Při vyslovení jména New York nás může napadnout leccos – filmy Woodyho Allena, jablko, mrakodrapy, ale také jedna z nejpozoruhodnějších kaváren světa. Je v Budapešti a letos slavila úctyhodných 120 let od svého založení. Patří ke stovce nejslavnějších na světě a pro rok 2013 byla vyhlášena dokonce za vůbec nejkrásnější. V roce 1892 se v centru metropole Maďarska otevíral palác postavený v eklektickém stylu pojmenovaný New York, v přízemí s kavárnou stejného jména. Ta se hned od začátku stala doslova legendárním místem, kam kromě běžných návštěvníků přicházeli umělci nejrůznějších oborů, své stálé stoly tu měli spisovatelé, novináři, výtvarníci, kritici, později filmaři. Denně se tu scházela veselá společnost typická pro toto město, svůj New York milovala, po jednom z bujarých večírků se klíč od kavárny házel do Dunaje, prý aby byla pořád otevřená. Budova se původně stavěla pro americkou pojišťovnu New York Life Insurance Company a dík výjimečnému materiálu i pompéznosti je někdy srovnávána s palácem krále Ludvíka II. Bavorského. V interiéru se snoubí několik stylů – italská renesance, poněkud přehnaná eklektika, ale i ultramoderní nábytek. Zrak přitáhnou bronzové sochy, benátské lustry, fontána, nádherné fresky, zlacené sloupy. Za druhé světové války dostal palác několik zásahů, rychle jej však opravili, jen název už měl jiný – Hungaria. Sídlilo v něm také několik redakcí největších maďarských listů, cestovní kancelář IBUS, obdoba našeho Čedoku a další instituce. A v kavárně to stále žilo. Bohužel celý ten objekt začal pomalu chátrat, postupně se stával poněkud omšelým, peníze na obnovu se nenašly a zub času hlodal bez ustání. Své historické jméno dostaly palác i kavárna zpátky v roce 1990, kdy je koupila italská společnost Boscolo, aby je v zápětí zavřela, rekonstruovala a v plné kráse otevřela v roce 2001. A opět se tu schází společenská smetánka jako za starých časů, kdy sem zavítala třeba Josephine Bakerová, ale i Maurice Ravel, Johann Strauss, Enrico Toscanini či Thomas Mann a mnoho a mnoho dalších slavných osobností. Interiér je doslova okouzlil, navíc k příjemnému zážitku musíme připočítat skvělé kulinářské výtvory, jak už je ti Maďaři umí připravit. Zákusky vypadají jakoby je zrovna přivezli ze světové cukrářské výstavy a Sachrův dort je prý lepší než ve Vídni. Pravda, vrcholem všeho je káva, její příprava je hotovým rituálem. Pro zajímavost: tato budapešťská rarita má svou pobočku i v Praze, v krásném paláci Boscolo na Senovážném náměstí. A rovněž tady, tak jako v Budapešti, na vás zapůsobí genius loci rakousko- -uherského mocnářství. Je to milé, je to příjemné. /egy/
