Firmám by se měla v příštích týdnech konečně otevřít možnost získat přístup ke státní podpoře v testování zaměstnanců na přítomnost viru SARS-CoV-2. Některé podniky už sice své pracovníky testují, náklady ale platí z vlastních prostředků. Teprve nyní se mohou zapojit do plošného testování, které funguje od prosince a je hrazené ze zdravotního pojištění. Podniky, které se chtějí zapojit do systému plošného testování, musejí splnit několik podmínek, z nichž některé kladou na zaměstnavatele i poměrně vysoké nároky. Například podmínku zajištění odběrového místa přímo ve firmě. Můžeme však ještě doufat, že konečná podoba podmínek ještě dozná změn a nebude příliš restriktivní.
Zlatý standard Zvládnutí pandemie SARS- -CoV-2 bezprostředně souvisí se schopností sledovat šíření viru. U nového koronaviru je to o to složitější, že velká část infikovaných (cca 30 až 50 %) nemá žádné, nebo jen velmi, velmi slabé příznaky. „Tahounem“ informovanosti ohledně šíření nákazy je dnes již známý test PCR. To je zkratka anglického polymerase chain reaction, tedy polymerázové řetězové reakce. Jde o objev, který zásadně ovlivnil vědu i medicínu. „Využití metody PCR je nespočet“ a „metoda přinese revoluční změnu v biologii“, psalo se například v tiskovém prohlášení komise pro udílení Nobelových cen v roce 1993. PCR metodika je úžasná v tom, jak spolehlivě dokáže najít „genetickou jehlu v kupce sena“. Jinak řečeno, může najít stopy přítomnosti genetického materiálu, třeba vir či bakterii, prakticky všude a s velmi vysokou citlivostí. Jak? Můžete si ji představit jako „kouzlo“, které jehlu namnoží tolikrát, že ji už nelze přehlédnout. Zkoumaný vzorek se potřeba nejprve upravit a vyčistit. Pak ho vložit do prostředí, ve kterém jsou předem připraveny malé „dílky“ navržené tak, aby si sedly na „jehlu“, tedy kousek genetického materiálu, jenž hledáte. V případě testu na SARS-CoV-2 se hledají např. malé, charakteristické kousky genetického „návodu“ na vytvoření hrotu, který virus používá ke vstupu do buňky. Výsledky dobře prováděných PCR testů mají velmi blízko ke stoprocentní spolehlivosti. Málokdy přehlédnou přítomnost viru v těle a jen zřídkakdy vyhlásí falešný poplach. Dobré PCR testy mají vysokou specificitu a senzitivitu. Antigenní testy, které se budou používat v podnikovém testování, jsou v obou těchto ukazatelích výrazně horší, nikoliv však špatné.
Z toho, co je po ruce Z hlediska praktického využití je hlavním rozdílem obou skupin testů, že při antigenním testu se hledaná látka ve vzorku nenamnoží. Test měří jen to, co v daném výtěru je. Odpadá tak práce v laboratoři a tak může být test podstatně levnější, a především o hodně rychlejší. Antigen je označení pro jakoukoliv látku, která vzbudí reakci našeho imunitního systému. V případě viru či bakterie je to nějaká část patogenu, třeba kousek jeho bílkoviny, která probudí naši obranu. Výraz antigen vznikl z anglického antibody generator, tedy „to, co vede ke vzniku protilátek“. Antigenní testy na SARS-CoV-2 obvykle zjišťují dvě vybrané, poněkud odlišné bílkoviny pro virus charakteristické. Osvědčují se hlavně látky z charakteristického „hrotu“, který virus využívá při zachytávání a průniku do buněk. Pokud se je podaří ve vzorku najít, dojde k chemické reakci, jejíž důsledky lze změřit či vidět (někdy vznikne světlo, některé vytvářejí elektrický proud…). Najít vhodné znaky pro identifikaci viru není jednoduché. Snadno se může stát, že podobné rysy bude mít nějaký jiný virus (třeba jiný koronavirus, který způsobuje běžnou rýmu) a test bude indikovat chybné výsledky.
