Tlak na snížení nákladů a zkrácení dodací lhůty vyvolává nová řešení i při
výrobě forem. Při rozboru časů, které nejvíce negativně ovlivňují cenu i produktivitu formy, se dochází k jednoznačnému zjištění, že cena formy je ovlivněna především náklady na opracování dutiny a její produktivita pak časem, kdy je nutno čekat na takové snížení teploty výlisku, aby jej bylo možno bez poškození z formy vyjmout.
Opracování vysokopevnostních
ocelí, které je nutno kvůli
snížení vlivu abrase ještě tepelně
zpracovat, je obtížné. Ne
vždy je možno použít optimální
řezné podmínky, jsou problémy
s opracováním miniaturních
struktur i s docílením požadované
jakosti povrchu. Nízká tepelná
vodivost oceli – zhruba 20
– 30 W/m?C - způsobuje dlouhé
časy ochlazování a snižuje tak
počet výlisků, které je možno
vyrobit za jednotku času.
Standardní slitiny hliníku se
sice dají velmi dobře opracovat,
mají podstatně vyšší tepelnou
vodivost, avšak nevyhovuje
jejich pevnost a nedodávají se
v požadovaných tloušťkách.
Řezné rychlosti, používané při
opracování lehkých slitin, jsou
však řádově 10krát vyšší proti
řezným rychlostem, používaných
při opracování ocelí;
pokud je pro dokončení potřeba
ještě opraco-vat nějaký drobný
detail elektrojiskrově, i zde jsou
úběry zhruba trojnásobné proti
oceli. Výsledkem je potom zhruba
20 – 40% snížení nákladů na
výrobu formy, dané především
snížením času opracování proti
formě ocelové a kratší dodací
lhůta formy. Pro informaci lze
uvést grafickou závislost mezi
časem tc ochlazování výlisku
a teplotou stěny formy T w, resp.
teplotou taveniny Tpl .
Tepelná vodivost materiálu
formy, která je rozhodující pro
délku výrobního cyklu formy, je
u lehkých slitin řádově pětkrát
vyšší a tedy v důsledku snížení
ochlazovacího času o 20 – 50 %
se dosahuje odpovídající zvýšení
produktivity práce.
Snaha odstranit negativní vlastnosti
hliníkových slitin a tak otevřít
dveře k jejich širšímu používání
byl důvod hledání takových
slitin lehkých kovů a technologie
jejich zpracování, aby náročné
požadavky výrobců forem byly
splněny. Není náhoda, že uspěla
firma ALCAN ATI (Aerospace,
Transportation Industry) s napojením
na letecký a automobilový
průmysl a také není náhoda, že
dosažené výsledky byly realizací
výzkumně vývojového úkolu, který
byl financován Rámcovým programem
EU a řešen konsorciem
firem, kde se sešli zástupci leteckého
a automobilového průmyslu,
všeobecného strojírenství i vysokých
škol. Výsledkem úkolu jsou
vysoce výkonné hliníkové slitiny
pro použití ve výrobě forem, které
mají mechanické vlastnosti porovnatelné
s uhlíkovými a zlepšenými
ocelemi (mez kluzu v tloušťce
100 m až 600 MPa při dodávkách
materiálu ve větších tloušťách
pevnost velmi mírně klesá), je
vyřešeno PVD povlakování dutiny
tak, aby povlaky měly vynikající
adhezi k podkladovému materiálu,
velmi vysokou mikrotvrdost
a schopnost přispět ke snadnému
vyjímání výlisků.
Tepelná vodivost dle druhu se pohybuje
v rozmezí 120 – 155 W/m °C.
Technologie výroby těchto speciálních
hliníkových slitin zahrnuje
i postupy, umožňující jejich dodávku
v blocích o tloušťe až 700 mm a je
vyřešena i možnost opravy bloku
svářením u odběratele.
V současné době se spektrum
vysoce výkonných hliníkových slitin
pro výrobu forem, dodávaných
(nejen) firmou ALCAN ATI trvale
rozšiřuje; podmínkou jejich úspěšného
použití je však konzultace
s dodavatelem nebo důsledné použití
manuálu „Alumold Calc mould
design software“. Pro dosažení
pozitivních efektů z použití progresivních
hliníkových slitin je nutno
brát ohled na řadu parametrů celého
procesu, jako je např. provozní
teplota a tlak, velikost výlisku, druh
a složení plastické hmoty, sériovost,
nebezpečí koroze, složitost
formy a řadu dalších; jen tak lze
vybrat optimální slitinu a doporučit
tepelné zpracování a vhodný PVD
povlak.
Nekonvenční materiál jiného
druhu je polykarbonát, používaný
pro výrobu hybridních forem na
vyfukované dílce, jako jsou lahve,
plastové kontejnery apod. Hybridní
formou se v tomto případě
rozumí kovová forma s polykarbonátovou
vložkou, která vyfukovanému
dílci dá konečný tvar. Polykarbonátová
vložka se vyrobí metodou
FDM (fúzní depozice), která patří
do rodiny technologií Rapid prototyping
a kterou pro tento účel vyvinula
firma STRATASYS. Dle účelu
použití může být metodou FDM
vyrobena celá forma nebo pouze
vložka do hliníkového rámu formy.
Vložka může mít standardizované
rozměry a lze ji proto snadno vyměnit.
Tak lze nejen zhotovit prototyp výlisku
levně a ve velmi krátké době – do
pěti dnů - ale je možno ekonomicky
provádět změny běžně vyráběných
výlisků či ekonomicky vyrábět menší
série v rozsahu stovek až tisíce kusů.
Porozita polykarbonátové vložky na
jedné straně nedovolí vyrábět dílce
s vysokým leskem, jak je běžné
u forem standardních, ale na druhé
straně opět zjednodušuje a zlevňuje
výrobu takové formy. V případech,
kdy nedostatečný lesk výlisku by byl
na závadu, lze tento nedostatek v některých
případech vyrovnat použitím
plastu neprůhledného, který tuto vadu
alespoň částečně zakryje.
Petr Borovan