Otázka, zda a kolik života je ve vesmíru, byla dlouhou dobu pro čistě teoretické disputace. Během posledních několika desetiletí se však pomalu přesouvá do oblasti „tvrdé“ vědy s tím, jak přibývá nástrojů pro zkoumání stále vzdálenějšího hvězdného okolí. Běžné optické dalekohledy brzy vyloučily přítomnost mimozemšťanů na tělesech naší soustavy. Zhruba před půl stoletím se rádiové teleskopy začaly zaměřovat na ty úplně nejbližší hvězdy a marně naslouchaly, zda se od nich neozve nějaký signál, alespoň podle našich představ typický pro civilizace minimálně na naší technické úrovni. Výsledky zatím nejsou žádné, i když se v posledních letech ukazuje, že naše galaxie by na pohled mohla být pro život dobré místo. Jsou v ní řádově stovky miliard hvězd. Dnes díky pokrokům v pátrání po exoplanetách (planetách u jiných hvězd) víme, že tyto objekty nejsou žádnou vzácností. Ukazuje se, že nějakou planetu má většina hvězd, na které dohlédneme. A zhruba kolem každé páté z těchto hvězd obíhá nějaká planeta v takové vzdálenosti, že by se na jejím povrchu měla vyskytovat voda v kapalném skupenství. Tak kde všichni jsou? Na tuto otázku by velmi rád odpověděl projekt Breakthrough Listen („Průlomové naslouchání“) spuštěný v roce 2016. S rozpočtem 100 milionů dolarů jde o zatím největší program pro hledání signálů inteligentního života, větší, než kdy byl původní program SETI (ať už v rámci NASA, nebo po přechodu pod neziskový SETI Institute). Za „křemíkové “ peníze Název Breakthrough Listen možná někomu bude v souvislosti s kosmickým výzkumem připadat povědomý, a zcela právem. Jde o jeden z řady „průlomových“ projektů (tzv. Breakthrough Initiatives), za kterými stojí zájem (a peníze) Jurije Milnera, jednoho z velkých investorů do několika společností v Silicon Valley. Milner je původním zaměřením matematik, který se z Ruska odstěhoval natrvalo do Spojených států, a své peníze utrácí ve velké míře za vědecké projekty typu vyslání sondy k nejbližší hvězdě nebo za vědecké ceny dotované štědřeji než slavné nobelovky. Projekt „Naslouchání“ má naplánovanou práci na deset let, a na poměry astronomie (tím myslíme jako vědy, ne vesmíru) je ohromný. Sto milionů dolarů na vývoj nových pozorovacích a analytických technik je skutečně mimořádný objem prostředků. Samozřejmě, pozorovací infrastrukturu, tedy samotné teleskopy, zaplatili daňoví poplatníci. Zatím projekt využívá dva velké rádiové teleskopy (v USA a Austrálii) a také jeden běžný optický teleskop ve Spojených státech. V brzké době by měl přibýt ještě radioteleskop v Jihoafrické republice. Všechny údaje a výsledky pozorování mají být zcela veřejně dostupné, aby si vlastní analýzy mohl provádět kdokoliv, kdo bude mít čas, chuť a znalosti. Zatím je ovšem k dispozici pouze zlomek z předpokládaného objemu nasbíraných údajů, ale už ten je úctyhodný. Letos v létě projekt uvolnil zhruba petabajt dat z pozorování více než 1 300 hvězd v našem „sousedství“. Data i jejich analýza jsou dostupné ze stránek SETI Institute, který s Breakthrough úzce spolupracuje. Najdete tam ke stažení i program, který z vašeho počítače udělá jednu malou součást systému na analýzu nasbíraných údajů. (Program běží, když počítač nepoužíváte, podobně jako u jiných vědeckých projektů, které využívají distribuovaný výpočetní výkon domácích počítačů jako třeba SETI@home.) Jak jsme „prozradili“ hned zkraje, výsledky jsou veskrze negativní. Což neznamená, že by projekt nezachytil žádné umělé vysílání, ba naopak. „Pozitivních“ signálů zachytily teleskopy celou řadu, ale ve všech případech se dal jejich původ dohledat na Zemi (někdo použil mobilní telefon u teleskopu) nebo v její blízkosti (nad anténou přelétala družice či letadlo). Bereme cokoliv Nepomohlo ani to, že vědci bádají hned několika způsoby. Nepátrají pouze po rádiovém či televizním vysílání, ale také například po dozvucích radarových pulzů z případných astronomických zařízení, letadel či lodí na jiných planetách. Proč po radarech? Hned z několika důvodů. Především samozřejmě radary využívají vlnové délky záření, pro které je atmosféra v podstatě průhledná. Hypotetickým mimozemšťanům tedy mohou snadno uniknout, my je můžeme zachytit. Také mají charakteristickou podobu, kterou si s něčím jiným těžko spleteme. A v alespoň některých případech také velký špičkový výkon, řádově jednotky a výjimečně i desítky megawattů. (Radar v podstatě vysílá silné pulzy, mezi kterými „mlčí“. Průměrný a maximální výkon se tedy obvykle liší o několik řádů.) Takové signály mohou být zachyceny i na astronomické vzdálenosti, domnívají se odborníci. Zatím tedy na (v astronomii) poměrně malé vzdálenosti řádově jednotek světelných let, citlivost detekčních systémů by se měla ovšem v dohledné době nadále zvyšovat, ujišťují odborníci. Breakthrough Listen poprvé pátrá i v oblasti laserové. Snaží se v běžné viditelné části spektra najít paprsky nepřirozeně „stejnorodého“ světla. Lasery jsou podle odborníků dobrými kandidáty na jakési „vesmírné majáky“, protože i civilizace zhruba na naší úrovni by s jejich pomocí mohla vytvořit blikající světlo, které by ve směru záření bylo na velké vzdálenosti o několik řádů silnější než naše Slunce. Pátrání po laserech probíhá na teleskopu Lick u amerického San Jose. Citlivost detekčního systému je dnes zhruba 100 W v okruhu pěti světelných let (100 W je průmyslový laser, rozhodně ne laserové ukazovátko, to mívá výkon v tisícinách W). Znovu jde o poměrně malý okruh v astronomických měřítkách, ovšem citlivost technologie by se měla během příštích let zvyšovat. Jak naznačil i náš jednoduchý popis použitých technik a stavu jejich vývoje, hlavní fáze projektu Breakthrough Listen nás teprve čeká. Zatím jsou nasbírány údaje řádově od tisícovek hvězd, cílem jich je prozkoumat milion. A i to je samozřejmě pouze zlomek z celkových stovek miliard hvězd v naší galaxii. Takže další potenciální mecenáši se zatím nemusejí obávat, že by na ně žádné zásluhy nezbyly. /jj/
