Vždy, když se zásadně a natrvalo změní životní okolnosti, nastává nová normalita. Živý organismus si zvykne téměř na všechno – adaptuje se. Musí. Zvláště za kapitalismu a demokracie pokroucené globalizací, která přinesla zásadní vliv nadnárodních skupin. Zvykáme si na vše nové. Například: Média často patří politikům, internet nás zahlcuje zprávami tipu fake news, pravda se stala velmi relativní a jen lidem s kritickým a tvořivým myšlením se daří se v tom jakž takž vyznat. V tomto modelu demokracie mají všechny zájmové skupiny své zájmy a všichni se je snaží prosadit, i když to společnosti jako celku škodí. Ti velcí a vlivní to dokážou vždy. Politikové nejednají preventivně, aby zabránili škodám – například o zadržování vody v krajině začínají diskutovat až nyní, kdy umírají lesy ve velkém. Pak vypadají „akčně“. Vysoké školy jsou často strnulé a neučí dovednostem, které budou mladí lidé potřebovat za pět až deset let. Politikové ani zaměstnavatelé na ně netlačí. Až bude umělá inteligence všudypřítomná a kvantové počítače budou v každé firmě, pak bude pozdě bycha honit. Nestačí mít specialisty na kvantovou fyziku, musí se připravit i manažeři, kteří budou řídit oddělení systémů umělé inteligence s kvantovou fyzikou. Jako je dnes samozřejmá uživatelská znalost komunikačních systémů ICT, znalost fungování AI, kvantové fyziky i nového materiálového inženýrství, to vše bude za deset let také samozřejmostí. Programátoři programující v prostředí kvantové fyziky budou nejcennějšími specialisty. Jen vytvoření těchto studijních bakalářských a magisterských programů zabere mnoho času a jejich akreditace také. Země, která bude mít v této oblasti vzdělanostní náskok, přitáhne pozornost investorů a stane se lídrem v nových oborech. A těch bude! Vždyť umělá inteligence bude řídit téměř vše a kvantové čipy budou všude a ve všem. Rovnost a solidarita ve zdravotním pojištění. Původně správná myšlenka se stává karikaturou. Dnes už neplatí, že zdraví jsou solidární s nemocnými. Nyní už platí, že štíhlí jsou solidární s obézními, aktivní s pohodlnými a zodpovědní s méně zodpovědnými. Výrobci rafinovaných potravin a všeho, co nám rychle i plíživě ničí zdraví (a díky reklamně tomu podléháme), „vyrábějí“ miliony chronicky nemocných, kteří neustále zatěžují celé zdravotnictví a nikdy se trvale neuzdraví. Přitom je prokázáno, že 80 % všech nemocí má za příčinu nesprávná výživa, trvalý stres a honba za pozlátky, bez nichž bychom nebyli „cool“. Nová normalita je i ztráta pocitu bezpečí v ulicích. Žádný rodič si už není jistý, že může klidně pustit dcerku samotnou do houslí či na trénink basketu. Nemůžeme si být jistí, zda nevybuchne bomba v metru či do davu nevrazí auto. Nemůžeme si být jisti, zdali naše děti nepotká kyberšikana, závislost na telefonech či na PC hrách. Zda je „potká“ závislost na drogách, či jen na alkoholu a cigaretách. Nemůžeme si být jistí, že nebude globální válka, když mnoho státníků jsou psychopaté a vytvářejí stále vyšší a vyšší napětí. Řinčí cly a zbraněmi a plebejci to zřejmě odnesou. Mnoho lidí v Evropě si v minulosti koupilo nějaký pozemek, byt nebo domek, aby jej mohli na stáří prodat a přilepšit si. Tam, kde jsou v Evropě migranti, rapidně klesly ceny pozemků, domů a bytů. Víte, že už před třiceti lety byl v USA prováděn průzkum, jak na bílou populaci v bohatých předměstích působilo přistěhování se Afroameričanů? Stačilo, aby se přistěhovalo pět procent tmavých (z celkového počtu), a bílí začali prodávat své domy a stěhovat se pryč. Vadilo jim hlučné chování mladých, jejich pof lakování po ulici, zvýšený výskyt drog, drobné krádeže a celkový pocit nejistoty. Mění se životní styl mas. Mladí se berou o deset let později, chtějí cestovat a užít si. Majetek přestává být nejvyšší životní metou a pro mileniály a generaci Z jsou důležitější zážitky než vlastnictví. Čím dál více věci sdílejí. Práce se už nehledá na deset let, ale maximálně na tři roky. Hodnoty jejich rodičů jsou pro ně velmi relativní a technologie mají v jejich životě velmi významné místo. Většinou svou identitu a hodnotu odvozují od počtu lajků na Facebooku. Vše se mění, relativizuje, a to čím dále tím rychleji. Události nabírají rychlý spád a už nikdy tomu nebude jinak. V ekonomice přestávají platit klasické poučky a cykly, vše se mění. Trvale a neměnně. Podle P. Kotlera se dnešní ekonomika stává zásadně odlišnou. Můžeme očekávat další velké šoky na makroekonomické i mikroekonomické úrovni (viz tabulka). Vedle každodenních problémů s konkurencí a běžných hospodářských cyklů se tak vedoucí představitelé firem musí naučit rozpoznávat zvýšený počet složitých ohrožujících aspektů narušujících jejich podnikatelské plány. Zvýšená turbulentnost je stavem nové normality, který vyžaduje od představitelů vlád a firem, aby mu lépe rozuměli, plně jej akceptovali a nalezli nové přístupy a strategie, jak se s ním vypořádat, pokud chtějí v příštích letech dosáhnout úspěchu.
