Vysokonapěťový a stejnosměrný
proud (zkráceně HGÜ). Vysoko
ze stropu visí v halách přístroje
a kabely. Na začátku trasy, odkud
je energie odesílána, se sinusovitý
střídavý proud mění na stejnosměrný.
Přijímací stanice na druhé
straně jej znovu změní na střídavý
proud. Technicky nehraje
roli, zda proud teče z kontinentu
do Anglie nebo opačně. Směr toku
lze pomocí řídicího softwaru
otočit jediným kliknutím počítačové
myši. Jen, co se změní polarita,
okamžitě teče proud druhým
směrem.
V kontrolní místnosti se setkali
odborníci z firem BritNed, Tennet
a Siemens. Všichni vkládají velké
naděje do techniky HGÜ. Siemens
již dodal zařízení do Činy, aby bylo
možné transportovat proud z velkých
vodních elektráren na západě
země do tisíce kilometrů vzdálených
velkých měst. Některá HGÜ
vedení fungují s napětím 800 kV.
Mohou přenášet výkony až 6 jaderných
elektráren. Pro rok 2014 se
plánuje dokonce vedení o 1100 kV.
JAK SE ODPOJIT?
Jsou to dobrodružné dimenze. Zejména,
když se vezme v úvahu, že
takové vedení nelze v případě nouze
jednoduše odpojit. HGÜ nemá dosud
vypínače. Střídavý proud lze za několik
málo sekund oddělit od sítě, když
sinusovité napětí přijme nulovou hodnotu.
S vypínači velkými jako statný
muž lze přerušit i vysokonapěťové vedení.
Nouzové vypínače pro extrémně
vysoký stejnosměrný proud jsou naproti
tomu teprve ve vývoji. Budou prý
velké jako rodinný domek. Kdo chce
dnes rychle vypnout Brit-Ned-kabel,
byl by odkázán na TNT trhavinu.
Na vypnutí nikdo nemyslí. Startuje
test zatížení Brit-Ned-kabelu. Velký
okamžik pro odborníky firmy Tennet,
nizozemského provozovatele sítě.
V v roce 2010 převzal od koncernu
E.ON magistrálu velmi vysokého napětí
sahající od dánsko-německých
hranic až po Alpy.
PŘENOSY NA VELKE
VZDALENOSTI
Kabel je v provozu. Do Anglie se
odesílá 250 MW. V hale se ozývá
tiché bzučení. Venku se tiše hlásí
chladicí dmychadla transformátorů.
Vše probíhá bez vzrušení. Pro provozovatele
sítí a dodavatele proudu
je však tento den významný. Až se
v Maasvlakte rozbzučí všechny trafostanice,
v případě potřeby bude
možné importovat britský větrný
proud na kontinent. Příklad: ráno,
když je Velká Británie ještě ponořena
do spánku, ale v kontinentální
Evropě se už vaří káva a továrny
zahajují provoz. Nebo obráceně;
když bude v Anglii bezvětří, zatímco
severním Německem prochází
větrná smršť.
A co když obě strany souběžně
vyrábějí nadbytek proudu? Pak je
zapotřebí zásobník, který se za větrných
podmínek naplní a při bezvětří
se z něj energie může odčerpat. Evropská
superbaterie. Inženýři zabývající
se elektrickými sítěmi již mají
nápad: Norsko!
Norsko využívá k výrobě elektřiny
takřka ve velkém rozsahu vodní elektrárny.
A protože většinou pracují jako
přečerpávací, tento skandinávský
stát nabízí jednu ze vzácných možností:
nepřímé ukládání elektrické
energie. Když je v síti přebytek proudu,
přečerpá se voda do výše položených
nádrží. Když spotřeba roste, lze
vodu pustit do údolí, kde pohání turbínu.
Norsko jako baterie Evropy je
důležitou částí vize supergrid. Baterii
je ale nutno ještě připojit.
Tennet provozuje vysokonapěťové
vedení NorNed mezi nizozemským
Eemshavenem a norskou Fedou.
S 580 km se jedná o nejdelší podvodní
kabel HGÜ světa. Spojuje
nizozemské, francouzské a německé
spotřebitele proudu s norskými
přečerpávacími elektrárnami. Pro
plánovaný růst ekologického proudu
zatím kapacita nestačí. Nyní mají
být se Skandinávií spojeny Skotsko,
Irsko a Wales. Tennet plánuje navíc
v roce 2014 propojit také Německo
s Norskem, a to prostřednictvím
570kilometrového podvodního kabelu
z Butjadingenu na německém
pobřeží Severního moře do Flekkefjordu.
(eb)
Zdroj: Welt online
