Od začátku pandemie viru SARS-CoV-2 se do popředí zájmu výzkumníků dostala celá řada otázek, které předtím stály minimálně v pozadí vědeckého zájmu. Jednou z nich je využití UV světla v boji proti tomuto viru a virům i dalším patogenům obecně. Může se vám to zdát jako obnošená vesta a do značné míry budete mít pravdu: to, že UV světlo má sterilizační účinky, je dobře známo už zhruba od 80. let 19. století. Přesto je v této oblasti stále ještě co zkoumat a objevovat.
UVC – účinné, ale nebezpečné řešení Lampy emitující ultrafialové záření ve spektru C (UVC) se používají ke sterilizaci vzduchu, kapalin a povrchu předmětů v celé řadě provozů a míst, například ve zdravotnictví a potravinářství. Obvykle emitují záření s vlnovou délkou kolem 250 nm, které dokáže spolehlivě ničit nechráněné viry a při dostatečné expozici i bakterie. Záření této délky dokáže účinně pronikat do těchto malých buněčných organismů a poškozovat jejich genetický materiál, tedy DNA či RNA (například u SARS-CoV-2 a dalších koronavirů). Byť je světlo vlnových délek 250 nm pro nás neviditelné, má tu nepříjemnou vlastnost, že dokáže proniknout lidskou kůží, a je tedy nebezpečné i pro člověka. Expozice UV světlem je prakticky po celém světě regulována, proto se tyto prostředky nesmějí používat v prostorech, ve kterých se pohybují lidé (ani zvířata, takže se tyto zářiče nemohou používat ani v živočišné výrobě). Riziko, které toto záření představuje pro člověka, zásadně omezuje možnosti jeho využití ve veřejném prostředí během provozní doby a nutí k používání potenciálně nebezpečných a nepohodlných řešení na bázi chemikálií. Již delší dobu se ovšem ví, že by mohl existovat relativně jednoduchý způsob, jak problém obejít.
Kratší vlnová délka je slibnou cestou Stačí o něco snížit vlnovou délku používaného UV záření, a jeho vlny pak nedokážou procházet svrchní vrstvou lidské kůže. Chráněny jsou i oči, záření totiž nepronikne ani svrchní vrstvou buněk na očních bulvách a k světločivným buňkám se tak vůbec nedostane. Posun přitom nemusí být veliký. Například vědci z japonské Hirošimské univerzity publikovali výsledky svých měření účinnosti UVC záření s vlnovou délkou 222 nm. Další týmy, například z USA, ukázaly, že obdobné výsledky vykazuje použití záření ve spektru mezi 220—230 nm. Nápad má dobrý teoretický základ, a jak vidno, přibývá i experimentální údajů o jeho neškodnosti. Stále však chybějí přesvědčivé studie, které by dokládaly účinnost postupu v běžných podmínkách. Takový pokus je totiž problematické navrhnout a realizovat. Nepochybně mu musí předcházet studie možných škodlivých účinků na zvířecích modelech. Ty už se v současné době provádějí.
Pandemie může i prospět Dalším limitujícím faktorem technologie jsou samotné zdroje záření zmíněných vlnových délek. V současnosti je jejich dostupnost na trhu ještě dosti omezená. Pokud jsou k dispozici, jedná se téměř výhradně o plynové výbojky, na které jinak zákazníci i výrobci z pochopitelných důvodů zanevřeli. Velkou změnou by měl být postupný nástup LED lamp schopných emitovat tyto vlnové délky, ty ovšem zatím k dispozici nejsou. Obecně totiž platí, že LED zdroje lépe generují záření delších vlnových délek. Ostatně proto dlouho nebyly k dispozici vyhovující LED zdroje modrého světla. Posun dále „dolů“, do UV oblasti, byl technologicky obtížný, vývojáři a výrobci navíc neměli motivaci, aby se do takového podniku pouštěli. A právě v tomto ohledu může současná pandemie přispět ke změně směrem k lepšímu. Především v případě virů (méně již bakterií) je totiž, alespoň podle pokusů, UVC světlo skutečně velmi účinným prostředkem proti vzdušnému přenosu. Viry (a to nejen koronaviry, ale např. i viry chřipkové) zabíjí už při krátké expozici a malé intenzitě. Bakterie jsou bohužel výrazně odolnější. Ochrana samozřejmě není dokonalá. UV světlo nedokáže proniknout do velkých kapének, které vydechujeme, velmi účinně však zabíjí nechráněné viry, případně viry v malých kapénkách, které jsou z hlediska šíření viru nebezpečnější. Větší kapénky rychle klesají k zemi, a příliš se tedy nešíří, ty menší zůstávají ve vzduchu delší dobu a mohou tak putovat na větší vzdálenosti. UVC záření nás tedy nejspíše nedokáže ochránit před dotěry, kteří ze vzdálenosti několika mála desítek centimetrů prskají druhým do obličeje. Jinak by ale mohlo představovat účinnou ochranu v rizikových prostorách typů zdravotnických zařízení či například domovů pro seniory i dlouho poté, co pandemie SARS-CoV-2 pomine./jj/
