Linec je se svými 180 500 obyvateli hlavním městem spolkové země Horní Rakousy. Rozprostírá se na Dunaji, a pyšní se, že je největším rakouským přístavem. Díky mnoha památkám je mimořádně přitažlivý pro turisty a vskutku milým zážitkem je rovněž jízda historickou horskou dráhou. Když se před více než 100 lety veřejnosti představil projekt stavby železniční trati, vedoucí na kopec Pöstlingberg, byl nejeden odborník k této myšlence skeptický. Přesto již od roku 1898 funguje nejstrmější adhezní dráha Evropy, zapsaná dokonce v Guinessově knize rekordů. Konkuruje ji snad jenom lisabonská tramvajová trať. Soupravy vyjíždějí z hlavního náměstí v Linci (Hauptplatz) přes nádraží v městské části Urfahr, aby svou cestu ukončily na vrcholu hory Pöstlingberg. V květnu 2009, u příležitosti 111. narozenin Pöstlingbergské dráhy, byla tato oblíbená turistická atrakce po náročné rekonstrukci opět uvedena do provozu. Novinkou je, že do tramvaje nyní mohou cestující nastoupit již na lineckém hlavním nádraží v samém centru hornorakouské metropole, a poté opravdu pohodlně podniknout výlet na turisticky oblíbený kopec, který je dominantou města. V oblasti Pöstlingbergu, tj. mezi původní stanicí v údolí a stanicí na vrcholu, zůstalo vedení dráhy beze změn. Pouze v části Spazenhofstraße/Berggasse přibyla jedna zastávka. HORSKÁ DRÁHA JE SOUČÁSTÍ MĚSTSKÉ TRAMVAJOVÉ SÍTĚ Přes 100 let okouzluje pöstlingbergská horská železnice svou ojedinělou drážní linií návštěvníky z celého světa. Tato linecká kuriozita je nejstrmější adhezní dráhou světa s max. stoupáním 11,6 %. Pohodlné cestování zaručí nízkopodlažní technika, instalovaná v nových vozech. V horní stanici si pak mohou návštěvníci vychutnat jedinečný pohled na Linec. Celkovou délku pöstlingbergské horské železnice o 4,14 km s převýšením čítajícím 255 metrů překoná horská tramvaj zhruba za 20 minut. Rozchod kolejí byl v rámci rekonstrukce trati zredukován z 1000 mm na 900 mm. To umožnilo bezproblémové zařazení této železnice do systému městské tramvajové sítě a prodloužení její dráhy až na hlavní náměstí. Konečná stanice na hoře je umístěna v bývalém městském opevnění, respektive v jeho baště. Průměrná rychlost tramvajové soupravy je 12 km//h. Na trati nechybí hluboké zářezy ani vysoké náspy. Celkový požitek z jízdy pak umocňují historické dvounápravové vozy, které jsou zde provozovány běžně. V letním období se zde nabízí možnost svézt se otevřenými vozy a vychutnat si tak cestu ještě víc. PŮVODNÍ VZHLED SE PRAKTICKY NEZMĚNIL Dráha sice byla otevřena už v roce 1898, ale mnoho se tu od té doby nezměnilo. Původní vzhled si zachovala dolní i horní hrázděná stanice. Na trati je 7 zastávek se třemi výhybnami; dnes se však používá pouze jedna. Tramvaje se tedy potkávají zhruba v polovině úseku. Za pozornost stojí technicky ojedinělá konstrukce výhybek, které se přestavují i včetně srdcovek. Poloměr oblouků výhybek je velmi malý. Často se stává, že zájem cestujících o svezení na nostalgické tramvajové trati překročí kapacitní možnosti jednoho vozu a na jeden spoj jsou tak vypraveny dva vozy, které jedou nezávisle za sebou. Velkým lákadlem jsou vozy, které umožňují přepravu jízdních kol. Na obou čelech vozů jsou totiž držáky pro jízdní kola. /čej/,
