Naše ekonomika poslední dva roky
dynamicky roste a o její dobré výsledky
se nemalou měrou zasloužil export. Ani
zapřisáhlí odpůrci současné vládní koalice
se neodváží zpochybnit fakt, že reálný
vývoz zboží a služeb se stal tahounem a je
těsně spjat (v řadě aspektů dokonce generuje)
růst konkurenceschopnosti domácích
firem, rozvoj produktivity práce a nikoliv
naposledy zrychlení inovačních procesů.
Hrst lakonických tezí jakoby vystřižená
pro nadcházející lité volební boje. Současná
vládní koalice k nim nemusí přidat snad ani
písmenko a po vítězství lačná opozice nedisponuje
žádným kontraargumentem, jenž by
zásadně zpochybnil poslední statistické ukazatele
a bilance.
A přesto: v tomtéž období českého hospodářského
boomu se na pracovních stolech
MPO ČR zrodila Exportní strategie
ČR pro období 2006-2010. Už po prvních
řádcích je i laikovi zvenčí jasné - její autoři
si plně uvědomují, že současná žírná
leta a etapa hojného přílivu zahraničních
investic do ČR se dříve či později naplní.
A také: jen s verbálními apely vyrábět
a exportovat produkty s vyšší přidanou
hodnotou nelze. Ani na vyspělých trzích
Eurozóny, ani v relativně méně náročném
rozvojovém světě. Za slovy musí
následovat skutky. A to ještě (úmyslně)
nepadla zmínka o dlouhodobém Damoklově
meči naší ekonomiky: o vysoké
spotřebě stále dražších surovin a primárních
energetických zdrojů a jejich leckdy
strategicky náročném importu.
Problém udržení vysokých temp exportu
zboží a služeb by bylo možné odbýt zjednodušujícím
ladovsko-baťovským obrázkem
přemýšlivého hospodáře, jenž se od nepaměti
netěší pouze ze včerejšího či dnešního
blahobytu, ale s předstihem uvažuje o zítřku.
Vztaženo na současný český výrobní
i obchodní management: jeho snaha udržet
současná vysoká tempa exportu je očividná.
Je na tom bytostně zainteresován. Řada
úkolů spjatých s další optimalizací výkonů
a s uplatněním domácí výzkumné, výrobní
i odbytové báze leží v rozhodující míře
na něm. Má-li být český exportní potenciál
zachován i napříště, pak nelze výlučně spoléhat
jen na jeho síly. Každá proexportní strategie
má smysl, pokud bude nejenom koncepčně
rozpracována, ale především podepřena
exaktními nástroji a činy. V opačném
případě nezíská podporu svých adresátů
a zakrátko bude mít hodnotu leda
zažloutlého novinového papíru.
Od státních orgánů působících ve
sféře výrobních a komerčních vztahů
podniková a obchodní řídicí
sféra vyžaduje především srozumitelnou
formulaci a důslednou
obhajobu dominantních
obchodních zájmů ČR. Zvláště
v rámci EU, kam v roce 2004
směřovalo 85,9 % všeho zboží,
jež překročilo české hranice po
silnici, železnici, vodě či vzduchem.
Stanovit prioritní zájmová
teritoria a kritéria pro obchodní
expanzi českých firem. A po vzoru
jiných vyspělých států EU razantně
zkvalitnit služby státních orgánů při
podpoře podnikatelských aktivit českých
subjektů v zahraničí.
Samozřejmě: mnozí manažeři a z různých
(nezřídka i osobních) příčin vyzvou stát,
bankovní či pojišťovenskou sféru hlavně
k ochranářské podpoře svých firem. Objeví
se tradiční apely k lepší dostupnosti pohotově
využitelných finančních zdrojů, ke „změkčení“
koruny a v období přechodu k EURO
i o co nejměkčí polštář pro podnikovou sféru.
Nemálo bossů bude požadovat další zkvalitnění
investičního pojištění a zabezpečení
investic. Nemálo kritiky se patrně snese i na
zbytečnou byrokratičnost a zdlouhavost při
jednáních s úřednickým aparátem.
Instrumentárium konkrétních služeb ministerstev,
jichž bude podnikový a obchodní
management využívat, není všemocné, ani
rozsáhlé: poradenství, asistence, oborové
analýzy vybraných odbytišť, dotované programy
na propagaci státu a českých firem,
marketingová pomoc na významných veletrzích
a oborových výstavách, zákaznická
centra pro české podnikatelské subjekty atd.
Pokud se ale všechny zainteresované subjekty
naučí s těmito nástroji umně a účinně operovat,
může to být jen ku prospěchu věci.
Vstřícný a nezřídka bolestivý krok pro
zachování vysokých temp českého exportu
bude muset učinit podniková sféra. Jen
vzpomeňme, jak leckdy ještě ztuha a neochotně
reaguje na objektivní výzvy ministerských
činitelů překonat úzkoprsost svých
individualistických projektů a na konkrétních
odbytištích pohotověji zakládat účinnější
a efektivnější aliance. České subjekty
začínají s většími akvizicemi v cizině. Ony,
samy i příslušné finanční a pojistné instituce
budou muset zkoncipovat další, modernější
instrumenty. Někteří (a nejenom začínající)
exportéři si však musí nejdříve plně osvojit
a využívat již existující systémy podpory přímých
investic a akvizic v zahraničí.
Těžký oříšek k rozlousknutí bude představovat
rovněž nechuť části diplomatické
služby jakkoliv se „snížit ke komercionalizaci
svého poslání“. Trpké zkušenosti
nejednoho českého manažéra nebo novináře
na nejednom teritoriu by v této souvislosti
vydaly na nejeden peprný komentář.
Přitom: kdo jiný, než draze placené zastupitelské
úřady se musí stát prvními prezentačními
a lobbistickými tribunami české
ekonomiky a obchodu v zahraničí? Všem
zatvrzelým zastáncům tzv. čisté diplomacie
by nepochybně slušela krátkodobá stáž na
leckteré ambasádě či specializované exportní
agentuře z členských zemí EU v Praze…
Finanční kalkulace proexportních ambic
MPO ČR na II. polovinu této dekády je
výmluvná: zvýšení hodnoty českého exportu
zboží na obyvatele v cílovém roce 2010 na
10 400 USD, a totéž v branži služeb na 1140
USD. Ruku v ruce s tím by mělo dojít i na
zvýšení komfortu obsluhy klientů, na úspory
času, růst kvality a efektivity služeb státu
(operuje se dokonce s pojmem manažerský
způsob řízení) a logicky – na posílení značky
České republiky ve světě. V podmínkách
tržní ekonomiky, kdy se stát zřekl monopolu
na zahraniční obchod a aspiruje na roli aktivního
pomocníka výrobní a obchodní sféry
při jejich ekonomické expanzi do ciziny, to
není málo. Teprve čas a konkrétní skutky
všech účastníků mnohastrukturálního procesu
exportu zboží a služeb ukáží, zda jsme po
vzoru jiných vyspělých ekonomik nastoupili
na trajektorii koncepčně pojatého a manažersky
realizovaného vývozu, anebo šlo jen
o předvolební plácnutí do vody.
V zájmu ekonomické prosperity této země,
každé exportující firmy a nás, občanů – doufejme
v prosazení první premisy. /bs/
