Prostoru pro výstavbu větrných elektráren ubývá, problematické jsou také její přenosy a skladování. S ohledem na skutečnost, že největší větrné parky stojí v Německu, upíná v tomto ohledu Evropa svůj pohled na zrod nové tamní vlády. Větrné elektrárny v celé Evropě se letos musely vypořádat s faktem, že jim vítr vanul přibližně o 15 % méně než před rokem. To byl problém pro energetiky, které se na tento zdroj spoléhají. A vzhledem k tomu, že jednou z nich je i ta vůbec největší, německá, problém má do určité míry celá Evropa. Věnuje se tak velká pozornost tomu, co v této otázce podnikne nová vláda. Strany SPD, Zelených a FDP se již dohodly na formálním zahájení jednání o vytvoření nové vládní koalice a netají se velkými ambicemi v oblasti větrné energetiky. Ve svém předběžném návrhu programového prohlášení strany deklarují, že pro větrnou energetiku vyčlení 2 % německého území. Větrná energetika v loňském roce vyrobila téměř čtvrtinu elektřiny v zemi. Jak vidno, nestačí to. Ovšem podle Německého svazu WindEnergie nebyly v minulém roce poprvé za deset let postaveny žádné off-shore, tedy v moři stojící větrné elektrárny. Podle svazu je tento stav výsledkem stále přísnějších předpisů a velmi omezeného stavebního prostoru v dnes již značně „přeplněném“ Severním a Baltském moři. Byť místa je a bude málo, podle minimálně některých odborníků je tu ještě velký prostor pro optimalizaci výroby stávajících větrných parků. V rámci jednoho projektu například inženýři zkoumají, jak omezit ztráty vznikající tam, kde turbíny stojí za sebou. Aerodynamická „brázda“ za jednou turbínou totiž může snižovat výkon té za ní stojící. Známý německý Fraunhoferův ústav zase vyvíjí metody pro testování lopatek turbín, aby měli jejich výrobci v předstihu dostatečnou představu o jejich dlouhodobé účinnosti. Problémem je i skladování z větru vyrobené elektřiny. Její doprava na energeticky hladový jih Německa je obtížná, přenosové kapacity nejsou dostatečně. V severní části Německa občas záměrně zastavují výrobu větrné energie, aby se tak zabránilo přetížení několika severojižních přenosových tras. Budování nových vysokonapěťových vedení ze severu na jih země je přitom předmětem vleklých politických diskusí. V takových případech by mohla sehrát důležitou roli nová vodíková technologie, která se již stala i výzkumnou prioritou Německa. Vládou financovaný projekt H2Mare experimentuje s integrací elektrolyzéru do větrné turbíny pro přímou výrobu vodíku z vody. „To by zmírnilo tlak na stávající elektrickou síť a vodík by se mohl ukládat pro pozdější použití,“ říká Matthias Müller ze společnosti Siemens Energy, který projekt koordinuje. „Technologie elektrolyzérů nyní již dosáhla bodu, že větrem vyráběný zelený vodík může v příštím desetiletí začít sloužit potřebám průmyslu v severní části Německa,“ dodal Matthias Müller. I přístavní město Brémy sází na větrnou energii. Tamní Hydrogen Lab Bremerhaven posuzuje, jak by se mohl vodík vyrobený pomocí elektřiny z větrných turbín co nejrychleji začít využívat v místní energetické síti, a to především pro potřeby námořní dopravy a potravinářského průmyslu. Jižní výroba Alternativou pro jižní Německo tak zůstává vybudování vlastních větrných elektráren. Odborník na větrnou energetiku prof. Po Wen Cheng říká, že ačkoli na jihu vane relativně méně větru, nová generace turbín s delšími a lehčími lopatkami umožní tamním větrným farmám vyrábět mnohem více elektřiny, než je aktuálně možné. K instalaci turbín v těžko dostupných kopcovitých oblastech jižního Německa je však zapotřebí velmi kvalitní inženýrská příprava. Jedná se o zdánlivě tak elementární věci, jako je modularita lopatek, která umožňuje snazší přepravu na menších nákladních vozidlech po klikatých horských cestách. Jedna německá společnost také nedávno představila prototyp turbíny se „šplhacím jeřábem“, který může dramaticky zmenšit plochu potřebnou k instalaci turbín. Kteroukoli z těchto inženýrských snah však mohou snadno pohřbít byrokratické obstrukce. Kromě celoněmeckých předpisů totiž vývojáři musejí při stavbě větrných elektráren dodržovat specifické předpisy každé ze 16 spolkových zemí. Například v Bavorsku musejí být větrné turbíny vzdáleny od nejbližší obce na desetinásobek své výšky. Experimentální větrné turbíny bývají navíc často z těchto výběrových řízení vylučovány, protože mají příliš veliký výkon. Německé zákony říkají, že nesmějí vyrábět více než 6 MW energie. Tento předpis brání tzv. repoweringu stávajících větrných elektráren, a to tím, že odrazují některé jejich vlastníky od modernizace či výměny starších turbín, které se již chýlí ke konci svého životního cyklu. Nahrazení, byť i jen části původních turbín novými, může výrazně zvýšit instalovaný výkon a až ztrojnásobit výkon v dané lokalitě. Přitom první instalace obsadily ta nejvýhodnější místa s nejlepšími povětrnostními podmínkami. Plán formující se německé vlády je však zatím optimistický. V příštím legislativním období by totiž pravděpodobně měla být zrušena hranice 6 MW pro experimentální turbíny. Jen to samo o sobě stačit nebude, jiné problémy jsou ještě naléhavější. Třeba problém zrychlení stavby nových vedení je velmi bolestivý a zatím velmi tvrdohlavě odolává všem pokusům o řešení. /jj/