Když je citlivosti moc I přes značný pokrok dosažený v posledních měsících jsou a prakticky vždy budou antigenní testy méně citlivé než testy PCR. Ty se obvykle provádějí v cyklech, přičemž v každém cyklu se má množství původně hledané látky zdvojnásobit. V praxi sice průběh nebývá úplně ideální, přesto rozdíl může být značný. Pokud cyklů uděláme například 30, původní množství hledané látky by se v ideálním případě mělo zvýšit více než miliardkrát. A pokud byste udělali třeba 39 cyklů (proč zrovna tolik, vysvětlíme dále), z jediné virové částice byste jich ve vzorku mohli mít 550 miliard. PCR je co do citlivosti prostě nepřekonatelný. Taková přesnost ovšem nemusí být vždy ideální. Může být dokonce i problematická, protře dokáže zachytit i osoby, které už se virů de facto zbavily, v těle jim koluje jen jeho zanedbatelné množství, nebo dokonce se jim v krvi vyskytují už jen zbytky genetického materiálu virů, se kterými si imunitní systém již poradil. (To se stalo například v průběhu jara u stovek jihokorejských pacientů.) Stát se to může i u nás. V ČR (a nejen zde) se na počet cyklů provedených v rámci testu — tzv. hodnotu Ct (cycle threshold) — hledí jen do určité míry. Státní zdravotní ústav doporučil po kontrole laboratoří, aby se pozitivní výsledky s Ct 39 a více nepovažovaly za pozitivní, ale neprůkazné. Velmi zjednodušeně řečeno, takový test je až příliš citlivý a může „šum“ vydávat za pozitivní signál. Například odborníci ze Zdravotního ústavu v Ostravě dospěli dokonce k závěru, že v jejich testech v sobě nejspíše nenesou žádný virus, který by se mohl nadále replikovat a někoho nakazit (tj. takový vzorek neobsahuje tzv. viabilní, tedy životaschopný virus), ani pacienti s Ct vyšším než 30. Přesto však musí laboratoře hlásit jako pozitivní i pacienty s pozitivním výsledkem při vysokém Ct. Výsledky z jedné laboratoře totiž nelze automaticky přenášet na testy prováděné v jiných laboratořích. Nelze říci, že Ct kolem 30 vždy znamená, že daný člověk už nemůže být infekční. Navíc je také možné, že infekci se díky vysoké citlivosti podaří zachytit na samém začátku, kdy se virus v těle teprve začíná replikovat. Pro pochopení průběhu virové infekce je důležité si uvědomit, že má exponenciální povahu. Nákaza se v těle stejně jako ve společnosti šíří geometrickou řadou. Skutečné rozdíly v množství viru v těle, a tedy i infekčnost, jsou u testů s různými hodnotami mnohem vyšší, než by pohled na samotnou hodnotu napověděl.
Opak nemusí být problémem Dobře provedené PCR testy mají takovou citlivost, že těžko mohou nakažené přehlédnout. Zároveň však označí za pozitivního i toho, kdo už nebude infekci přenášet dále. Antigenní testy jsou na tom spíše opačně. Jednoduše řečeno, dobré antigenní testy zachytí ty, kteří mají v těle viru hodně, a podstatně méně často označí pacienty, kteří už nejsou infekční. Přesně to dokládá mimo jiné například loňská studie Zdravotního ústavu v Ostravě, který pro ministerstvo zdravotnictví ověřoval vlastnosti úřadem vybraných pěti antigenních testů. Zkouška ověřovala, zda je ve vzorcích replikace schopný virus. Pro běžnou praxi je takový test příliš pracný, časově náročný a drahý, ale pro ověření vlastnosti antigenních testů je to velmi dobrá pomůcka. Ukázalo se, že kvalitní antigenní testy mohou spolehlivě odhalit téměř všechny, kdo mají v těle virus schopný nakazit buňky v kultuře. Testy sice nezachytí úplně každého nakaženého, ale méně často pošlou do karantény někoho, kdo už nikoho nenakazí. Nejde o dokonalý prostředek, ale vzhledem k rychlosti a nízké ceně testů jde o efektivní prostředek, jak rychle najít nakažené, kteří mají největší potenciál nemoc šířit. Časté opakování testu by navíc mělo vést i k poměrně včasnému záchytu těch nakažených, kteří předchozím testem ještě prošli, ale už v sobě měli virus s potenciálem se dále množit.
Falešná obvinění Samozřejmě, žádný test není stoprocentně spolehlivý, i antigenní test může ukázat na někoho, kdo virus ve skutečnosti v těle nemá. Velký problém je zajistit, aby test nereagoval na přítomnost některého z běžných koronavirů, které způsobují prakticky jen mírné nachlazení. U dobrých antigenních testů není takový výsledek příliš častý. Znovu si to můžeme ilustrovat na výsledcích ze Zdravotního ústavu v Ostravě. Většina z testů si vedla velmi dobře a vyhlašovala „falešných poplach“ jen výjimečně. Téměř všechny v méně než 5 % případů, některé byly v tomto ohledu naprosto přesné. Odhalen byl ale i test, který se trefoval s jen o něco vyšší než 50% přesností. Takový je pro testování nejen v podnicích zcela bezcenný. Oponenti antigenním testům vytýkají, že pro nízkou citlivost nemusejí zachytit ty infikované, kteří mohou být pro své okolí infekční už několik hodin či desítek hodin po testu. Zastánci těchto testů poukazují na nižší cenu (mezi 100 a 200 Kč) a tedy i možnost častějšího testování, a také na rychlost, která umožní odhalit infikovaného přímo na místě. V případě použití PCR testů by výsledky byly nejdříve po několika hodinách, spíše až druhý den. Uvidíme, co ukážou pilotní programy, ale rozhodně bude záležet na konkrétních okolnostech a typu použitého testu. /jj/
