Život člověka je bytostně spojen
s materiály i materiálovou problematikou,
aniž by si to vždy uvědomoval.
S různými druhy materiálů se lidé
setkávají nepřetržitě, vyjadřují se
k nim a vnímají je svými smysly.
Diskuse se vedou nejen o tom, zda
daný výrobek je z materiálu s dobrými
nebo špatnými užitnými vlastnostmi
a jakou má životnost, ale také o tom,
jakou má hmotnost, jaký má estetický
vzhled, jaká je jeho hlučnost při provozu,
zda se projevuje statická elektřina
apod. Prof. Ing. J. Steidl, CSc.
z Ústavu materiálového inženýrství
Fakulty strojní ČVUT a mezinárodně
uznávaný odborník použil v jedné svojí
zahraniční přednášce pojem „filozofie
materiálu“ a setkal se poté s řadou
podnětných souhlasných ohlasů. Ano,
materiálem vše začíná. K volbě optimálního
výrobního materiálu je potřeba
přistupovat komplexně - z hlediska
funkce, fyzikálních a chemických
vlastností a technologie zpracování;
zahrnout je nutno aplikační, ekonomická
a ekologická hlediska.
K základnímu rozhodnutí o tom,
zda nejvhodnějším materiálem pro
zamýšlený projekt-konstruovaný produkt,
výrobní linku-bude ocel, lehká
slitina, plast, kompozit, keramika
apod., je zapotřebí dostatek relevantních
informací a podkladů. Proto lze
jen přivítat vydávání dalších tištěných
titulů věnovaných této problematice,
mezi které aktuálně patří nejnovější
dílo vedoucího Ústavu kovového
materiálu a korozního inženýrství
VŠCHT Praha doc. dr. Ing. Dalibora
Vojtěcha „Materiály a jejich mezní
stavy“ (VŠCHT, Praha 2010, 1. vyd.,
200 str.).
Publikace se širokým materiálovým
záběrem je rozdělena na dvě
hlavní části. První část popisuje
základní skupiny materiálů - materiály
kovové, anorganické nekovové,
polymerní a kompozitní. Z kovových
materiálů jsou charakterizovány
zejména slitiny železa - oceli a litiny
- a také významné neželezné kovy.
Z anorganických nekovových materiálů
je důraz kladen na skla, keramiku,
anorganická pojiva, polovodiče
a materiály na bázi uhlíku. U všech
skupin materiálů je popsána jejich
struktura a jsou porovnány mechanické
a fyzikální vlastnosti; kromě
toho je popsána jejich průmyslová
výroba, zpracování a použití.
Druhá část příručky je věnována
různým typům poškozování
(degradačním procesům) materiálů,
ke kterým může docházet
a reálně dochází během jejich
používání. Popsány jsou trvalá
deformace, lomy, únava, opotřebení,
tečení, koroze, chemický
rozklad, poškození náhlými změnami
teplot a poškození zářením.
U každého typu poškození jsou
rozebírány jeho příčiny a mechanismus,
zmíněna jsou rovněž
opatření, chránící materiály před
těmito negativními vlivy v konstrukcích,
zařízeních a systémech.
Při zpracování celého textu byl
zvolen multidisciplinární přístup,
který shromažďuje poznatky mnoha
oborů (chemie, fyzika, mechanika,
optika, krystalografie, mineralogie
aj.).
Kniha je určena nejen jako učebnice
pro materiálově orientované
studijní programy na technických
vysokých školách, ale využijí ji
také pracovníci ve výzkumných
a vývojových útvarech, konstruktéři,
technologové a všichni další
odborníci k rozšíření a prohloubení
svých znalostí kovových i nekovových
materiálů. /tes/
