Odpor německé veřejnosti
dosud platil jen pro jaderné
bloky, nyní se veřejné mínění
v Německu vzepřelo i proti uhelným
elektrárnám.
Nahradit dosluhující o celkovém
výkonu kolem 40 000 megawattů
tak bude velice obtížné, jak naznačili
obyvatelé sárského Ensdorfu:
Plánovaný zdroj se tam nepostaví,
rozhodli v místním referendu. Tento
trend povede ke zdražení všech
druhů energie a zvýšení německé
závislosti na dovozu jejich nosičů.
Už nyní na něj musí surovinově
chudý stát spoléhat ve velice vysoké
míře. Ze 109,4 milionu tun ropy
dovezené v roce 2006 pocházela
více než třetina z Ruska, dalších 10
milionů tun se nakoupilo v jiných
zemích bývalého Sovětského svazu.
Přes 31 milionů tun importovaly
německé rafinerie z Norska a Velké
Británie, 20 milionů tun z Afriky.
Na blízkovýchodních dodavatelích
závisí Německo jen ze sedmi procent.
Zemní plyn, druhý nejvýznamnější
zdroj energie, získává Německo
z více než jedné třetiny z Ruska.
Sedmadvacetiprocentní podíl Norska,
dosavadní dvojky, podle spolkového
ministerstva hospodářství
dále poroste, zatímco Nizozemsko,
po desetiletí „plynařský“ tahoun
německého hospodářství a dnes
pokrývající pětinu spotřeby, má
vrchol těžby za sebou.
Někdejší uhelná velmoc nyní
dováží dvě třetiny doma spáleného
černého uhlí. Jeho import z Ruska
následovaného Polskem, Jihoafrickou
republikou a Austrálií vyjde
totiž levněji než domácí těžba, která
se přes velký odpor hornických
odborů postupně utlumuje.
Z tuzemských zdrojů mohou energetické
společnosti, pokud jim to
veřejné mínění v revírech umožní,
využívat pouze hnědé uhlí. Spalovat
se má perspektivně v moderních,
vysoce účinných tepelných elektrárnách,
jež koncerny RWE a Vattenfall
plánují především v Porýní
a Lužici.
Aktuální program ministerstva
životního prostředí vedeného sociálním
demokratem Sigmarem
Gabrielem počítá v perspektivě do
poloviny tisíciletí s naprostým útlumem
jaderných zdrojů kolem roku
2020, minimalizací podílu uhelných
zdrojů, snížením spotřeby ropy
na třetinu a zemního plynu téměř
na polovinu v porovnání s rokem
2004. Na pětinásobek má současně
vzrůst produkce obnovitelných
zdrojů. Díky tomu může klesnout
spotřeba primárních zdrojů energie
ze současných více než 14 000 petajoulů
ročně až na necelou polovinu
a emise oxidu uhličitého klesnout
z 80 procent stavu v roce 1990 na
čtvrtinu.
(kp)
