Nevěřme v koně

Vilém II. Pruský prohlásil na počátku minulého století ke vzmáhajícímu se automobilovému průmyslu: „Věřím v koně, automobil s námi, zdá se, nepobude dlouho.“ S jistou ironií mají tento bonmot vystaven ve Stuttgartu, městě Mercedesu a Porsche. Se stejnou ironií mnozí vystavovatelé letos na brněnském veletrhu vzpomínají na nesmrtelná prohlášení Vladimíra Dlouhého, který jako první, ještě před ministrem Římanem, přišel s myšlenkou, že máme příliš mnoho průmyslu a nabádal rodiče aby nedávali děti na obory zavánějící železem. V Brně na MSV se totiž hovořilo především o lidech, o nedostatku kvalifikovaných sil, ale i o problémech kvalifikované lidi vychovat. To vše nese společného jmenovatele, ne nepodobného prohlášení o koni, totiž absolutní ztrátě představivosti, co způsobí takové řeči a zásadní změny v organizaci učňovských a průmyslových škol v nejbližší budoucnosti. Nejde totiž jen o to, že těžce seženete člověka k modernímu stroji, ale i o sérii následků vyplývajících z nižší a nižší úrovně pracovníků. A víme-li, že většina našich podniků pracuje jako subdodavatel, pak můžete vydělat rozumné peníze jen tehdy, je-li váš pracovník schopen u stroje ušetřit cenné sekundy, aby vy jste mohl po halířích fakturovat miliony, které potřebujete na úhradu dobrého stroje. Nepamatuji vládu, která by neprohlašovala, že podpora vzdělání je její prioritou. Je jistě ironií dějin, že vláda současná vlastně napravuje koňské chyby svých politických předchůdců a tuto úlohu nikdo současnému premiérovi nezávidí. Možná, že opravdu uvažuje jinak. I když je to krajně nepravděpodobné. JAN BALTUS