myslitelné, že bychom
mohli dodávat JE sami a kompletně, od projektu
po spuštění. Bude se to ubírat cestou dodávek na
klíč, dodávek projektů zajišťovaných jen několika
velkými mezinárodními korporacemi.
Řady našich inženýrů seriozně se zabývajících
základním výzkumem v daném odvětví
prořídly. Existuje podle vašeho názoru šance,
aby se jaderný (základní, či aplikovaný) výzkum
v ČR znovu pozvedl, anebo nám „vlak“ už definitivně
ujel?
Pokud se týká aplikovaného výzkumu, myslím si,
že nám vlak neujel. Držíme se docela dobře. Je mnoho
projektů, na nichž se podílíme. Třeba na projektech
reaktorů 4. generace, zejména tzv. molten salt
reaktorech, na projektu jaderné fúze ITER atd.
Pokud hovoříme o výzkumu a tím také o směřování
peněz do této oblasti, pak dovolte jedno rýpnutí.
Jakousi výjimkou v nepopularitě jaderných
oborů je jaderná fúze. I zelení ji uznávají jako alternativu
ke svým oblíbeným technologiím. Do této
oblasti se proto pumpuje značné množství prostředků.
Podle slibů, které jsem slýchával v mládí, měla
již být dávno v provozu. Dnes se říká, že za dalších
20, možná i za 50 let. Když vidím, že dodnes je co
zkoumat na běžících, uranová jádra štěpících reaktorech
a když si představím, že na malém prostoru
fúzního reaktoru bude vedle sebe oblast s teplotami
mnoha milionů °C a oblast s teplotami blížícími
se absolutní nule (a to při obrovské zátěži gama
zářením), pak i ve výhledu „50 let“ vidím mnoho
optimismu. Věřím však, že výzkum fúzních reaktorů
přinese mnoho poznatků a vedlejších aplikací,
které budou využity pro rozvoj jiných oborů.
Průmyslové výroby elektřiny z fúzního reaktoru se
však zřejmě nedočká ani můj syn. Neměli bychom
se tedy více soustředit na reaktory 4. generace?
Abychom mohli v příštích desetiletích u nás
budovat a provozovat nové jaderné reaktory,
k tomu musí vyrůstat a odborně dozrát nové
generace techniků a inženýrů. Obstojí v tomto
směru české technické školství? Mají dnešní
mladí lidé vůbec zájem o tento náročný obor?
Začnu z druhé strany. Jako mladý student střední
školy bych si kladl při výběru povolání otázky:
„Baví mě chemie a fyzika? Ujde i matematika
a jazyky? Co chci a co budu dělat? Něco kolem
jaderné energetiky? Těžká škola, nepopulární obor
a za málo peněz. A co když neprojdu psychotesty?
Kde jsou ta množství volných pracovních míst pro
mladé inženýry? Tam teda ne! To mohou studovat
jen podivíni. Zkusím ekonomku. Tu zvládne každý.
Pak MBA a cesta k úspěchu je zaručena.“
Domnívám se, že po odbornících v této oblasti
není reálná poptávka. Firmy nevytváří dostatečný
prostor, aby to mladé motivovalo k absolvování
náročného studia. Výjimkou u nás je snad
jen ÚJV Řež. V praxi probíhá spíše zeštíhlování
firem. Programy nástupnictví bývají jen na papíře
a nevytváří dostatečné množství pracovních příležitostí.
Není-li poptávka taková, aby motivovala
mladé jít do toho, pak ani školy nemají dost studentů.
A není-li dost studentů, nejsou peníze na
rozvoj a kvalitu studia. Vysoké školy se tedy snaží
přilákat studenty nabídkou úpravy studia o populární
obory z oblasti informačních technologií a obory
s přívlastky eco, či bio.
Klíč k řešení mají podle mne ti, co na to i mají.
Firmy. Mohou motivovat, mohou podporovat,
mohou směrovat. Bohužel: zhusta to nedělají,
neboť jim to krátí aktuální zisky a budoucí zisky
z toho plynoucí bývají za horizontem životnosti,
či poločasem cirkulace stávajících manažerů. Byl
bych rád, kdybych se pletl. Ale tak se mi to jeví.
Abych nekončil pesimisticky. Lidé jsou zvláštní
tvorové. Často jednají nelogicky. Takže se zatím
nachází dost těch podivínů, kteří nejdou po penězích.
Kteří berou náročné studium jako výzvu,
věří ve vítězství zdravého rozumu a v budoucnost
jaderné energetiky. A ti pak vytvářejí jádro kolektivů
pro jádro. /bs/
